Marek Toman, prozaik, básník, překladatel a diplomat, zvolil ve svém posledním románu nečekaného vypravěče – barokní Černínský palác na Loretánském náměstí v Praze.

Beletrie, Historická literatura

Je to románový hrdina pevně usazený a pyšný, i když disponuje velkou přizpůsobivostí. Z pohledu konformisty budova komentuje okolní dění, jak se dotýká jejího postavení a účelu, a s tím zaznamenává i zlomové okamžiky českých dějin od svého vzniku až do současnosti. Její zdi hostily obrazárnu a lazaret, kasárna, útulek pro chudé, úřad říšského protektora pro Čechy a Moravu i ministerstvo zahraničních věcí. Zvláštní pozornost věnuje palác osobě Jana Masaryka a snaží se ze své kamenné paměti vydolovat co nejvíce vzpomínek, náznaků a stop, jež by vysvětlily ministrův tragický skon pod okny jeho úředního bytu. Černínský palác však disponuje i city a po věky je nucen konfrontovat svůj poněkud vojácky omezený a koženě mužský pohled na svět s tolerantní milosrdností protilehlé Lorety, v jejíž city doufá. Svou pýchu pak poměřuje s přímočarým plebejstvím blízkého hostince U Černého vola. Postava tak neobvyklá, jako je barokní palác, se ke všemu vyslovuje s otevřeností prostou politické korektnosti, a tak čtenářům s humorem připomíná i prvky omezenosti a blbství, jež jsou zasuty v hlavách každého z nás.