Marek Šindelka

Marek Šindelka

Básník a prozaik, držitel Ceny Jiřího Ortena (2006) a dvou Magnesií Liter za prózu (2012, 2017). Jeho knihy vyšly v angličtině, holandštině či polštině. Narodil se v roce 1984 v Poličce.


Název Nakladatelství Rok Vybrané vydané překlady Ocenění
Svatá Barbora Lipnik 2018 ES | FR
Únava materiálu Odeon 2016 BG | IT | SI | FR | ES | SV | NL  2017 Magnesia Litera – Próza
Mapa Anny Odeon 2014 RU | PL | NL
Zůstaňte s námi Odeon 2011 PL | BG | NL  2012 Magnesia Litera – za prózu
Chyba Lipnik 2011
Chyba Pistorius & Olšanská 2008 TR | NL | DE | EN | BG | HU
Strychnin a jiné básně Paseka 2005  2006 Cena Jiřího Ortena
Cena Rok Země
Magnesia Litera – Próza 2017 Česká republika
Magnesia Litera – za prózu 2012 Tschechien
Cena Jiřího Ortena 2006 Česká republika
Z recenzí
Klobouk dolů před inteligentně napsanou a prokomponovanou knihou sdružující deset dobře vybraných textů, které si nepochybně zaslouží označení povídka. Marek Šindelka v ní prokazuje, že tato prozaická forma nemusí být – tak, jak se mnozí spisovatelé mylně domnívají – jen zručně odvyprávěným záznamem zábavné historky ze života, ale také osobitou formou literárního myšlení a jazykově vybroušenou výpovědí.
—Pavel Janoušek
Tvar

Vystudoval kulturologii na Filosofické fakultě Karlovy univerzity. Debutoval sbírkou Strychnin a jiné básně (Paseka, 2005), získal za ni Cenu Jiřího Ortena. „Básnická prvotina Strychnin a jiné básně je hloubavým odrazem mladé mysli. Šindelka se snaží propracovaně reflektovat zážitky z osobního, na jeho věk velmi pohnutého života. Strychnin, titulní báseň sbírky, je zároveň nejniternější zpovědí, kterou v knížce nalézáme. Mladý autor se v ní snaží vyrovnat nejen s problémy, kterými trpí jeho bratr, ale také sám se sebou. Sám sebe hledá v celé sbírce,“ charakterizuje knihu Richard Klíčník na iLiteratuře. Následovala Chyba (Pistorius a Olšanská, 2008). „Přechod k próze nebývá pro člověka s poetickým viděním lehký a skýtá četná úskalí. U Chyby lze však s konstatovat, že se z nadějného básníka stal prozaik nejmladší generace, který je opravdu hodný toho jména,“ píše Petr Vaněk. Příběh o pašerákovi květin Kryštofovi vychází z hysterie kolem rostliny jménem bolševník, před kterou v devadesátých letech varovaly matky své děti. I hrdina byl takto varován, strach z rostliny pak přešel v jeho zveličené představy o ní a následně pak i k volbě povolání. Podle Šindelkovy předlohy pak vznikl i komiks Chyba v obrazovém pojetí Vojtěcha Maška (Lipnik, 2011).

Povídky Zůstaňte s námi (Odeon, 2011) nadchly kritiky a získaly Magnesii Literu za prózu (2012). „Povídky knihy Zůstaňte s námi opakují jediné, přesněji dvojjediné téma samoty a krize komunikace. Tyto náměty se ovšem napříč knihou vzájemně doplňují, variují nebo kontrastně zrcadlí a texty navíc uchvacují i způsobem vyprávění, prací s jazykem. Šindelka si dává velmi záležet na rytmu, jakým je zrovna vyprávěno,“ hodnotí Vojtěch Staněk v A2. Mapa Anny (Odeon, 2014) pak ke dvěma časopisecky zveřejněným povídkám přidává dalších osm krátkých próz. Společným jmenovatelem jsou tu opět vztahy a hrdinka Anna. „Sledujeme jí nasvícenou z nejrůznějších úhlů, její svět se před čtenářem pomalu zakresluje jako mapa. Proto ten název. A stejně jako každá mapa je i Mapa Anny nepřesná: nikdy nedokáže zachytit realitu celou, vždycky pracuje s určitým zjednodušením, s určitým měřítkem. Je nedokonalá jako lidská paměť, která nám náš život vypráví znovu a znovu a stejně pokaždé jinak. Mapa jedna ku jedné nikdy nevznikne. Skutečnost žádný příběh nemá. Jen nekonečný počet střepů, které se skládají do nových a nových obrazců v tom šíleném krasohledu našich krátkých životů,“ řekl v rozhovoru pro Kosmas.cz autor.

Ukázka

Nebe bylo ještě modré, ale v domech ve vsi už se svítilo. Z trávy voněla vlhkost rosy. Andrej viděl obrys Kryštofovy postavy, jak rychlým krokem přechází můstek přes potok. Komáří roje na kraji lesa zešílely večerem. Andrej šel pomalu, rukou projížděl louku. Pod dlaní ho šimraly špičky rostlin. Měl zvláštní pocit, že se tím mezi nimi něco skončilo. Jako by ho pro sebe opravdu nějak zastřelil. Ve svém životě.
Zastavil se. Roztrhl list jitrocele a chvíli čichal do jeho nitek. Nejdřív byl docela překvapený, proč to Kryštofa tak sebralo. Blbá sranda. Andrejovi to nedalo, nevyužít situace, když viděl, jak je Kryštof ustrašený. Teď mu to bylo všechno už docela jedno. Vyčítal si jenom, že mu pušku vůbec ukazoval. Třeba to opravdu napráská.
Určitě to napráská.
Cítil se nějak podivně špinavý (a někde v koutku sebe provinilý, ale to si nepřipouštěl). Bůhví proč si vzpomněl, jak tenkrát, když se narodily malé žáby, všude jich bylo plno (kolem silnic se dělaly zábrany z igelitu, aby do ní nelezly) a oni je chytali a věšeli provázkem za nožky na strom jako nějaké podivné živé ozdoby a strefovali se do nich prakem. Vzpomněl si, jak tenkrát oba cítili ještě dlouho tu směs opojení a hnusu nad tím, co to vlastně dělají.
Andrej loudavě procházel louku. Trhal trávy, co se mu připletly mezi prsty, a v zamyšlení občas ochutnal mléko, co je v dutině stonku. Všechna ta mléka byla hořká.

—Chyba (Pistorius a Olšanská, 2008)
Z ocenění
 2017 Magnesia Litera – Próza
 2012 Magnesia Litera – za prózu
 2006 Cena Jiřího Ortena
Autorská práva v zahraničí
Pluh
W: http://www.pluh.org
E: info@pluh.org