Skladatel, hudebník, výtvarník, fotograf, spisovatel. Narodil se 26. 4. 1950 v Praze.
Vlastimil Třešňák
Název | Nakladatelství | Rok | Vybrané vydané překlady | Ocenění |
---|---|---|---|---|
The Vole – hraboš hrdina | Galén | 2011 | ||
To je hezký, ne?: Rozhovor s Vlastimilem Třešňákem | Galén | 2007 | ||
Melouch | Torst | 2005 | ||
Domácí hosté | Torst | 2000 | ||
Evangelium a ostružina | Torst | 1999 | ||
Plonková sedmička | Torst | 1998 | ||
U jídla se nemluví | Torst | 1996 | FR | |
Klíč je pod rohožkou | Torst | 1995 |
1995 Kniha roku Lidových novin |
|
...a ostružinou pobíd’ koně | Pražská imaginace | 1993 | ||
To nejdůležitější o panu Moritzovi | Lidové noviny | 1991 | FR | |
Babylon | Práce | 1991 | ||
To nejdůležitější o panu Moritzovi : (happy weekend) | Index | 1989 | FR | |
...a ostružinou pobíd' koně | Obrys/Kontur-PmD | 1988 | ||
Bermudský trojúhelník | Index | 1986 | ||
Plonková sedmička | PmD | 1983 | ||
Babylon | Index | 1982 | ||
Jak to vidím já | Index | 1979 |
To je hezký, ne?: Rozhovor s Vlastimilem Třešňákem
Domácí hosté
Evangelium a ostružina
Plonková sedmička
U jídla se nemluví
Klíč je pod rohožkou
...a ostružinou pobíd’ koně
To nejdůležitější o panu Moritzovi
Babylon
To nejdůležitější o panu Moritzovi : (happy weekend)
...a ostružinou pobíd' koně
Bermudský trojúhelník
Plonková sedmička
Babylon
Jak to vidím já
Cena | Rok | Země |
---|---|---|
Kniha roku Lidových novin | 1995 | Česká republika |
Z recenzí
Třešňák dosáhl při práci s řečí a se slovy virtuozity - pohrává si s jejich zvukem, barvou i významy, skládá novotvary, deformuje slova, opakuje vlastní termíny mnohokrát a v tolika souvislostech, že v polovině knihy mají najednou úplně jiný význam než na začátku nebo se jejich smysl teprve po sto stranách ukáže.
—Adam Drda
Lidové Noviny
Publikoval v samizdatu, po podpisu Charty 77 ho Státní bezpečnost brutálními výslechy donutila emigrovat, žil ve Švédsku, Holandsku či v Německu, po Sametové revoluci se vrátil zpátky do vlasti. Listopadové události roku 1989 prožíval ve Spojených státech Amerických, později to reflektoval v románu Klíč je pod rohožkou. Začínal jako autor povídek, soubor Jak to vidím já vyšel v exilovém nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem. Následovaly podobně laděné sbírka Babylon (Köln, Index, 1892, v Česku až Práce, 1994) a Bermudský trojúhelník (Köln, Index, 1986) a soubor písňových textů Plonková sedmička (Mnichov, 1983). Novela A ostružinou pobíd‘ koně (Mnichov, 1988, v Česku až Pražská imaginace, 1993) bývá srovnávaná s texty Bohumila Hrabala, Třešňák v ní dokládá svůj cit pro jazyk a jeho odstíny. Kniha se později stane základem románu Evangelium a ostružina (Torst, 1999). Základ druhé části románu je absurdně fantastický: redaktor deníku Karlín Herald Tribjůn má za úkol sepsat reportáž o jeruzalémské kapele The Apostels Revival Banda, při psaní však nesmí používat slabiku „ču“, která je kvůli cenzuře zakázaná. Víc než na příběhu však kouzlo Třešňákových knih stojí na zvukomalebnosti a barvě slov, na jejich skládání do novotvarů a jejich originálním užití. Těsně před revolucí vyšel Třešňákovi v Kolíně soubor tří povídek To nejdůležitější o panu Moritzovi (Köln, Index, 1989), následovalo vydání předcházejících samizdatových textů v nově vznikajících nakladatelstvích.
Třešňák se pustil do románu Klíč je pod rohožkou (Torst, 1995), který je považovaný za milník v jeho tvorbě. Popisuje nejenom československou totalitu 50. až 70. let a postavy disentu včetně budoucího prezidenta Václava Havla, ale i rok 1989 viděný z dálky z autorovy emigrace ve Spojených státech a návrat do vlasti. Motiv klíčů je tu velmi výrazný, v prvním plánu jde o výměnu klíčů hlavního hrdiny pana Praga a jeho kamaráda Roberta po emigraci do Švédska, postupně si takhle předávají klíče i od dalších bytů cestou na jih Evropy. Klíč však symbolizuje i návrat domů – a cinkání klíčů během demonstrací tvoří jeden z podstatných symbolů Sametové revoluce. Následoval soubor devíti povídek U jídla se nemluví (Torst, 1996) a dopracování a rozšíření sbírky textů a básní Plonková sedmička (Torst, 1997). Román Domácí hosté (Torst, 2000) kritizuje českou malost a xenofobii pomocí sondy do života současné české vesnice. Román Melouch (Torst, 2005) vychází z Karlína šedesátých let, kamarádi tam zakládají bigbítovou kapelu – paralelu k tomu tvoří současný svět českého šoubyznysu. Třešňák je rovněž autorem konopných pohádek The Vole – hraboš hrdina (Galén, 2012), spíš než pro děti jsou však určené pro dospělé se smyslem pro absurdní humor.
Ukázka
Pan Prag nacouval k lucerně naproti parní pekárně. U lucerny stálo zamčené pánské jízdní kolo s nůší připevněnou na nosiči. Pan Prag zařadil neutrál, zatáhl ruční brzdu, z auta vystoupil a nezamkl.
„No? Co říkáte teď?“ křikl na něj přes ulici pan Moritz Stál na předposlední příčce žebříku opřeného o zeď pekárny.
V rukou držel plochý štětec a plechovku barvy. Štětec dal do zadní kapsy kalhot, ruce si utřel do hadru zamazaného od pařížské modři a příčku po příčce sestoupil na chodník.
„Jo,“ řekl pan Prag a díval se nahoru, nad zataženou zrezavělou roletu, na které byla žlutým sprejem nastříkána šesticípá židovská hvězda.
„No? Co říkáte teď? Kde bydlím?“ ukázal pan Moritz na vývěsní štít své firmy.
„Aha,“ pan Prag naprázdno polkl a kývl hlavou.
Pod obřím rohlíkem, vymalovaným na štítě teď stálo:
PARNÍ PEKÁRNA
BROTWAY
„Chápete? Brot! Chleba! Braodway! Brotway!“
„Jo,“ pan Prag si odkašlal a rozbitým okénkem u dveří si z předního sedadla automobilu podal zbrusu nový rusko-český slovník v plastikových deskách.