Debutoval na konci 80. let pod pseudonymem Otík Bzenecký v Hostu, v té době už pracoval jako topič na Strahovských kolejích a věnoval se psaní, nikoli stavařině, kterou vystudoval na VUT v Brně. Po sametové revoluci publikoval v literárních časopisech, první kniha mu vyšla až v roce 1997 ve Větrných mlýnech. Jmenovala se Minimální okolí mrazicího boxu. O rok později ji doplnil sbírkou wrong! (Petrov, 1998). Obě chtějí od čtenáře, aby pochopil předkládané verše, které se chápání brání; vzdá-li se však čtenář potřeby porozumět všemu a spokojí se s rytmem a pojme báseň jako koláž „promlouvající zadrhávanou kybernetickou novořečí tvořenou trsy adjektiv“, jak o Dynkovi napsal Radim Kopáč, dostane coby výslužku zásobu materiálu k přemýšlení. První sbírku převedl na divadlo Jan Antonín Pitínský. V podobném duchu se nese i soubor líviový lenkový (Klokočí a Knihovna J. Drdy, 2000). „Ve sbírce líviový lenkový se Dynkův výraz už více přibližuje tradiční představě básně jako veršového a strofického útvaru, nicméně časté střídání typů a velikosti písma trvá. Dynkovy postavy jsou stále víc zaměstnány svými bizarními rozkošemi, o existenciálních tématech vypovídá už jen jejich absence,“ píše o knize Karel Piorecký.

Sbírka Sussex Superstar (Petrov, 2002) pak předkládá čtenáři zcela tělesnou lásku a erotismus: „Když roztáhne nohy / v červáncích vidím višni. Kousat kůži / zad / zadku. cigareta zastrčená do grapefruitu / milencův prst.“ Dora Kaprálová o knize napsala: „Dynka mezi řádky své poslední sbírky čtenáře didakticky napomíná, že život člověka je jen pomíjivým krystalkem ohraničeným kremací, skartací a souloží. Činí tak s nekrofilní něhou stárnoucího lyrika.“ O čtyři roky později následuje Tamponáda (Druhé město, 2006) zatížená odvrácenou stranou tělesnosti. Po rozkoši přichází bolest a nemoc. Naučná stezka Olšanské hřbitovy (Větrné mlýny, 2010) se vydává po městských parcích, Dynka je v ní stále lyrikem, pro kterého je báseň silovým polem. Do rozhlasové podoby knihu převedli Jiří Vyorálek a Michal Bumbálek. O dva roky později následovala sbírka Poběžme natrhat růžové kakosty (Větrné mlýny, 2012): „Zpravidla o víkendu vyjít si… / spíš jako větev… jako potok / meadruje chůze…aby bylo jasno… / alespoň polojasno… / poznámkový blok po ruce…„. O rok později připravil k vydání sbírku Krev na onom světě Jiřího Veselského (Druhé město, 2013), básně v ní zařazené vychází ze vzpomínek a korespondence s kyjovským básníkem a milovníkem žen. Sbírku tak vlastně tvoří soupis lásek Jiřího Veselského.

Ukázka

—wrong! (Petrov, 1998)