Deník

Průzračné i křehké, jedovaté i poťouchlé výseky ze života filmařky, básnířky, cestovatelky, matky a citlivé pozorovatelky jsou deníkovými záznamy, které mají v české literatuře 20. století bohatou tradici. Ale na rozdíl od autorů cenzurovaných a zakazovaných obzírá dnes Kaprálová pestrobarevný, zmatený, rozpohybovaný, ale svobodný svět. Svižně těká mezi Berlínem, Strmilovem i Brnem a potkává místní i zaváté a sváté bytosti. Zájem o ně v jejich poklidné existenci či v osudových momentech vždy tryská v přesných větách. A ať už jde o „umírající tetu Zuzanu“ či o řezníka v berlínském krámku — k těsné důvěrnosti stačí jen pár detailů. Berlínský zápisník je čtení bez patosu, zato poetické i humorné, přičemž nikterak nepomíjí hloubku, složitost a také smutek světa, spjatý s živou dychtivostí po dalším setkání.

Z recenzí

„Autorka se rozhodně umí dívat kolem sebe, zároveň je nadána jemnou fantazií. Nechybí jí ani hlavní a nezbytná kvalita všech, kteří si vedou deník, tedy otevřenost.“

— Aleš Palán, Hospodářské noviny

„Autorka se opakovaně snaží o zachycení pomíjivého, její pozorování a reflexe okolního světa jsou nasáklé melancholií a lehkou ironií. Kaprálová vypráví o údělu dobrovolné emigrantky a daří se jí postihnout subtilní odstíny této životní situace.“

— Eva Marková, A2 č. 17/16

„Snaha o přetavení toho nezachytitelného v něco určitého, trvalého. Prý že když píše, věty autorce běžně utíkají, ledabylí mravenci ve vesmíru. Utíkají, ale jak krásně!“

— Jakub Šofar, Právo

„Kaprálová má cit pro obrazy, kterými dokáže zastavit čas a obyčejné příhody významově povýšit […] Je také schopná stylistka a nechybí jí humor a provokativnost“

— Kateřina Čopjaková, Respekt