Jiří Kratochvil

Brněnské povídky

Brněnské povídky Brněnské povídky
Druhé město, 2007
Autorská práva v zahraničí:
Dana Blatná Literární agentura
http://www.dbagency.cz
blatna@dbagency.cz

Novou, přesněji řečeno staronovou publikaci pro své čtenáře nyní přichystal brněnský prozaik Jiří Kratochvil (1940). Staronové jsou tyto povídky proto, že spisovatel do knihy zařadil, jak uvádí v autorské poznámce, i některé texty z předchozích souborů Orfeus z Kénigu, Má lásko, postmoderno a Brno nostalgické i ironické. Svazek je rozdělen do tří oddílů Panoráma, Pasáž Alfa aneb Minutové romány a Brno–Paříž. Prózy tvořící knižní soubor jsou v podstatě stylově sjednoceny shodným poetickým přístupem, jenž se prosazuje především v jejich kompoziční výstavbě (novelistickém zaměření na pointu) a v povaze světa, do něhož čtenáře uvádějí: přeludné směsici fiktivní reality a fantaskních kreací.
Autor, jak je to u něho obvyklé, nešetří ve svých textech odkazy a narážkami. Ty jsou několikerého druhu. Především – jak to naznačuje už název souboru – je to množství lokálních i personálních brněnských odkazů utvářejících ve většině případů konkrétní rámec prostředí, které jim dodává povahu jakoby reálné kulisy účinně kontrastující s fantaskní povahou příběhů. Další podobou jsou odkazy literární. Z nich rozhodující význam mají dva. Zaprvé je to odkaz na tvorbu argentinského spisovatele Jorgeho Luise Borgese, autorova dávného oblíbence, k němuž poukazoval již ve svých předchozích pracích románových i esejistických. Druhý odkaz je vzhledem k autorovu stylu poněkud odlišný – je to odkaz na rakouského prozaika Petera Altenberga a na jeho „minutové romány“.
Pokud jde o Borgese, zde je příbuznost autorských osobností zřejmá. Jiří Kratochvil se zhlédl v nonsensové, absurdní povaze próz argentinského autora a poučen jím popouštěl ve svých románech a povídkách často uzdu bizarní fantazii, někdy až na hranici únosnosti.
U Altenberga je tomu jinak: odkazu vídeňského beletristy je zasvěcena celá rozsáhlá střední část Brněnských povídek, i když jejich vyznění je přece jen poněkud odlišné. Altenberg ve svých krátkých pointovaných prózách zachycoval v kaleidoskopických momentkách zejména jemné záchvěvy nálad a dojmů pro necitlivé duše nepostřehnutelné. Část jeho „záběrů“ končila v neurčitém, rozplývavém závěru, zpestřovaném nenápadnou pointou. U brněnského autora je naopak většina jeho „minutových románů“ výrazně pointována, důraz je v nich položen na konfrontaci fantazijní a fiktivně reálné roviny. Běžná, všednodenní sféra událostí se náhlým zvratem posouvá do sféry absurdní imaginace spojující prostory a časy v halucinantní směsici, která působí překvapivě, dráždivě a někdy i poněkud děsivě. Přesto právě tato druhá část Kratochvilových Brněnských povídek působí dojmem stylové vyhraněnosti, z níž se jen tu a tam vymkne próza spíše anekdotické povahy založená čistě na hravém nápadu než na poetické myšlence (Olinka či Raut na radnici). Naštěstí je jich v souboru menšina, takže „altenbergovský“ oddíl vytváří nápaditou variantu původního vzoru.
Neznamená to však, že by ostatní části souboru byly méně pozoruhodné. Jakkoliv by se i zde našly práce, v nichž čtenáře zarazí jistá konstrukční vyumělkovanost, ale i stereotypnost zápletky (Smrt krále Kandaula, Via mala Brunensis) nebo přebujelost výrazových prostředků, svědčí autorova povídková tvorba o tom, že svou vypravěčskou suverenitu dokáže projevit i na malé ploše novely a „minutového příběhu“ – ne-li dokonce výrazněji než v některých románech.

Aleš Haman

Převzato z: Lidové noviny 31. prosince 2007

Druhé město, 2007
Autorská práva v zahraničí:
Dana Blatná Literární agentura
http://www.dbagency.cz
blatna@dbagency.cz