Letošní rok byl v souvislosti se soutěží Nejkrásnější české knihy roku poměrně zásadním mezníkem. Soutěž oslavila jubilejních 50 let a díky této příležitosti bylo téma hlavní výstavy roku Památníku národního písemnictví, který soutěž spolu s Ministerstvem kultury pořádá, nasnadě. Tradiční výstava nejkrásnějších českých knih se netýkala pouze aktuálního ročníku, ale reflektovala celé poslední půlstoletí. A tak vznikl velký výstavní projekt nazvaný Zpráva o knize, jenž ve třech částech nabídl návštěvníkům pohled na vizuální podobu knihy v minulosti, v současnosti a v sekci nazvané Nejvíc kniha přiměl návštěvníka zamyslet se nad životaschopností daného média v budoucnosti – konkrétně v následujících padesáti letech.

Nejkrásnější české knihy roku je soutěž, kterou pořádá Památník národního písemnictví ve spolupráci s Ministerstvem kultury České republiky. Hodnoceno je grafické, ilustrační a polygrafické zpracování knih vydaných v českých nakladatelstvích a vytištěných v českých tiskárnách vždy za poslední kalendářní rok. Soutěž sice letos oslavila padesáté výročí, nicméně její kořeny sahají o něco dál, až do první třetiny minulého století, kdy byla poprvé soutěž o krásnou knihu uspořádána již v roce 1928 Spolkem českých bibliofilů. Významnou osobností, která stála na samém počátku, byl Arno Sáňka, známý sběratel a vydavatel bibliofilských tisků, jenž v daném roce inicioval tuzemskou soutěž podle zahraničních vzorů. Jeho jméno dodnes nese cena každoročně udělovaná posluchačům středních a vysokých škol výtvarného zaměření.

Martin Pulicar – ‚Hic sunt leones‘, vítěz letošní Ceny Arna Sáňky. Foto: Archiv PNP.

V rámci dějin českého knižního designu soutěž Nejkrásnější české knihy roku sehrála pozitivní roli. Jistě není velkým překvapením, že soutěž nemohla být z ideologických důvodů pořádána od roku 1928 pravidelně. Obnovena byla nejprve po válce v polovině padesátých let, dle Ivy Knobloch, kurátorky sbírky moderní knihy a grafiky Uměleckoprůmyslového musea a rovněž předsedkyně poroty NČKR 2013, bylo toto obnovení zároveň jakousi záchrannou akcí, která pomohla zdejšímu polygrafickému průmyslu, jenž byl v té době na více než bídné úrovni. O desetiletí později pak byla soutěž ustavena jako celostátní akce zajišťovaná ústředími české a slovenské knižní kultury a organizovaná Památníkem národního písemnictví. A od tohoto roku – tedy roku 1965 – byly nejkrásnější české knihy vyhlašovány pravidelně.

Do roku 1992 bylo pořadatelem na české straně Ministerstvo kultury a PNP, na slovenské straně Slovenské ustredie knižnéj kultúry a Matice slovenská. Instituce se pravidelně střídaly v organizačních povinnostech a v předsednictví poroty. Od následujícího roku však soutěž zahájila existenci v nových politických, ekonomických a kulturních podmínkách a provázel ji poměrně složitý vývoj související se změnami jejího statutu, jednacího řádu, systému hodnocení kategorií, kritérií výběru souboru nejkrásnějších knih, ale rovněž také v druhu a počtu udělovaných cen. Znění a specifikace soutěžních kategorií se za léta v menší míře proměňovala, obzvláště kategorie bibliofilií byla průběžně vyjímána a navracena zpět do soutěžního řádu. V současné době porota uděluje ceny v sedmi kategoriích, mezi něž patří odborná literatura, krásná literatura, knížky pro děti a mládež, učebnice pro školy všech stupňů a jiné didaktické pomůcky, knihy o výtvarném umění a obrazové publikace, katalogy a konečně bibliofilie spolu s autorskými knihami. Cenu tvoří diplom a peněžní ocenění ve výši 50 000 Kč pro první místo v každé kategorii.

Další ceny udělují mimo zmíněné kategorie také spolky a uskupení, jejichž zástupci jsou každoročními členy odborné komise. Svaz polygrafických podnikatelů uděluje ocenění českým tiskárnám za polygrafické zpracování, občanské sdružení TypoDesignClub hodnotí grafickou úpravu, Sdružení českých umělců grafiků Hollar se zaměřuje na ilustrační výpravu knihy a Spolek českých bibliofilů uděluje Cenu Vojtěcha Preissiga. Od roku 2013 je také do soutěže zavedena Cena tvůrci do 30 let, kterou spolu s Uměleckoprůmyslovým museem uděluje Památník národního písemnictví.

Pavel Sterec a Ondřej Dadejík – ‚Druhá příroda‘, vítěz letošní Ceny tvůrci do 30 let. Foto: Archiv PNP.

Hovoříme-li o krásné či nejkrásnější knize, vyslovujeme zároveň také primární kritérium, jímž se při svém hodnocení řídí odborná porota soutěže. Právě slovo „nejkrásnější“ však řada lidí považuje za poněkud problematické. Na toto sporné slůvko naráží například šéfkurátor Moravské galerie v Brně Ondřej Chrobák v rozhovoru s členy poroty pro katalog Nejkrásnějších českých knih roku 2013. Vyslovuje zde otázku, zda je „krása“ relevantním pojmem pro měřítko vizuální kvality současné knihy. Iva Knobloch dané slovo považuje v kontextu za dostatečně vhodné a odkazuje se na Dingemana Kuilmana, jenž sám volá po tom, aby se uvažování v intencích krásy do hodnocení obdobných soutěží vrátilo. Souhlasí s jeho definicí krásy jakožto transformativní síle a výrazové, duchovní hodnotě, nikoliv estetické a formální. Podobného názoru je i člen direktoria a ředitel Památníku národního písemnictví Zdeněk Freisleben, podle něhož je nejkrásnější kniha souborem věcí, jež jsou obsaženy především v pocitovém rozměru.

Důležité je však zmínit, že kniha by neměla být samoúčelně krásná, hodnocena je také uživatelská přístupnost, a to především v rámci cílové skupiny, pro niž je kniha vytvořena, a v rámci kategorie, do níž publikace svým tématem spadá. V hodnocení se tedy klade důraz na příznačnou provázanost formy s obsahem, což neplatí pouze pro českou knihu, ale i pro další evropské země, kde je soutěž každoročně pořádána, jako je například Švýcarsko, Německo, Rakousko, Slovensko či Nizozemí. Iva Knobloch dodává, že právě rezonance grafické úpravy s obsahovou složkou je podstatným kritériem. Jako příklad uvádí řadu knížek poezie, které jsou do soutěže zasílány. Ačkoli jsou kvalitně upravené, nevždy odpovídají danému literárnímu druhu či tématu, a proto při hodnocení nemohou být bohužel zařazeny ani do užšího výběru. Krásná kniha by měla být konceptuálně a koncepčně promyšlená.

V posledním ročníku 2014 bylo do soutěže přihlášeno celkem 262 knih a více než 50 se jich umístilo. Zatímco v rámci některých kategorií se porota rozhodla neobsadit všechny vítězné příčky – v kategorii krásné literatury nebyla udělena žádná cena, z učebnic byla oceněna pouze kniha Volba povolání bez předsudků (Gender Studies) –, v jiných kategoriích se naopak členové poroty potýkali s nesnadnou úlohou vybrat pouze tři nejzdařilejší tituly, proto byla kvalita dalších publikací reflektována alespoň v rámci užšího výběru. V posledních letech lze obzvláště pozoruhodnou produkci sledovat především mezi knihami pro děti a mládež. První místo obsadila kniha Michala Bystrova Nech ten mech (Meander), druhé Před půlnocí 1 a 2 Martina Kubáta (Arbor vitae) a třetí Jak zvířata spí Jiřího Dvořáka (Baobab). V kategorii odborné literatury zvítězila publikace Martina Hejla 2x 100 mil. m² (Kolmo.eu), cenu za nejkrásnější katalog získala Kateřina Šedá s dílem Everything is perfect (Kateřina Šedá), v kategorii knih o výtvarném umění se na nejvyšší příčce umístila Mezera Lenky Lindauerové (Společnost Jindřicha Chalupeckého, Yinachi) a v kategorii bibliofilií a autorských knih na vítězství dosáhla kniha Marka Ehrenbergera a Zuly Jury Pajzle no. 1 (Žurek Publishing).

Marek Ehrenberger a Zula Jura – ‚Pajzle no. 1‘, letošní vítěz v kategorii bibliofilií a autorských knih. Foto: Archiv PNP.

Vyzdvižena by měla být také snaha studentů, kteří za své práce získali Cenu Arna Sáňky. Porotu obzvláště zaujala autorská kniha Martina Pulicara Hic sunt leones mapující těžko přístupná místa v Brně – zároveň se jedná o neoficiálně první knihu v České republice pojednávající na téma urban exploringu. Porota v tomto případě ocenila, že Martin Pulicar knihu nejen sám napsal a nadesignoval, ale zároveň Brno skutečně zodpovědně na vlastní pěst „prolezl“ a nafotil. Nešel tedy pouze po formě, ale dal si práci se shromážděním obsahu, a tato snaha mu přinesla hlavní cenu. Druhé místo obsadil komiks Sofistikovaný had Arnold Andrey Jarošové a Zuzany Bramborové a o třetí místo se podělil komiks Jaro Marka Šindelky a Nikoly Logosové a komiks Jeptiše Lucie Lučanské.

Nejkrásnější české knihy, a to jak vítězné, tak publikace, jež se dostaly do užšího výběru, jsou každoročně prezentovány na několika místech. Například v Moravské galerii v Brně jsou oceněné knihy k vidění do 6. března a do 29. května pak v Národním technickém muzeu v Praze, kde jsou více než příhodně k vidění v expozici Tiskařství, která dokumentuje vývoj výroby písma, hlavních tiskařských technik a knihařství. V posledních dvou letech se Památník národního písemnictví s nejzdařilejší knižní produkcí za poslední rok účastnil také mezinárodní přehlídky Designblok.

Nejkrásnější české knihy roku na Designbloku. Foto: Archiv PNP.

V první řadě se však každoročně pořádá výstava spojena se slavnostním ceremoniálem přímo v prostorách PNP. V tomto roce, jak bylo již zmíněno, se jednalo o výjimečný výstavní projekt spojený s oslavou padesáti let fungování soutěže, který byl ke zhlédnutí v letohrádku Hvězda od 23. dubna do 2. září. Výročí soutěže se stalo pro Památník národního písemnictví příležitostí k ohlédnutí za uplynulými ročníky. Jak naznačuje již název výstavy Zpráva o knize, hlavním cílem projektu bylo předat veřejnosti nové informace o minulé a současné knižní produkci, ale také vizi budoucnosti knihy.

Konceptuální přístup k prezentaci nejkrásnějších knih, který zvolili Petr Babák, Jakub Jansa a Lukáš Kijonka, se invenčně vyrovnal s omezeními tradičních výstavních prostředků a překročil zažité konvence. Více než 1000 knih bylo volně rozmístěno do výstavních prostor letohrádku Hvězda.

Výstava v letohrádku Hvězda. Foto: Archiv PNP.

Oceněné publikace posledního ročníku soutěže byly návštěvníkům zpřístupněny k přímému dotyku, vizuální podoba knih z minulých ročníků byla zachycena na videích, která se promítala na stropě letohrádku Hvězda a zároveň jsou dostupná prostřednictvím webu bookreport.cz i nyní po skončení výstavy. Autoři výstavního konceptu zvolili alternativní řešení prezentace, nahradili klasické vitríny technologií navrženou speciálně pro tuto výstavu, s jejímž využitím se počítá i v dalších paměťových institucích. Příklad videa můžete vidět zde:

Vybavení na natáčení videí. Foto: Archiv PNP.

Na webových stránkách bookreport.cz si můžete také prohlédnout třetí část výstavy nazvanou Nejvíc kniha. Jedná se o videa, v nichž k nám promlouvají lidé z budoucnosti a přinášejí nám zprávu o tom, čím pro ně kniha je a není. Nejvíc kniha má v ideálním případě vybízet k otázkám, zda rychlý vývoj technologií nezabíjí knihu a zda je na místě, jsme-li v úvahách o budoucnosti tohoto média skeptičtí.

Hynek Alt, vedoucí ateliéru fotografie Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze a zakládající člen platformy pro současnou fotografii a výtvarné umění Format 1 (společně s Aleksandrou Vajd), je toho názoru, že přes veškerou digitální revoluci jsme knížky nezavrhli, jelikož se jako čtenáři nejsme schopni oprostit od fyzického zážitku spojeného s hmotnou knihou. Podobného přesvědčení je i litograf a grafický designér Robert V. Novák, který například považuje za zásadní chybu elektronické knihy nazývat „knihami“, jelikož kniha má jinou strukturu a určitým způsobem samo téma zároveň interpretuje. Elektronická kniha je jiné médium, a tedy jiný způsob uvažování a nazírání na věc.

Nezbývá nám tedy doufat, že se s knihou, i tou nejkrásnější, budeme setkávat i nadále, alespoň po dalších padesát let. A myslím, že se mnou alespoň několik z vás bude souhlasit, že pro takovýto optimistický závěr se výborně hodí slova fotografa Martina Poláka: „Chtěl bych říct, že na knihách je úžasná ještě jedna věc. A to je knihovna. To je skoro největší potěšení, které v životě může být. Mít knihovnu a vidět to. Koukat na knihu. To harddisky tolik nenabídnou.“