Petr Borkovec

Petr Borkovec

Petr Borkovec (1970), básník, prozaik, překladatel, autor básní pro děti. Od roku 2005 do roku 2023 byl dramaturgem literárního café Fra. Píše pravidelné sloupky, fejetony a krátké prózy pro rozhlasovou stanici Vltava, časopisy A2 a Qartál a internetový časopis iliteratura. Vyučuje na Katedře literární tvorby VŠKK. Jeho zatím posledními knihami jsou Lido di Dante (Fra 2017), Herbář k čemusi horšímu (Fra 2018), Každá věc má něco společného se štěstím (Běžíliška 2018), Petříček Sellier & Petříček Bellot (Fra 2019), Sebrat klacek (Fra 2020; doplněné vydání 2022), Modrá agáve (Baobab 2021). V roce 2022 vyšla kniha Pozorovatelská cvičení (Officina Praga). Překládá z ruštiny: poezii Vladislava Chodaseviče, Vladimira Nabokova, Jevgenije Rejna, Jurije Odarčenka aj. Spolu s lingvistou Matyášem Havrdou přeložil Sofoklova Krále Oidipa (1998), Aischylovu Oresteiu (2001), Eurípidovy Bakchantky (2023).


Název Nakladatelství Rok Vybrané vydané překlady Ocenění
Věci, které ztrácíme (Věci, které ztrácíme) Meander 2020
Sebrat klacek Éditions Fra 2020
Každá věc má něco společného se štěstím Běžíliška 2019
Petříček Sellier & Petříček Bellot Éditions Fra 2018
Herbář k čemusi horšímu Fra 2018
Lido di Dante Fra 2017 DE
O čem sní Běžíliška 2016
Nejlepší české básně 2015 Host 2015
Zlodějíček Fra 2014
Všechno je to na zahradě Běžíliška 2014
Kolmý déšť Torst 2013
Milostné básně fra 2012 DE
Jedna věta Revolver Revue 2011
Berlínský sešit/Zápisky ze Saint-Nazaire Agite/Fra 2008
Vnitrozemí Fra 2005 EN
Needle-book Paseka 2003 DE
A. B. A. F. Opus 2002
Polní práce Mladá fronta 1998 DE
Přívoz = Überfuhr Edition Thanhäuser 1996
Mezi oknem, stolem a postelí Český spisovatel 1996
Ochoz Mladá fronta 1994  1995 Cena Jiřího Ortena
Poustevna, věštírna, loutkárna Mladá fronta 1991
Prostírání do tichého Pražská imaginace 1990
Cena Rok Země
Cena Jiřího Ortena 1995 Česká republika
Z recenzí
Milostné básně znamenají v Borkovcově tvorbě – především roztříštěností autorského hlasu a vůlí k experimentu – nepochybně odvážné nakročení do neznáma.
—Jana Sieberová
Psi vino

Studoval na Gymnáziu Jana Keplera v Praze a český jazyk a literaturu na Filosofické fakultě UK, tu nedokončil. Na začátku devadesátých let nastoupil do revue Souvislosti, pracoval i jako korektor v novinách, vedoucí literárních a kulturních příloh, později jako nakladatelský redaktor a překladatel z ruštiny. Přebásnil i řadu antických a korejských textů. Jeho vlastní básně vyšly ve většině evropských jazyků.

Borkovec debutoval v roce 1990 sbírkou intimní lyriky Prostírání do tichého, která vychází z křesťanské tradice i přírodních motivů, jež ještě umocňuje v další sbírce Poustevna, věštírna, loutkárna (1991). Odkazuje k Vladimíru Holanovi i Karlu Šiktancovi. Po ní vydal ceněný soubor Ochoz, za který získal v roce 1995 Cenu Jiřího Ortena. Kritikové se shodují v tom, že Borkovec vstoupil do literatury už jako hotový básník s pevným řádem, s klasickými rysy a s ucelenou prací s jazykem. V roce 1996 vyšla Borkovcovi sbírka Mezi oknem, stolem a postelí. I v ní podává obraz vesnické krajiny s mlhami, starými staveními a lidmi, kteří v nich trpí i milují. Už tahle sbírka rozdělila kritiky na Borkovcovy zastánce a odpůrce, ti mu vyčítají přílišný odstup, víc „vůle k poezii než samotné poezie“, jak napsal kritik Josef Mlejnek. O dva roky později vydaná Polní práce tuhle polaritu jen prohloubila. „Borkovec je obratným akrobatem na laně poetické zkratky,“ napíše o něm později v recenzi na jeho berlínskou poezii Bára Gregorová, čímž vystihne souběžně básníkovu virtuozitu i potřebu předvést dokonalý výkon. Až s čtyřletým odstupem vyšla Borkovcovi sbírka A.B.A.F, která obsahuje dvanáct textů. „Při srovnání s Polními pracemi si nelze okamžitě nepovšimnout, že občasná hravost a efektnost (které v dřívější sbírce plnily nezastupitelnou funkci) zde ustoupily jisté zádumčivosti a s ní spojené metaforické hloubce,“ napsal o knize Ladislav Nagy. Needle-book vydaná v Pasece v roce 2003 je pak syrovější a drásavější, Borkovec v ní částečně vystoupil ze svého vnitřního světa obrazů. V polovině dekády po miléniu autor nachází stabilního vydavatele v podobě nakladatelství Fra, v roce 2005 nejprve přehlédne, upraví a k vydání nachystá své předchozí básně do souboru Vnitrozemí, který doplní o několik aktuálních textů, aby odjel do Berlína na tvůrčí pobyt. Tam vzniká Berlínský sešit/ Zápisky ze Saint-Nazaire (2008). „Ten příběh, který nám Petr Borkovec odhalil ve své knize, ale mluví prostřednictvím náměstí, ulic, zahlédnutých zahrádkářských kolonií. Je to kniha zahlédnutí a spatření a pobývání s lidmi, které potkává, kniha účastných pozorování, kniha účasti s věcmi, tušenými příběhy jiných lidí,“ píše o něm na iLiteratura.cz Josef Straka. V roce 2014 autor knihu doplnil a vydal pod názvem Zlodějíček.

S Milostnými básněmi (2012) se pak Borkovec pustil do bolestně ironické poezie. Hraje si se čtenářem, šifruje, ironizuje, otírá se o lásku, přírodu, rodinu, smrt i krajinu. „S úzkostnou pečlivostí vykresluje, koloruje a ozvučuje něco, co postrádá pevné obrysy a uniká pod rukama, ať už se v něm otevírá smrt, tma nebo chuť na sex. Upřímný jako zatím nikdy, v surovějším stavu než hmota slov, kterou hněte,“ stojí v anotaci ke knize. O tři roky později Borkovec knihu doplnil o deset básní a Fra vydalo znovu pod (opět čtenářsky přitažlivě matoucím) názvem Wernisch. Borkovec je také autorem knihy pro děti, v nakladatelství Běžíliška vyšel soubor Všechno je to na zahradě. Podstatná je i jeho překladatelská práce: podílel se na překladech v antologii ruské emigrační poezie U řek babylonských (1996) s Jaroslavem Kabíčkem vydal překlady básní Vladimira Nabokova v knize Ut pictura poesis (2002). Vydal výbor z poezie Vladislava Chodaseviče Těžká lyra (2004), o rok později dva překlady Jurije Odarčenka (Verše do alba) a Jevgenije Rejna (Bylo, byli, byla, byl…). Ve spolupráci s Matyášem Havrdou přebásnil Sofoklovu tragédii Král Oidipús (1999) a Aischylovu trilogii Oresteia (2002). S Vladimírem Puckem pak vydal v roce 2001 antologii překladů klasické korejské poezie Jasná luna v prázdných horách.

Ukázka

Je jedno zda čučí či nečučí
ale vidím ten rozdíl když čučí
ježiš vibrátorů všeho máme aleluja
zkoušeli jsme všechno možné kolikrát
točili spolu domácí videjko
dvě díry mu nestačí chce po mně tu třetí
jak mu ji nedopřeju jsem jeptiška
připadám si nepřitažlivá hnusná
rodina ho nezajímá já ho nezajímám
zajímá ho díra díra díra jen kde zasunout
já taky občas kouknu na porno
ale že bych se na něj dívala denně
budu ráda za jakýkoli názor
díky za info jak to řešit
chtěla bych svého starého manžela
bylo to jiné co mám dělat?
měl tam péčko v historii kouknu na to
nekvalitní obraz samá kostka,
tak jsem mu našla jiné! hezké!!!
přijde domů posadím ho k počítači
říkám: na takové nekvalitní se dívat nebudeš!
když už tak to dělej pořádně,
tady nějaké máš… můžu tě u toho udělat?

—Wernisch (Fra, 2015)
Z ocenění
 1995 Cena Jiřího Ortena
Rozhovor
Na jeden nádech