Flóra Peťovská
Flóra Peťovská

6. 10. 2016

Česká republika se po dvou vynechaných dekádách znovu představila vlastním stánkem na Mezinárodním knižním festivalu v Budapešti. Pojďme se při této příležitosti ohlédnout, co se v posledních letech událo na maďarském knižním trhu a jaká díla z české literární produkce se překládají, vydávají a čtou.

Co je zapotřebí k tomu, aby v Maďarsku vyšla kniha českého autora? Odhodlání. Někdo musí opravdu velmi chtít, aby vznikl překlad, protože vydávání českých autorů není pro nakladatele téměř nikdy rentabilní. Samozřejmě nemám na mysli tři české klasiky, jejichž jména zná v Maďarsku skoro každý. Jestliže zastavíte na ulici Maďara a zeptáte se ho, zda zná nějakého českého spisovatele, v devadesáti procentech dostanete odpověď: Hrabal, Hašek či Kundera. K této známé trojici pak ti znalejší přidávají: Čapek, Havel, Holan. Mezi opravdové znalce pak mj. patří členové Přátelského kruhu Bohemia (Bohemia Baráti Kör). Sdružení maďarských přátel české kultury bylo založené v roce 1993, je v neustálém kontaktu s českým velvyslanectvím a s Českým centrem Budapešť a aktivně se podílí na šíření české kultury v Maďarsku. K činnosti spolku Bohemia patří pravidelné tematické výlety do České republiky, vydávání časopisu Bohemia (dvakrát ročně), vydávání knih s českou tematikou a každoroční Český ples v Budapešti. Přátelský kruh Bohemia obdržel v roce 2003 cenu Gratias Agit za šíření dobré pověsti České republiky v zahraničí.

Kult Hrabala je v Maďarsku velice silný. Bez váhání lze tvrdit, že v Maďarsku je jeho dílo neustále čteno. Existuje dokonce Stolní společnost Bohumila Hrabala (Hrabal Asztaltársaság), která se schází v Hrabalově hospodě. Právě tam byla před několika měsíci odhalena pamětní deska Bohumilu Hrabalovi, samozřejmě dle autorových instrukcí, tedy ve výšce psího čůrání. V souvislosti se stým výročím narození Bohumila Hrabala v roce 2014 proběhlo mnoho akcí, mezi nimi například konference, které se účastnili hrabalologové nejen z Maďarska. Nakladatelství Európa přichystala u této příležitosti reedici sedmi svazků nejslavnějších Hrabalových děl. Za poslední tři roky je možné vnímat i renesanci vydávání Kunderových děl. Jelikož vlastnit tyto svazky je v intelektuálních kruzích skutečně „in“, nakladatelství mají o prodej těchto knih postaráno. Což neplatí v případě ostatních klasiků či současných autorů, jejichž vydávání se z čistě obchodního hlediska nevyplatí žádnému nakladatelství.

Proč tomu tak je? Proč i další čeští autoři nevstoupili do povědomí maďarské čtenářské veřejnosti? Má vůbec smysl snažit se prosazovat šíření literatury našich (téměř) sousedů? Básník, překladatel a bohemista István Vörös zformuloval v jednom rozhovoru svůj názor na toto téma takto: „My si vzájemně až moc dobře vystačíme bez hodnot té druhé strany. Toto až moc dobře je však jen zdání, trpíme závažným nedostatkem vitamínů a v důsledku toho pak chronickými nemocemi. Komplikacemi těchto nemocí jsou pak nedostatečná z reálií, nereálné představy o světě, nenávist sebe sama přecházející v xenofobii, sebeklam vyplývající z hlouposti, nacionalizmus a absence lidskosti.

 

Nalézt perličky na dně

Jak tedy mohou zájemci a maďarští nakladatelé, kteří jsou otevření vůči novinkám a nebojí se riskovat nalézt skutečné české literární perly? Je zde několik možností – v prvním případě buď nakladatel již mluví jazykem domorodců nebo se jej naučil a sám dokáže sledovat český knižní trh. V případě druhém nakladatelství zaměstnají redaktora ovládajícího češtinu a přesunou tak tento ctihodný úkol na jeho bedra (viz např. Kalligram, Európa, Ulpius-ház). V třetím případě nakladatelé objíždějí mezinárodní knižní veletrhy (např. Frankfurt, Bologna) či sledují udílení literárních cen. Co se těchto cen týče, mezinárodní renomé má především Cena Evropské unie za literaturu. Poté, co ji v roce 2011 získal Tomáš Zmeškal za román Milostný dopis klínovým písmem a následně v roce 2014 Jan Němec za román Dějiny světla, se maďarská nakladatelství málem poprala o právo vydání těchto děl.

Tomáš Zmeškal vystoupil v rámci 21. ročníku Mezinárodního festivalu knihy v Budapešti. Foto: Jaroslav Balvín.

Tomáš Zmeškal vystoupil v rámci 21. ročníku Mezinárodního festivalu knihy v Budapešti. Foto: Jaroslav Balvín.

Snad neprodávám zajíce v pytli, když řeknu, že o popularizaci české literatury se zasazují největší měrou její překladatelé. Najdeme mezi nimi nejednoho aktivistu, který tak dlouho leští kliky u nakladatelů s nějakou knihou, kterou považuje za hodnou vydání (ať už se jedná o novinku či nějakého klasika), než se některý z nich chytne na udičku a vydá ji. Další skutečnost, která napomáhá vydávání české beletrie v Maďarsku, je existence nejrůznějších grantů, což bývá skvělým argumentem překladatelů takto obcházející nakladatelství.

Maďarská nakladatelství znají především grant vypisovaný Evropskou unií. Výběrového dotačního řízení na podporu překladu české literatury, vypisovaného MKČR se dříve zúčastňovala především „velká nakladatelství”, tedy Kalligram a Európa. Menší aktéři se ucházeli o tuto podporu jen málokdy. Nakladatelské struktury jsou však v současné době v přerodu a stále větší počet menších nakladatelství se otevírá vůči české beletrii (např. Typotex, Galaktika, Noran Libro, Napkút atd.). Právě tento fakt byl jedním z hlavních důvodů, proč na podzim roku 2015 vznikl na půdě Českého centra Budapešť projekt s názvem Přelož to!.

 

Přelož to!

Na každoroční burze Přelož to! se setkávají maďarští nakladatelé s překladateli. Formou prezentace a ukázek překladu nabízí překladatelé nakladateli přímo vybraná díla české literatury různých žánrů (klasických i současných autorů). Prvního setkání, jež se konalo 12. Října 2015 v prostorách českého centra Budapešť, se osobně účastnili i dva čeští autoři: Marie Iljašenko a Marek Toman. Letošním hostem burzy, jež se bude konat 5. října 2016, bude Petr Stančík. Již první ročník nesl ovoce – o grant Ministerstva kultury na podporu překladu požádalo pro rok 2016 dvakrát více nakladatelů. A výsledky dávají tušit, že letošní rok bude co do počtu vydaných českých děl rekordní. Díky setkání našlo několik knih svého nakladatele, resp. získalo finanční podporu. Můžeme tedy mluvit o tvz. Succes stories. Úspěch slavila mj. Antologie české poezie 19. století, která vznikla na půdě University Eötvöse Loránda v redakci Veroniky Hée, dále Zimní kniha o lásce od Dory Kaprálové či román Petra Stančíka Mlýn na mumie. Překladatel posledně zmiňovaného díla Gábor Hanzelik popsal setkání s nakladateli takto: „Je to bezprecedentní akce, která stimuluje proces, na jehož konci je maďarský čtenář, obeznámený s českou literaturou.

Přelož to! 2015. Foto: ČC Budapešť.

Přelož to! 2015. Foto: ČC Budapešť.

Díky této burze nápadů a v souvislosti s prezentací České republiky v rámci budapešťského Knižního festivalu vznikla na jaře brožura Přelož to!, obsahující reprezentativní vzorek dosud nepřeložených děl současné české literatury, vydaných za posledních 15 let. Přehled, který si klade za cíl podporu vzniku překladů, obsahuje jednak autory, jejichž některá díla v maďarském překladu již vyšla (např. Patrik Ouředník, Kateřina Tučková, Miloš Urban), takže maďarským čtenářům nejsou jejich jména neznámá, a dále autory, jejichž knihy teprve čekají na překlad. Většina z více než šedesáti vybraných děl (romány, sbírky povídek či básní, eseje, životopisy, komiksy, knihy pro děti a mládež) byla oceněna některou z prestižních literárních ocenění (Státní cena za literaturu, Magnesia Litera, Cena Josefa Škvoreckého), nebo dostala výjimečně kladné kritiky či byla již přeložena do více cizích jazyků a má tak velkou šanci oslovit i maďarské čtenáře. Jedná se o jedinečnou příručku pro odborné publikum a nakladatele, na základě které se mohou rozhodovat, jaká díla zařadit do edičního plánu a kde a jak získat pro vydání maďarského překladu knihy podporu. Touto publikací si České centrum Budapešť dělá naděje především na zvýšení zájmu o vydávání české literatury v teritoriu. Příručka je ovšem i unikátním zdrojem informací o současné české literatuře a s chutí si v ní může zalistovat každý, kdo se o ní zajímá. Na jejím vzniku se podílelo 16 překladatelů, kteří do ní napsali medailonky jednotlivých autorů (a ilustrátorů) a přeložili krátké ukázky z jimi vybraných děl. Nakladatelé si zde mohou, kromě bibliografických údajů, najít i kontakty na vlastníky autorských práv a na překladatele.

 

Ztraceno v Babylónu

Jak se vlastně z někoho může stát překladatel literárních textů? V současnosti nabízejí bohemistická studia v Maďarsku dvě univerzity: na Univerzitě v Segedíně mohou zájemci o českou kulturu získat bakalářský titul a na budapešťské Universitě Eötvöse Loránda, kde obor bohemistika slavila loni šedesáté výročí své existence, to mohou zájemci o český jazyk dotáhnout dokonce až k doktorskému titulu. Bohemistika na Katolické Universitě Pétera Pázmánye byla bohužel před několika lety zrušena, přitom z lavic této školy vyšel nejeden člen současné generace mladých překladatelů české literatury (např. Márton Beke, Borbála Csoma či Zsuzsanna Juhászné Hahn). V jazykové kombinaci maďarština-čeština existuje výuka translatologie, resp. uměleckého překladu pouze v teoretické rovině (takže neexistuje), tyto dva malé jazyky totiž nejsou s to vygenerovat dostatečný počet zájemců, aby se vyplatilo takový obor otevřít. Překladatelé se tedy učí tuto profesi především sami, zkoušejí si to na vlastní kůži v praxi, neboť během vysokoškolských studií mají možnost se zúčastnit maximálně několika málo odborných seminářů zaměřených na překlady. A přesto přese všechno je kvalitních překladatelů z češtiny zatím naštěstí dostatek!

Letos poprvé s cílem vytvořit tradici se na Lidové vysoké škole v Lakitelku konal Překladatelský tábor Lászlóa Németha, zaměřený na literární překlady. „V jednotlivých dílnách členěných podle evropských jazyků (čeština, chorvatština, polština, rumunština, srbština, slovenština, slovinština, ukrajinština) pracovali účastníci-mladí překladatelé pod vedením věhlasných literárních překladatelů v rámci překladatelských seminářů na beletristických textech, které dosud ještě nevyšly v maďarském překladu. Během odpoledne pak měli možnost účastnit se odborných přednášek na témata, jako jsou literatury střední a východní Evropy či teorie překladu. Překlady, které vznikly v rámci tábora, spolu s texty přednášek, budou vydány ve sborníku,“ vypráví Andor Mészáros, historik a bohemista, který byl společně s Csabou Kiss Gy. jedním z odborných garantů tábora.

Účastníci překladatelského tábora. Foto: ČC Budapešť.

Účastníci překladatelského tábora. Foto: ČC Budapešť.

Překladatelské granty a soutěže výraznou měrou přispívají k tomu, aby se mladí talentovaní překladatelé mohli představit veřejnosti. Patří mezi ně Cena Susanny Roth, o kterou mohou soutěžit překladatelé mladší čtyřiceti let, kteří dosud nemají za sebou žádný knižní překlad. Cenu vypisují společně Česká centra a pražský Institut umění – Divadelní ústav s podporou MK ČR. Maďarskou vítězkou prvního ročníku se stala Zsuzsanna Juhászné Hahn, které se i díky ceně podařilo prosadit. Letos v dubnu v rámci 23. budapešťského mezinárodního knižního veletrhu vyšel její překlad knihy Petry Soukupové Zmizet (Eltűnés), následně v červnu pak překlad Zimní knihy o lásce Dory Kaprálové (Egy férfi. Válasz Esterházy Péternek). V současné době se naplno věnuje překladu knihy Jana Němce Dějiny světla (A fény története), jejíž křest se odehraje na jaře roku 2017. „Jako začínající překladatelka bych byla raději, kdyby zájem o maďarskou literaturu byl stejně velký, jak o za dob vrcholu slávy Hrabala. Ty časy už pominuly, ale myslím si, že následný propad už máme za sebou. Je stále více nakladatelství, která se odhodlávají vydávat česká díla, k čemuž výraznou měrou přispívají i podpory poskytnuté prostřednictvím programu českého Ministerstva kultury a programu EU Kreativní Evropa. Je velice potěšující i proaktivní přístup Českého centra Budapešť, které na Knižní festival vydalo svoji první vlastní publikaci – brožurku Přelož to!, v níž najdeme v maďarském jazyce prezentaci přibližně šedesáti českých pozoruhodných titulů.“ Věříme, že překladatelská kariéra vítězky druhého ročníku Anny Steinbachné Bobok bude obdobným způsobem stoupat vzhůru.

Workshop pro účastníky Ceny Susanny Roth 2016. Foto: ČC Budapešť.

Workshop pro účastníky Ceny Susanny Roth 2016. Foto: ČC Budapešť.

V této souvislosti musíme také zmínit soutěž vypisovanou každoročně Státní cizojazyčnou knihovnou (Országos Idegennyelvű Könyvtár, OIK) u příležitosti Mezinárodního dne jazyků, ve které hraje hlavní roli každý rok jiný jazyk. Jedinou podmínkou účasti je, že v uchazečově překladu dosud nevyšel žádný knižní titul. V roce 2011 posuzovala porota složená převážně z básníků překlad básně Den druhý Karla Šiktance z cyklu Adam a Eva. Ze 42 uchazečů vyhrál Sándor Szalay a v příloze zářijového čísla ročníku 2011 časopisu pro literaturu a umění Napút pak byly uveřejněny všechny překlady vzešlé z této soutěže.

Průběžně je možné ucházet se o podporu nadace pro umění Cédrus Művészeti Alapítvány, a to v oblasti literárních děl nebo jejich překladů či souvisejícího vědeckého bádání. Žadatelé se mohou dvakrát ročně ucházet o podporu s nějakou svou prací, která dosud nevyšla knižně. Předložené práce posuzuje porota, sestávající z vedoucích rubrik časopisu Napút. Díla vybraných uchazečů jsou následně publikována na webových stránkách tohoto časopisu. Nadace vypisuje každoročně v listopadu také soutěž o cenu za nejlepší práci, nakladatelství Napút pak dle vlastního uvážení uveřejní některá z přihlášených děl, někdy dokonce i V knižní podobě.

Stipendium Mihálye Babitse pro překladatele vypisuje z pověření Ministerstva pro lidské zdroje nezisková organizace Magyar Alkotóművészeti Közhasznú Nonprofit Kft.. Mladí překladatelé mohou žádat o finanční podporu na překlad beletristického díla (próza, poezie), kritické statě, či práce z oblasti sociografie či filosofie, a to z libovolného zdrojového jazyka do maďarštiny. Odborným garantem grantu je Petőfiho literární muzeum, které má na starosti jeho realizaci.

Bohemistům, resp. již praktikujícím překladatelům české literatury je určen Bohemistický seminář, který letos hostil i čtyři maďarské účastníky. Další možností je pak rezidenční program Praha město literatury, v rámci kterého každý druhý měsíc přijíždí jeden zahraniční spisovatel či překladatel na osmitýdenní pobyt do Prahy.

 

On-line vs. off-line

A kde jinde mohou být publikovány vyhotovené překlady? Kromě knižních vydání věnujme několik slov různým prostorům on-line, resp. off-line. Plujeme-li ve slovanských vodách, nelze pominout stránky s názvem Szláv Textus (Slovanský text), založené v roce 2013. Ty formou blogu informují zájemce „o všem, co jsi vždy chtěl vědět o slovanských literaturách, filmech, hudbě a kultuře.“ Autory příspěvků s českou tematikou jsou především Gábor Hanzelik a Radmila Hrisztov. Na stránkách najdete i ukázky z literárních děl, většinou z nějaké nedávno vyšlé knihy.

Literární portál Litera poskytuje kulturní obsahy již čtrnáct let. Jedná se o veřejnoprávní iniciativu, jejímž prioritním cílem je publikovat kvalitní beletristické, kritické a publicistické texty, resp. zprávy na webu určeném pro znalce a milovníky literatury. Tým tvůrců tohoto portálu získal v roce 2005 Pulitzerovu cenu. Pravidelně jsou zde uveřejňovány rozhovory, doporučující články a mimo jiné také zprávy z oblasti české kultury. Šéfredaktorkou portálu je Gabriella Nagy, která je zároveň kurátorkou textů pro literární happening Noc literatury.

Cílem antologie Bábel Web, respektive jejích sesterských stránek Magyarul Bábelben (maďarsky v Babylónu) je zprostředkovat uživatelům ochutnávku literatur nejrůznějších států světa prostřednictvím překladů do různých jazyků. Na tomto webu můžeme paralelně číst úryvky z próz či poezie v původním znění a v překladu. O obsah stránek se starají dobrovolníci – redaktoři, autoři a překladatelé, kteří na ně umísťují původní texty, resp. překlady s vyjasněnými autorskými právy, či takové, jejichž autorská práva sami vlastní. Najdeme tu vedle sebe ve vzájemné harmonii mj. texty Markéty Pilátové, Emila Hakla, Petra Bezruče či Jana Wericha.

Stránky Versum definují sebe samu jako on-line platformu mezinárodní poezie, sledující aktuální tendence, hlasy a směry světové poezie a nejzajímavější současné zahraniční básníky. Jedná se o on-line literární časopis, který umožňuje čtenářům nahlédnout do období soudobé mezinárodní poezie, a současně s tím samozřejmě také znovu a znovu obchází ze všech stran téma překládání a přeložitelnosti básní. Z českých básníků, jejichž verše jsou zde citovány, uveďme například Petra Hrušku, Jana Skácela, Egona Bondyho, Michaela Lorence, Oldřicha Mikuláška, Jiřího Ortena a Lenku Kuhar Daňhelovou.

Tištěné literární časopisy, nadto, že uveřejňují básně, povídky či úryvky z románů, často vydávají také speciální čísla, věnovaná některému konkrétnímu tématu či literatuře té které země. Speciální číslo věnované české literatuře vydal v roce 2012 časopis pro poezii Parnasszus (Parnas), v roce 2004 časopis Jelenkor (Současnost), v roce 2007 časopis Nagyvilág (Svět) a v roce 2014 časopis Helikon. Svět české dětské literatury představil svým čtenářům v roce 2006 časopis Csodaceruza (Kouzelná tužka).

Mezi časopisy je ještě důležité zmínit maďarskou mutaci kulturního revue Lettre Internationale, jež v tomto roce bohužel ukončila po 25 letech svou činnost závěrečným, a to symbolicky posledním 100. číslem. Tento literární čtvrtletník poskytoval spisovatelům a překladatelům možnost publikace, sehrál důležitou roli zprostředkovatele mezi nakladateli a tvůrci, byl diskusním fórem a společnou akční platformou pro nejrůznější tvůrčí skupiny a pomáhal širokému čtenářskému publiku orientovat se v maďarské a zahraniční literatuře a kultuře. „V Lettre jsme v uplynulých letech prezentovali české autory ve visegrádském kontextu, často jsme uveřejňovali výňatky z připravovaných překladů známých překladatelů (Zsuzsa V. Detre, Márton Beke, Borbála Csoma, István Vörös). Také se stalo, že nám jeden náš dlouholetý autor a překladatel István Vörös doporučil svoji studentku Zsuzsannu Juhászné Hahn, se kterou jsme pak navázali pravidelnou spolupráci. Celá léta nám paní Otília Barna, žijící v Praze, doporučovala autory, kteří právě vydali svou prvotinu a překládala do našeho časopisu úryvky z jejich děl. Naposledy pro nás udělala průřez tvorbou Filipa Topola a poskytla o něm důležitou stať. Překladatelem Topolových textů byl Péter Koleszár, kterého jsme poznali právě díky těmto překladům a stal se – vedle Flóry Peťovské, která se představila veřejnosti svými překladem Dory Čechové – jedním z našich nejlepších překladatelů z češtiny,“ vypráví o spolupráci s překladateli z češtiny bývalá šéfredaktorka časopisu Éva Karádi. „Často jsou to sami překladatelé, kteří nám vyberou a doporučí nějaké dílo od současného autora, kterému se právě věnují. V uplynulých letech jsme v zimních číslech Lettre uveřejňovali průřezy současnými visegrádskými literaturami a občas jsme otiskovali i práce spisovatelů účastnících se visegrádského rezidenčního programu (např. Dory Kaprálové). Často si nakladatelé všimli některých autorů právě díky tomu, že my jsme časopisecky zveřejnili část jejich tvorby.

 

Vzhůru na festival!

Myšlenka First Novel Festivalu (Európai Elsőkönyvesek Fesztiválja) se zrodila v hlavě paní Évy Karádi. Jedná se o setkání, organizované v rámci Mezinárodního knižního festivalu v Budapešti, jehož hosty jsou spisovatelé z celé Evropy, kteří již mají za sebou první knižně vydaný román či sbírku prózy a kterým odborná veřejnost věští nadějné vyhlídky. Českými hosty minulých ročníků byly Viktorie Hanišová, Dora Čechova, Tomáš Zmeškal, Jaroslav Žváček, Petr Čichoň, Jan Nĕmec, Marek Šindelka, Markéta Pilátová, Jonáš Tokarský, David Zábranský, Jaroslav Pížl, Hana Andronikova, Petra Hůlová a Ivan Krejčí. Také se již stalo zvykem, že nejvýznamnější literárně-společenský časopis Élet és Irodalom (Život a literatura) vydává týden před touto akcí speciální přílohu věnovanou autorům knižních prvotin. Čtenáři tak dostávají možnost se seznámit s díly tvůrců, se kterými se pak mohou i osobně setkat v rámci panelových diskusí či bezpočtu jiných doprovodných akcí, konaných v rámci Knižního festivalu. Na úspěšnost této iniciativy poukazuje také skutečnost, že si z uplynulých ročníků můžeme pamatovat mnoho takových autorů, z jejichž tvorby zazněly úryvky v maďarštině poprvé právě zde a později byly vydány. Jako příklad uveďme román Davida Zábranského Slabost pro každou jinou pláž (Mindig más strandra vágyik) v překladu Lászlóa G. Kovácse, vydaný nakladatelstvím L’Harmattan v rámci edice Valahol Európában (Někde v Evropě) či romány Petry Hůlové Přes matný sklo (Homályos üvegen át) a Paměť mojí babičce (Nagyanyám emlékezete) a prozaickou prvotinu Marka Šindelky Chyba (Hiba), vše v překladech Otílie Barny, jejichž vydání se ujalo nakladatelství Európa.

Mezinárodní knižní festival v Budapešti (Budapesti Nemzetközi Könyvfesztivál), konaný tradičně v druhé půlce dubna je jen o rok mladší než pražský veletrh Svět knihy. Po dvaceti letech zde opět měla svůj národní stánek Česká republika. Celou akci připravilo, koordinovalo a realizovalo České centrum Budapešť za finanční podpory MKČR. Centrem české účasti byl stánek, kde byly vystaveny české knihy v maďarských překladech (tyto si zájemci mohli i zakoupit) a dále výjimečná, dosud nepřeložená česká díla především z oblasti beletrie, dětské literatury a komiksu. Kromě maďarského překladu knihy Petry Soukupové Zmizet (Eltűnés) vyšly v rámci budapešťského knižního veletrhu ještě další dvě díla současných českých autorů: Žítkovské bohyně Kateřiny Tučkové (Üldözött istennők, překlad Borbála Csoma) a Darmata Petra Hrušky (Mondom neked, překlad István Vörös). Dalším českým hostem byla Viktorie Hanišová, jejíž literární debut Anežka se v rámci veletrhu představil v sekci First Novel Festivalu. Na stánku pojmenovaném #nemcsakhrabal, tedy #nejenhrabal proběhly také autogramiády a setkání s pozvanými autory. V odděleném sálu pak proběhla i diskuze na téma současná česká literatura. Té se kromě pozvaných autorů zúčastnil i Radim Kopáč z Ministerstva kultury a též přední maďarský bohemista István Vörös. Nechyběly ani večerní doprovodné programy: v rámci Noci malých knihkupců byly nachystány České literární lahůdky – veřejné čtení české literatury v podání známých maďarských (např. kritik Géza Csákvári, režisér Nemes Gyula nebo mladá básnířka Kata Nagy) a také literární Pub Quiz (znalostní soutěž zaměřená na českou literaturu).

nemcsakhrabal

#nejenhrabal. Foto: ČC Budapešť.

Starším bratrem Knižního festivalu je Týden knih (Ünnepi Könyvhét), který oslavil letos v červnu již své 87. narozeniny. Koná se vždy v Budapešti, avšak postupem času se k akci přidává stále větší počet dalších větších maďarských měst. Posledních 15 let s ní paralelně probíhají také Dny dětské knihy (Gyermekkönyvnapok). Mohlo by se zdát, že uspořádat dvě takové velké knižní události v tak krátkém časovém sledu za sebou nemá smysl, ale obrovský zájem publika svědčí o opaku. Kromě období předvánoční nákupní horečky právě v těchto dvou termínech vyjde, resp. se ocitne v knihovničkách domácností největší počet nových titulů. Zatímco na Knižním festivalu můžeme vedle stánků maďarských nakladatelství najít i národní stánky různých států, na Týdnu knih hraje prim především maďarská literatura. Tři nakladatelství i přesto vyrukovala s překlady českých autorů: knihou: nakladatelství literatury pro děti a mládež Móra vydalo novelu Ivony Březinové Kluk a pes, nakladatelství Galaktika, soustřeďující se především na žánr sci-fi, vydalo fantaskní román Petr Stančíka Mlýn na mumie a nakladatelství Typotex pak Zimní knihu o lásce od Dory Kaprálové, inspirovanou nedávno zesnulým spisovatelem Péterem Esterházym (kterého zase inspiroval již zmíněný Bohumil Hrabal, jemuž věnoval dílo s názvem Hrabalova kniha).

Z výčtu aktérů, jež pomáhají šířit nejen českou literaturu v Maďarsku, nesmíme vynechat ani největší literární muzeum v Maďarsku – Petőfiho literární muzeum (Petőfi Irodalmi Múzeum), které jakožto budapešťská hostitelská organizace visegrádského programu rezidenčních pobytů pro literáty poskytuje úspěšným žadatelům z řad spisovatelů, básníků, literárních historiků, novinářů a překladatelů prostor pro společnou práci, pracovní setkávání a prezentaci jejich děl veřejnosti. Jeho českými hosty byli naposledy Dora Kaprálová, Marie Iljašenko a Petr Maděra. Toto muzeum je také organizátorem mezinárodního literárního Festivalu Budapest Transzfer, kterého se v letech 2006-2015 zúčastnilo mnoho hostů z více než 20 zemí. V rámci festivalu, které podporují také zahraniční kulturní instituty, probíhají kromě různých literárních programů, setkání, veřejných čtení také vycházky po městě, light art shows a koncerty. Každoročně se měnící téma festivalu předurčovalo výběr hostů – téma příběhy znovu napsané přilákalo do Budapešti v roce 2011 Kateřinu Tučkovou, téma urbanizace v roce 2014 Terezu Jandovou a téma gastronomie v roce 2015 Viktora Faktora, Alexandra Guhu a Pavla Maurera. Letošní 9. ročník festivalu se ale bohužel z důvodu nedostatku financí konat nebude.

Budapest Transzfer 2015

Budapest Transzfer 2015

Otázku, jak dostat knihu současného autora k čtenářům samotným si jako jednu z prvních položila i nová ředitelka Českého centra Budapešť Lucie Orbók: „Je to o lidech a s lidmi. Propagace knihy nebo současného autora se neudělá sama od sebe. Je potřeba vytvořit takové akce, kde se sejde početné publikum a literatura je nabízena neobvyklým způsobem. Například skrze Noc literatury, což je vlajková loď Českých center, jež se za deset let rozšířila do mnoha evropských měst. Letos jsme tento unikátní projekt iniciovali v Budapešti a výsledek překvapil i nás samotné: zúčastnilo se celkem 22 zemí, do projektu se zapojilo hlavní město Budapešť i slavné Divadlo Józsefa Katony. Na všech místech se stály fronty a průměrný věk návštěvníků se pohyboval okolo 35 let.“ Vybraným českým autorem byl Ondřej Neff a jeho dystopie Tma (Sötétség, překlad: Otília Barna). Úryvek z knihy zazněl ve stoletém vagónu metra. Noc literatury proběhla v Budapešti drřívě již dvakrát (2011, 2012), vždy před knižním veletrhem. Bohužel z mnoha důvodů se ani jedna z těchto nevydařila, obě měly nízkou účast a nejasnou dramaturgii. Budapešťský cluster EUNIC se proto tehdy rozhodl v projektu dále nepokračovat. Po úspěšném letošním restartu je již stanoveno datum pokračování, a to na 30. března 2017. Cílem je tentokráte oslovit i partnery z regionálních měst a rozšířit tento jedinečný happening z dílny Českých center do celého Maďarska.

 

Existuje život i po Hrabalovi?

O současné české literární tvorbě se v Maďarsku bohužel příliš neví a nepíše. Nedá se ovšem říct, že by se knihy současných autorů nevydávaly. Zdá se, že v současnosti panuje vzestupná tendence. Z průzkumu Českého centra vyplývá, že průměrně vyjde v Maďarsku ročně sedm českých knih. Dosud nejpřekládanějšími žijícími autory jsou Patrik Ouředník, Jáchym Topol a Milan Kundera. V posledních letech měla největší úspěch Ouředníkova Europeana (překlad László G. Kovács) a román Zatím dobrý od Jana Nováka (Eddig megvolnánk, překlad Márton Beke). Nakladatelé považují vydávání nejen české, ale všeobecně cizojazyčné beletrie a hlavně poezie za kulturní misi, v jejímž naplnění jim pomáhají především různé grantové programy. Tituly vydávají obvykle v nákladu do 1000 kusů a za úspěšné považují, má-li kniha již poloviční odběr. A co je záruka úspěchu? Paušálně to lze jen těžko vyjádřit, ale veskrze se jedná o dobrou kombinaci následujících komponentů: název, obálka, téma, návštěva autora, dobré kritiky a hlavně doporučení čtenářů.

 

Úvodní fotografie: Detail z obálky maďarského vydání Zimní knihy o lásce od Dory Kaprálové

Přeložila: Eszter Honti

 

[ ]

 

Flóra Peťovská (1986) studovala češtinu a maďarštinu na Filozofické fakultě Univerzity Loránda Eötvöse v Budapešti, kde absolvovala také jazykovědná doktorská studia. Svou dizertační práci píše z literární onomastiky. Pracuje jako PR manažerka a knihovnice v Českém centru Budapešť. Zabývá se propagací současné české literatury a podporou překladu. Vyučuje jazyky a věnuje se odbornému i uměleckému překladu z češtiny a slovenštiny.