Jako první napsala knihu Ovčí brána, ta však existuje pouze v rukopise. Debutovala románem Daleko od stromu, který vyšel Brabcové už v roce 1984 v exilovém nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem. V protirežimních strukturách vznikla v druhé polovině osmdesátých let idea začít udělovat cenu, která by pomohla zviditelnit díla autorů, které režim zavrhuje. První laureátkou takto ustavené ceny pro mladé autory do třiceti let se stala právě Brabcová, Daleko od stromu vyšlo v Česku ale až dva roky po sametové revoluci v nakladatelství Československý spisovatel. Příběh o dospívání v normalizačních sedmdesátých letech, hledání vlastní identity ve věčně rozlomeném světě emigrantů a budovatelů. Zdrojem inspirace byly autorce i osobnosti literárního světa, básník Vladimír Holan, umělec Jan Werich, Franz Kafka a jeho román Zámek, a také Bible. V roce 1995 vyšel Brabcové román Zlodějina, který kritika přijala nadšeně. Metanarativní a metafyzická próza vychází ze dvou příběhů: tlusťoch z Karlína Eman Podoba a prodavačka Hana Matějů se na moment setkají, mnohem podstatnější než jejich žité světy jsou jejich vnitřní obrazy a touhy. O pět let později vyšel Brabcové román Rok perel (Garamond, 2000), který je označovaný za první lesbický román v české literatuře. Knihy vzbudila senzaci, vyšla ve třech vydáních. Odehrává se v psychiatrické léčebně, což je místo, kolem něhož se v určitých momentech točí všechny knihy Zuzany Brabcové. Fatální láska dospělé ženy k mladinké dívce vychází z velká části z autobiografických zkušeností a podává obraz stavu, který má v literatuře své pevní místo – byť v heterosexuální rovině, kdy se do sotva dospělé femme fatale zamiluje stárnoucí muž. V tomto případě ovšem hlavní hrdinka prochází nutným comming outem, který ji nijak neočistí; tuhle roli musí převzít až alkohol a následně léčebna.

Po pochvalných kritikách i reakcích čtenářů se autorka na dvanáct let odmlčela, až v roce 2012 vyšel román Stropy (Druhé město, 2012), za který o rok později získala Magnesii Literu. Název prostě odráží to, co nejčastěji vidí člověk hospitalizovaný v psychiatrické léčebně, tedy strop. V románu se mísí několik rovin, vyprávění bez děje proplétá vzpomínky a sny s vizemi a halucinacemi, přidává věrný obraz společenství v léčebně, kde může křehkou duševní rovnováhu pacienta zbourat prostý pohled na plato tabletek ve vitríně na sesterně. „Snad je to úporné přemítání o osudu nesourodé skupiny nemocných žen, skrze něž nám autorka dává nahlédnout do naší stejně nesourodé přítomnosti,“ charakterizovala přínos knihy porota ocenění Magnesia Litera. Zuzana Brabcová zemřela po krátké nemoci na konci léta 2015, před tím odevzdala nakladateli rukopis románu Voliéry.

Ukázka

—Daleko od stromu (Čs. spisovatel, 1991)