Vystudoval Vyšší odbornou školu filmovou ve Zlíně, přispívá do novin a časopisů, píše eseje a kritiky. Podílel se na výběru Nejlepší české básně roku 2010 (Host, 2010) a na uspořádání básní Karla Urianka Beránek (Fra, 2012).

Debutoval časopisecky a na internetu, následně knihou Světla mezi prkny (Fra, 2008), za kterou získal nominaci na Magnesii Literu a na Cenu Jiřího Ortena. „Ženy i knihy v sobě ukrývají světy, jejichž odhalování nám skýtá nebývalou slast. Uzavřenost těchto světů vyvolává neutěšitelnou touhu je poznat a probouzí v nás myšlení. Nutí nás opustit sebe sama a setkat se s jiným. V obou případech se jedná o stejnou cestu: odpoutání mysli od těla,“ popisuje Jan Havlíček v recenzi na iLiteratuře.cz. Vystihuje tak hlavní témata Řehákovy básnické prvotiny, lásku (tělesnost) a knihy (duchovnost). Doplňuj je vnitřní až surrealistické popisy, jde tu o vize, nikoli o zvukomalebnost či pravidelnost verše.

Druhá sbírka vyšla až s pětiletým odstupem, nese název Past na Brigitu (Fra, 2012). Kulisy Prahy skrývají vypravěčův vztah k dívce Brigitě, který se odvíjí v jakési zpětné promluvě k ní ve chvíli, kdy vztah sám o sobě už nefunguje. „Je to poezie, která se otevírá pozvolna, do níž se vchází oklikami. Poezie, jejíž past umí sklapnout i při opakovaném čtení, a pokaždé s pomocí jiné návnady,“ píše o sbírce Markéta Kittlová.

Ukázka

—Světla mezi prkny (Fra, 2008)