Dramatik, prozaik, básník, scénárista a překladatel. Jeden z našich nejpřekládanějších autorů, v roce 1978 donucený k emigraci, od roku 1980 má i rakouské občanství. Je nositelem rakouské ceny Waldviertelské akademie. Narodil se 20. července 1928.
Dramatik, prozaik, básník, scénárista a překladatel. Jeden z našich nejpřekládanějších autorů, v roce 1978 donucený k emigraci, od roku 1980 má i rakouské občanství. Je nositelem rakouské ceny Waldviertelské akademie. Narodil se 20. července 1928.
Název | Nakladatelství | Rok | Vybrané vydané překlady | Ocenění |
---|---|---|---|---|
Jolana a kouzelník (Jolana a kouzelník) | Novela bohemica | 2016 | ||
Bílá kniha o kauze Adam Juráček | Větrné mlýny | 2014 | DE | EN | |
Zánik trilobitů v Čechách | Mladá fronta | 2014 | ||
Sněžím | Větrné mlýny | 2013 | ||
Tango mortale | Pistorius & Olšanská | 2012 | DE | |
Skrytá hvězda Jelena Mašínová | Větrné mlýny | 2011 | ||
Můj život s Hitlerem, Stalinem a Havlem | Academia | 2011 | ||
Dramata a frašky ekonomie | Pistorius & Olšanská | 2011 | ||
Z pohledu trilobita | Pistorius & Olšanská | 2010 | ||
Válka ve třetím poschodí | Radioservis | 2010 | ||
Cizinec a krásná paní | Pistorius & Olšanská | 2009 | DE | |
Pět a Pat | Větrné mlýny | 2008 | ||
O ničem a o všem | Pistorius & Olšanská, Academia | 2008 | ||
Smyčka | Pistorius & Olšanská | 2008 | ||
To byl můj život?? (1. a 2. díl) | Paseka, Pistorius & Olšanská | 2005 | DE | |
Čtyři a Cyrano!! | Větrné mlýny | 2005 | ||
Bílá kniha o cause Adam Juráček... contra sir Isaac Newton | Paseka | 2005 | DE | |
Čtyři a Cyrano!! | Větrné mlýny | 2005 | ||
Lesk cizího peří | Paseka | 2003 | ||
Hry v posteli | Paseka | 2001 | ||
Ta dlouhá vlna za kýlem | Paseka | 2000 | ||
Ten žena a ta muž | Mladá fronta | 1999 | ES | |
Šest a sex | Mladá fronta | 1998 | ||
Z deníku kontrarevolucionáře | Mladá fronta | 1997 | ||
Konec velkých prázdnin | Mladá fronta | 1996 | ||
Hvězdná hodina vrahů | Mladá fronta | 1995 | ES | EN | |
Sněžím | Český spisovatel | 1993 | ||
Hodina tance a lásky | Československý spisovatel | 1992 | ||
Nápady svaté Kláry | Mladá fronta | 1991 | ||
Bílá kniha o kauze Adam Juráček | Československý spisovatel | 1991 | DE | EN | |
Život v tichém domě: Tři aktovky se společným jmenovatelem | Dilia | 1990 | ||
Ubohý vrah | Dilia | 1990 | ||
Katyně | Československý spisovatel | 1990 | ||
Kde je zakopán pes | Atlantis | 1990 | ||
Hodina tance a lásky : německá romance | Index | 1989 | ||
Briefe über die Grenze | Wegner | 1968 | ||
August August, august | Dilia | 1967 | ||
Bílá kniha o kauze Adama Juráčka | Československý spisovatel | 0 | DE | EN | |
Cesta kolem světa za 80 dní | Orbis | 0 |
Momenty, ve kterých Kohout nechává čtenáře nahlédnout do procesu sepisování budovatelské poezie, jsou velice působivé a lze je vnímat jako svým způsobem autorskou konfesi.
Vystudoval estetiku a divadelní vědu na Karlově univerzitě v Praze, byl přesvědčeným komunistou a autorem budovatelských veršů. Svoji první ženu si dokonce vzal v den Stalinových narozenin. V 60. letech se začal přiklánět k reformním komunistům, v roce 1967 po význačném sjezdu Československých spisovatelů se stal významným kritikem strany a v roce 1969 byl jako jeden z hlavních představitelů takzvaného Pražského jara vyloučený nadobro. Stál u zrodu Charty 77, v roce 1978 odjel se svojí třetí ženou scénáristkou a spisovatelkou Jelenou Mašínovou na roční angažmá v Burgtheatru, odkud mu byl znemožněný návrat do vlasti. Usadili se ve Vídni, dnes žijí mezi Rakouskem a Českou republikou, sám autor jako příměr uvádí, že nejvíc doma je ve vlaku na cestě z z Vídně do Prahy. Proslul jako autor více než čtyřiceti divadelních her, kromě vlastní tvorby zdramatizoval Franze Kafku, Karla Čapka, Jaroslava Haška či Julese Vernea. Napsal hru Marie zápasí s anděly (1981) o životě disidentky Vlasty Chramostové, Ecce Constantia (1988) o procesu s Mistrem Janem Husem v Kostnici či jednoaktovku Atest (1979), v níž alter ego Václava Havla Ferdinand Vaněk usiluje o chovatelský posudek pro svého psa, který ale nemůže získat, protože není členem komunistické strany. Úspěšná je jeho hra August August, august (1967) o klaunovi, který sní o lipicánech. Dramata Pavla Kohouta se už desítky let hrají na velkých evropských scénách, ve Vídni, Hamburku či Bruselu. Po několika prvních povídkách napsal Kohout román Katyně (samizdatová edice Petlice, 1978, oficiálně až v roce 1990, Československý spisovatel), jenž pojednává o Lízince studující akademii pro katy, Střední odborné učiliště popravních věd. Absurdně groteskní podobenství vypráví o neomezené moci totalitního sytému, a nelítostných praktikách státního aparátu. A mimo jiné i o lidské schopnosti přizpůsobit se absurdním podmínkám.
Následoval alegorický román Nápady svaté Kláry (samizdat, 1982) o dospívající dívce s jasnovideckými sklony a stěžejní dílo Kde je zakopán pes (samizdat, 1987, knižně poprvé Atlantis, 1990). Memoárromán (jak autor žánr knihy vymezil) je autobiografickým líčením okolností vzniku Charty 77, název odkazuje na psa, kterého tehdy státní bezpečnost Kohoutovým otrávila. Mimochodem rodina chová už desítky let jezevčíky. „Celé vyprávění je provokativně stylizováno do podoby permanentního rozhovoru hrdiny s vlastním psem, protože naprostá většina lidského okolí už ze strachu a zbabělosti nenaslouchá… Román jako celek je detailním, autentickým a adresným, ale také jednostranným a subjektivním svědectvím o mravním selhání kulturní fronty po porážce ideálů Pražského jara, o činnosti jedinců usilujících o vzdorné zachování duchovní kontinuity s demokratickými tradicemi i za cenu ponižování a perzekuce,“ píše o knize Miroslav Zelinský. Román Hodina tance a lásky (vyšel nejprve německy v roce 1989, česky poprvé Československý spisovatel 1992) otevírá pro autora dosud nezpracované téma druhé světové války (odehrává se v Terezíně), k němuž se bude ovšem později vracet. Počátkem 90. let pracoval Kohout na románu Konec velkých prázdnin (vyšel nejprve německy v roce 1990, česky poprvé Paseka, 1996), čítajícím přes 600 stran. Osudy Čechů i Slováků ve vynucené emigraci i bilance uplynulých desetiletí před ní čerpají z autorových zkušeností, Kohout společně se svojí ženou scénáristkou Jelenou Mašínovou přepracoval román i do scénáře k oblíbenému televiznímu seriálu. Po revoluci se Kohout vrátil k tématu druhé světové války, k politickým procesům krátce po ní i k líčení české současnosti: napsal Hvězdnou hodinu vrahů (Mladá fronta, 1995), stručný román Smyčka (Pistorius a Olšanská, 2008), knihu Cizinec a krásná paní (Pistorius a Olšanská, 2009) nebo Tango mortale (Pistorius a Olšanská, 2012). Vyšly mu také další memoáry, dvousvazková kniha Můj život s Hitlerem, Stainem a Havlem (Academia, 2011) a dvě vydání vzpomínek Z deníku kontrarevolucionáře (poprvé německy 1969, česky Mladá fronta 1997). Píše do novin a časopisů, své fejetony a postřehy pak vydává souborně. Dnes je jedním z nejprodávanějších a nejhranějších českých autorů v zahraničí.
Vzdor tuctům zadržených byl hřbitov přeplněn. Ohled na hroby z nás upletl husté lidské řetězy, které se pravoúhle protýkaly v nesčetných bodech. Přes rameno člověka, na jehož záda jsem byl přitisknut, viděl jsem mezi pomníky čtvrtprofil Landovského; dozvíme se pak, že svému komandu unikl po střechách. Když nás rakev míjela, položil na ni kdosi trnovou korunu; mezi trny se draly pupence nadcházejícího jara. Muž přede mnou hbitě vydupal na nejbližší hrob a fotografoval pachatele. Nestyděli se horších věcí. Když začal mluvit kněz, ozval se nervy drásající zvuk, jako by nahodila motorové pily parta dřevorubců. To se na těsně přilehlém plochodrážním stadiónu postavilo do řady závodní družstvo policejní sportovní jednoty Rudá hvězda. S telecím úsměvem chlapáků, kterým nic nehrozí a proto si mohou dovolit cokoli, vydrželi naplno turovat motory vysokoobrátkových strojů celou tu půlhodinu. Když povolily popruhy pod rakví, zavěsil se patrolující policejní vrtulník přímo nad hrob. A ten řev a ten vichr byly tak šílené; že překročily tajemný práh a proměnily se v stojaté ticho. Tím tichem klesal náš pan profesor a první mluvčí Charty 77 Jan Patočka do českých dějin. Ten jek bude navždy patřit k památce dra Gustáva Husáka.