Beletrie
Nový román Petra Stančíka (Magnesia Litera 2015 za prózu) se odehrává v kulisách první poloviny 20. století. Hlavní hrdina Augustin Hnát se narodil zásluhou mořské panny. Jeho matka běhá po lese se srnami, otec mu vybral za kmotra obecního blázna. Místo hlavy má vejce, z něhož se líhnou andělé prapodivných nápadů. Asi by prožil nudný život, nebýt přátelství se strašidlem, vynálezu nekonečnítka, sibiřské anabáze, zničující lásky k mušli, dvou světových válek a jednoho vojenského zběha. Děj směřuje k tragickému rozuzlení, kde končí veškerý humor.
Z recenzí
„Přes veškerý humor, nadsázku, literární obžerství a praštěné situace však Andělí vejce ústí do tak silného tragického finále ve válečném zázemí, že při něm ztuhne krev.“
— Ivan Hartman, Hospodářské noviny
„Stančík stejně jako ve svých předchozích prózách dokázal udržet pohromadě třeskuté spojení faktografie s nápaditou fabulací, s různými konspiračními mystifikacemi (skutečně Masaryk inicioval atentát na Lenina?), jakož i vybalancovat tragické a hrůzné momenty kontrapunktem humorných scén, třeba líčením bizarní černé mše nebo monstrózní zabijačky z mamuta.“
— Petr Hrtánek, Host 16/10
„Kafkou poučen servíruje Petr Stančík čtenářům naráz v jediné hrsti pracně vybádané historické kuriozity, básnivé obrazy i hrdlolži.“
— Michal Šanda, Právo
„Ze všeho nejspíš jde ale o prózu, která si chce hrát, o román postmoderního střihu, který nezná hranice, a přece drží tvar – a má co říct. Co říká? Ze autorský text je nejsilnější, když chytne čtenáře proti jeho rozumu, proti jeho vůli. Když mu během četby uniká mezi prsty, když žije svým vlastním životem. Když přinutí čtenářovu hlavu, aby se načas stala titulním vejcem.“
— Radim Kopáč, Týdeník Rozhlas
„Děj plný letmých slovních hříček plyne tak rychle, že četba nejde zastavit. Petr Stančík drží realitu pevně za vlasy a tahá a tahá. Nikdy ale nepřetáhne, a tak nabízí uvěřitelně neuvěřitelný příběh odehrávající se na konci 19. a ve 20. století, až do 12. května 1945, přesně do 18:23.“
— Eliška Prokopová, iLiteratura