Rakouským vyznamenáním za zásluhy v oblasti vědy a kultury bylo dosud oceněno na 200 lidí, mimo jiné Otto Hahn, Elias Canetti, Karl Raimund Popper a Václav Havel. Vyšším oceněním je Čestný odznak, nižším Čestný kříž 2. stupně, jehož držitelem je například teolog Zdeněk Kučera. Eugen Brikcius (1942) je mimo jiné také nositelem Ceny Jaroslava Seiferta.

Eugen Brikcius žil po podpisu Charty v rakouské emigraci, kam odešel z bývalého Československa, kde se stal jednou z významných kulturních osobností už v 60. letech v souvislosti s organizací happeningů. R. 1973 byl za „hanobení Sovětského svazu“ uvězněn. Studia dokončil po emigraci v Londýně disertací, ve Vídni se živil jako úředník. V samizdatu uveřejňoval své originální latinsky psané básně, do češtiny převáděné Pavlem Šrutem. Po listopadu se Brikcius vrátil do ČR a navázal na své konceptuální práce. Vyšly zde také oficiálně jeho básnické knihy: Cadus rotundus/Sud kulatý (1993), Eugeniální verše (2000), Mesón El Centro (2010) nebo Platný příběh (2012). Soubor jeho literárního díla (latisky, česky, anglicky a německy psané básně, prózy, eseje, scénáře happeningů) vyšel ve výboru Sebraný spis (1992). V roce 2002 byl knižně zpracován televizní pořad České televize Sny Eugena Brikciuse z r. 2001. Autorovo kompletní slovesné dílo vyšlo s titulem A tělo se stalo slovem v náročné úpravě v nakl. Větrné mlýny (2013). Obsahuje Brikciovu poezii, prózu, studie a eseje věnované výtvarnému umění, literatuře, kultuře i fenoménům mystifikace či gurmetství i scénáře psané pro televizi a rozhlas, s úvodní studií Viktora Šlajchrta.

Brikciovy výtvarné práce a záznamy akcí jsou součástí sbírek NG v Praze, rukopisy jsou uloženy v Památníku národního písemnictví. Eugen Brikcius žije ve Vídni a v Praze.