Spisovatel fantasy a sci-fi literatury. Je autorem několika desítek povídek, novel a románů, které pravidelně vycházejí v polštině. Narodil se 13. 1. 1972 v Hranicích.
Miroslav Žamboch
| Název | Nakladatelství | Rok | Vybrané vydané překlady | Ocenění |
|---|---|---|---|---|
| Veterán | Triton | 2021 | ||
| Kapitán | Triton | 2021 | ||
| Válka světů | Triton | 2019 | ||
| Bakly - V objetí smrti | Triton | 2019 | ||
| O Měsíci, který nevěděl, že je měsíc | Triton | 2018 | ||
| Bakly - Hledání smrti | Triton | 2018 | ||
| Město mrtvých II | Triton | 2017 | ||
| Koniáš - Na ostřích čepelí | Triton | 2017 | ||
| Zakuti v oceli | Triton | 2016 | ||
| Město mrtvých | Triton | 2016 | ||
| Turbulentní vesmír | Triton | 2015 | ||
| In nomine sanguinis | Triton | 2014 | ||
| Ve službách klanu | Triton | 2013 | ||
| O olši, která nikdy nic nevzdala | Triton | 2012 | ||
| Na vlastní pěst | Triton | 2012 | ||
| Pašerák | Triton | 2012 | ||
| Drsný spasitel | Triton | 2012 | PL | |
| Visio in Extremis | Triton | 2011 | ||
| Hořící andělé | Triton | 2011 | ||
| Hitman | Triton | 2010 | ||
| Megapolis | Triton | 2010 | ||
| Čas žít, čas zabíjet | Triton | 2010 | ||
| Dlouhý sprint s ozvěnou | Triton | 2009 | ||
| Na ostřích čepelí | Poutník | 2009 | ||
| Líheň | Triton | 2009 | PL | |
| JFK 13 - Prokletí legendy - Dámská hra | Triton | 2008 | ||
| Koniáš - Vlk samotář | Triton | 2008 | ||
| Koniáš - Muž na stezce | Triton | 2008 | ||
| Predátoři | Triton | 2007 | ||
| Basil - valašský Vojvoda | Triton | 2006 | ||
| Maverick - Pěšec na odpis | Triton | 2006 | ||
| JFK 3 - Meč a tomahawk | Triton | 2006 | ||
| JFK 6 - Se smrtí v zádech | Triton | 2006 | ||
| JFK 2 - Není krve bez ohně | Triton | 2005 | ||
| JFK 1 - Pašerák | Triton | 2005 | ||
| Na křídlech tornáda | Klub Julese Vernea | 2004 | ||
| Seržant | Klub Julese Vernea | 2004 | PL | |
| Bez slitování | Klub Julese Vernea | 2003 |
Ve službách klanu
O olši, která nikdy nic nevzdala
Na vlastní pěst
Pašerák
Drsný spasitel
Hořící andělé
Hitman
Megapolis
Čas žít, čas zabíjet
Dlouhý sprint s ozvěnou
Na ostřích čepelí
JFK 13 - Prokletí legendy - Dámská hra
Koniáš - Vlk samotář
Koniáš - Muž na stezce
Predátoři
Basil - valašský Vojvoda
Maverick - Pěšec na odpis
JFK 3 - Meč a tomahawk
JFK 6 - Se smrtí v zádech
JFK 2 - Není krve bez ohně
JFK 1 - Pašerák
Na křídlech tornáda
Seržant
Bez slitování
Z recenzí
Konečně pořádný román od Žambocha. Tímto zvoláním se projevovali nadšenci této modly české fantastiky, když se na pultech objevil Drsný spasitel.
—BoboKing
Knihovnice.cz
Vystudoval jadernou fyziku, publikovat začal v polovině 90. let časopisecky. Knižně debutoval souborem tří fantasy povídek Poslední bere vše (Klub Julese Vernea, 2000). Následoval román ve stylu military sci-fi Seržant (Klub Julese Vernea, 2002), který byl přeložený i do polštiny. Žamboch je autorem řady samostatných povídek a novel, k nejznámějším patří ovšem jeho série. Prvním z „jednotících“ hrdinů se stal Koniáš, který vystupoval už v jeho první povídce Zpověď válečníka (1995). Dále vystupuje v románu Na ostřích čepelí (Poutník, 2001), v souboru povídek Ostří oceli (Fantom Print, 2002), v novele publikované v miniaturním formátu Konec vlka samotáře (Triton, 2005), v souboru Muž na stezce (Triton, 2008) a v románu Vlk samotář (Triton, 2008).
Známý je Žamboch i jako autor českého ekvivalentu sériových příběhů po vzoru spisovatele Marka Stonea. Stvořil postavu Agenta Johna Francise Kováře (ne nadarmo má iniciály JFK), dal ji ale k dispozici i dalším autorům, jednotlivé díly série Kovářových osudů tak píše pokaždé jiný autor. V současnosti jich je na světě 35, Žamboch společně s Jiřím Walkerem Procházkou napsal první až čtvrtý díl, potom 6. díl, 7., 13. 14., 22. a 28. díl. Kovář je vysloužilým vojákem, který má za sebou i službu v NATO, po jejím opuštění nastoupil ke zvláštní jednotce, která zasahuje v paralelních světech, v minulosti i v budoucnosti.
Ukázka
Farma, na kterou jsem narazil, byla ve skutečnosti malou oázou s jezírkem a vydatnou artézskou studní uprostřed. Hospodář se ve své práci dobře vyznal, úrodnou půdu využil do posledního zbytku, políčka rozdělil zavlažovacími kanály, které teď byly suché. Pravděpodobně zavlažoval jen ráno a večer. Projel jsem po úzké cestě a zastavil před domy obehnanými dva metry vysokou kamennou zdí. Brána byla otevřená. Vjel jsem dovnitř. Z domu postaveného z bílých kamenných kvádrů vyšla žena a zůstala stát ve stínu přístřešku nad dveřmi. Měla dlouhé plavé vlasy a pěknou postavu.
„Dobrý den,“ pozdravil jsem.
„Ať chcete cokoliv, nedostanete to. Zmizte.“
V sedle sice vypadám jako Kostěj Nesmrtelný, metr šestadevadesát vysoký vyzáblý chlap, kosti a šlachy potažené kůží, ale v poušti se pohostinství neodmítá, pokud k tomu nemáte skutečně pádný důvod.
„Potřebuji jen vodu, paní. Hned pojedu dál.“
Kývla na někoho ukrytého za rohem stodoly a rukou mávla na chlapíka pozorujícího mě ze stáje. „Táhněte k čertu! Nechci vás tady!“
„Potřebuji vodu.“
Z domu, který sloužil současně jako dílna a obydlí pro čeledíny, vyšel muž, za obojky držel dva přerostlé vlkodavy. Každý vážil nejméně šedesát kilo a slintal touhou pustit se do mne. Krásná zvířata, byla by škoda zabít je.