Básník, překladatel, autor knih pro děti, textař, novinář. Dvojnásobný držitel Ceny Jaroslava Seiferta (1989), Státní ceny za literaturu (2000), Magnesie Litery v kategorii poezie (2004) a prezidentské Medaile za zásluhy (2010). Narodil se 10. 7. 1928 v Hřebči u Kladna.
Karel Šiktanc
Název | Nakladatelství | Rok | Vybrané vydané překlady | Ocenění |
---|---|---|---|---|
Opovážení | Karolinum | 2019 | ||
Ubírati se | Karolinum | 2018 | ||
Horniny | Karolinum | 2016 | ||
Hora Zlodějka | Karolinum Press | 2016 | ||
Na Knížecí | Karolinum | 2014 | ||
Dílo 8 | Karolinum | 2014 | ||
Milý Řehoři, milíře hoří | In život | 2012 | ||
Čistec | Karolinum | 2012 | ||
Nesmír | Karolinum | 2010 |
2011 Cena Jaroslava Seiferta |
|
Někde tady. Český básník Karel Šiktanc | Host | 2010 | ||
Hrad Svícen | Karolinum | 2009 | ||
Vážná známost | Karolinum | 2008 | ||
Řeč ne řeč | Karolinum | 2007 | ||
Dílo 7 | Karolinum | 2006 | ||
Řeč vestoje | Karolinum | 2005 | ||
Spadl buben do kedluben | Karolinum | 2005 | ||
Běseň | Karolinum | 2005 | ||
Dílo 6 | Karolinum | 2004 | ||
Fidlátka | InŽivot | 2004 | ||
Dílo 1 | Karolinum | 2003 | ||
Zimoviště | Karolinum | 2003 |
2004 Magnesia Litera – Poezie |
|
Dílo 5 | Karolinum | 2002 | ||
Dílo 2 | Karolinum | 2001 | ||
Dílo 3 | Karolinum | 2001 | ||
Dílo 4 | Karolinum | 2000 | ||
O dobré a zlé moci | Albatros | 2000 | ||
O dobré a zlé moci | Albatros | 2000 | ||
Šarlat | Mladá fronta | 1999 |
2000 Státní cena za literaturu |
|
Hrad Kost | Mladá fronta | 1995 | ||
Srdce svého nejez | Český spisovatel | 1994 | ||
Královské pohádky | Albatros | 1994 | ||
Tanec smrti | Mladá fronta | 1992 | ||
Ostrov Štvanice | Práce | 1991 | ||
Jak se trhá srdce | Mladá fronta | 1991 | ||
Utopenejch voči | Československý spisovatel | 1991 | ||
Český orloj | Práce | 1990 | ||
Mariášky | Mladá fronta | 1970 | ||
Adam a Eva | Československý spisovatel | 1968 | ||
Slepá láska | Československý spisovatel | 1968 | ||
Třináct zaříkávání živých | Československý spisovatel | 1966 | ||
Město jménem Praha | Mladá fronta | 1966 | ||
Kapela pana Anděla | SNDK | 1965 | ||
Artéská studna | Mladá fronta | 1964 | ||
Paměť | Mladá fronta | 1964 | ||
Nebožka smrt | Československý spisovatel | 1963 | ||
Pohádky chudé na řádky | SNDK | 1962 | ||
Patetická | Mladá fronta | 1961 | ||
Žízeň | Mladá fronta | 1959 | ||
Vlnobití | Československý spisovatel | 1956 | ||
Pochodeň jara | Mladá fronta | 1954 | ||
Tobě, živote! | Práce | 1951 |
Milý Řehoři, milíře hoří
Karel Šiktanc
Milý Řehoři, milíře hoří
Dílo 7
Řeč vestoje
Spadl buben do kedluben
Běseň
Dílo 6
Fidlátka
Karel Šiktanc
Fidlátka
Dílo 1
Dílo 5
Dílo 2
Dílo 3
Dílo 4
O dobré a zlé moci
Hrad Kost
Karel Šiktanc
Hrad Kost
Srdce svého nejez
Karel Šiktanc
Srdce svého nejez
Královské pohádky
Tanec smrti
Karel Šiktanc
Tanec smrti
Ostrov Štvanice
Karel Šiktanc
Ostrov Štvanice
Jak se trhá srdce
Karel Šiktanc
Jak se trhá srdce
Utopenejch voči
Český orloj
Karel Šiktanc
Český orloj
Mariášky
Karel Šiktanc
Mariášky
Adam a Eva
Karel Šiktanc
Adam a Eva
Slepá láska
Třináct zaříkávání živých
Karel Šiktanc
Třináct zaříkávání živých
Město jménem Praha
Karel Šiktanc
Město jménem Praha
Kapela pana Anděla
Artéská studna
Karel Šiktanc
Artéská studna
Paměť
Nebožka smrt
Karel Šiktanc
Nebožka smrt
Pohádky chudé na řádky
Patetická
Žízeň
Karel Šiktanc
Žízeň
Vlnobití
Pochodeň jara
Tobě, živote!
Cena | Rok | Země |
---|---|---|
Zlatá stuha – Celoživotní přínos | 2013 | Česká republika |
Cena Jaroslava Seiferta | 2011 | Česká republika |
Magnesia Litera – Poezie | 2004 | Česká republika |
Státní cena za literaturu | 2000 | Česká republika |
Z recenzí
Texty plné úzkosti, tázající se po meznících, hranicích a povaze lidství... Texty, od nichž se nedá odejít, nedá se přestat číst. Příběhy. Když jsem byla na stření škole, ještě jsem je neuměla strávit. Dnes už to aspoň zčásti svedu - výhoda ubíhajícího času tkví v tom, že si postupně sáhneme na více žhavých drátů, než bychom sami chtěli.
—Almanachwagon.cz
Jeho rodiště leží nedaleko Lidic, které v roce 1942 vyhladili nacisté. Šiktanc měl mezi místními dětmi mnoho přátel a krutá událost ho tak přímo zasáhla, reflektuje je jive své rané tvorbě. Začínal jako redaktor Českého rozhlasu, v redakci časopisu Květen a Orientace, v letech 1961 až 1971 byl šéfredaktorem nakladatelství Mladá fronta. Po nástupu normalizace v sedmdesátých letech a po jeho podpisu Charty 77 zakázaný autor, vycházel jen v samizdatu či v zahraničních nakladatelstvích. Napsal několik desítek sbírek poezie, stejné množství pohádek, ty přetavil i do televizních či rozhlasových verzí. „…básník dokázal v českém jazyce vynajít svoji vlastní řeč, která má svůj zvuk i výslovnost, která k nám hovoří dávnými obsahy i současnými hluky,“ píše o Šiktancovi Petr Hruška v jeho monografii Někde tady.
Debutoval budovatelskými sbírkami veršů Tobě, živote! (Práce, 1951), Pochodeň jara (Mladá fronta, 1954) a Vlnobití (Československý spisovatel, 1956), všední a bez patosu podaná témata pak zpracoval až ve sbírce Žízeň (Mladá fronta, 1959). Následovalo lidické téma ve sbírce Heinovské noci (Mladá fronta, 1960) a Horoskopy (Mladá fronta, 1960), v nichž autor nalézá zalíbení v tématech cyklu roku, lidského života či přírody. Ta se budou v jeho tvorbě dál opakovat. Nebožka smrt (Mladá fronta, 1963) je inspirovaná venkovskou smrtí a pohřbem, autor se v ní odklání od velkých dějin k těm malým, všedním, k venkovskému rituálu pohřbu přidá zaujetí masopustem, karnevalem či rukováním. Princip živlů a předávání moudrosti z pokolení na pokolení tvoří atmosféru sbírky Artézská studna (Mladá fronta, 1964), venkovský svět ohraničuje i soubor Třináct zaříkávání živých (Mladá fronta, 1966). Směřování k mytickým námětům vrcholí ve sbírce Adam a Eva (Československý spisovatel, 1968). Sbírka Jak se trhá srdce (poprvé až Mnichov, Poezie mimo Domov, 1983) byla po Šiktancově jasně deklarovaném nesouhlasu s okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy sice nachystaná k vydání, její sazba už ale byla rozmetaná, ve vlasti vyšla až po sametové revoluci v roce 1991. Na začátku normalizace napsal Šiktanc ceněnou sbírku dvanácti scénických básní Český orloj (poprvé až Mnichov, Kruh přátel české poezie v zahraničí, 1981), v níž v dialogu otce se synem autor popisuje mýty, tradice a zvyky spojené se zemí. „Český orloj je psán v bolestně naléhavé intonaci, mnohdy má charakter vyzvání, příkazu, zapřísahání, modlitby, kletby či zaříkávadla. Obraz zpustošeného světa a ztrácené lidské důstojnosti se v této době stává určujícím prostorem,“ píše o knize Petr Hruška. I následující Šiktancova básnická tvorba se obrací ke krajině a zbídačenému světu, čiší z nich krev a smrt a hrozba. Vyznívá tak Tanec smrti aneb Ještě Pámbu neumřel (samizdat 1979, česky až Mladá fronta, 1992), Srdce svého nejez (samizdat 1981, česky až Mladá fronta, 1994) i Utopenejch voči (Československý spisovatel, 1991).
Po sametové revoluci vyšly Šiktancovy zakázané sbírky, nakladatelství Karolinum vydalo souborně jeho kompletní sedmidílné sebrané spisy v letech 2001 až 2004 včetně novějších sbírek Zimoviště (2003), Hrad Kost (1995) či Šarlat (1999). Za tu poslední získal autor Státní cenu za literaturu v roce 2000. V roce 2014 pak přidalo spis osmý s poezií z let 2002 – 2008. Za sbírku Nesmír (Karolinum, 2010), v níž jsou obsažené autorovy básně z let 2007 až 2010 získal nominaci na Magnesii Literu. Ačkoli jedním ze stěžejních témat sbírky je motiv stáří, působí verše svěže a autor se vyhnul opakování sebe sama. Zatím poslední knihou básní Karla Šiktance je soubor preludií o Praze nazvaný podle smíchovské ulice Na Knížecí. Šiktanc proslul i tvorbou pro děti, jmenujme básničky v souboru Spadl buben do kedluben (Karolinum, 2005) či Královské pohádky (Albatros, 1994) a pohádku O dobré a zlé moci (Albatros, 2000).
Ukázka
Adam a Eva
Byl Den.
A byla Noc.
A země byla nesličná
a pustá.
‚Kdo jsi?‘
křičel ji do tváře,
jak by měl úzkost,
že se mu jen zdá.
A déšť mu zalil ústa.
Neb
stála voda vzpřímená
nad dějstvím ryb jak šestý prst.
A nikde prám. A nikde chrám.
A neslyšeti Boha.
‚Jsem Eva,‘
řekla, tišeji než les.
A zeměplazi metli vřes.
A pod světem, jenž vířil tmou
se třásla muří noha.
Bil zvon.
A kvetl hadí mord.
Obrátil kapsy
a kladl před ní střep a nůž
a peří na hromádku.
‚Jsem Adam!‘
křičel na lesy.
A mraky šly jak procesí.
‚Jsem Adam‘ Vše začíná
a končí od začátku!‘
Smutně se smála.
Žal i vděk
jak vydražený nábytek
v ní mrtvě ležel – naskládán
až po poslední vrásku.
Klekl ji k nohám.
Zalklá tmou,
skryla ho sama před sebou.
A Bůh si vzdychl – neviděn –
byv stvořil pozdní lásku –