Patrik Ouředník

Dům bosého

Dům bosého Dům bosého
Paseka, 2004
Autorská práva v zahraničí:
Pluh
http://www.pluh.org
info@pluh.org

Tvorba bilingvního spisovatele a překladatele z francouzštiny Patrika Ouředníka (1957) přitahuje čtenáře už od konce 80. let: Jednak svojí jazykovou náročností a stylistickou vytříbeností, která se ve zdejším společenskokulturním kontextu zaplaveném bulvární plytkostí stává stále víc neobvyklou, jednak soustavnou žánrovou proměnlivostí. Ouředník, v mládí aktivní šachista, od roku 1985 žijící ve Francii, oživuje a vtahuje do svého původního i překladového díla překotnost a objevnost avantgardy: Jeho tvorbu, ve které najdeme jak jazykovědné a esejistické práce, tak sbírky poezie a prozaické tituly, dále pastiš či dokonce pohádku, můžeme přirovnat k estetické mlýnici, v níž jsou na různé způsoby promílány ozvuky patafyzických a dadaistických akcentů mystifikace a komiky, surrealistické jazykové imaginace nebo experimentálních postupů, které okysličovaly světovou i českou poezii především v 60. letech minulého století. Paralelně tyto estetiky Ouředník preferuje také ve své překladatelské činnosti: Českému čtenáři tlumočil mimo jiné knížky Alfreda Jarryho, Jacquesa Vachého, Henriho Michauxe, Raymonda Queneaua, Borise Viana nebo Samuela Becketta.

Nakladatelství Paseka, které se v roce 2001 záslužně a v přitažlivé grafické úpravě ujalo edice Ouředníkovy původní tvorby, představilo autora prozatím dvakrát jako prozaika. Poprvé knihou Europeana, mystifikačně laděnými „stručnými dějinami dvacátého věku“, jak zní podtitul svazku, beletristicko-esejistickým titulem, který subjektivním sítem prosívá soukromé dějiny jednotlivců i obecnou historii euroamerické společnosti – a který byl v soutěži Lidových novin oceněn jako kniha roku 2002. Podruhé experimentálním pásmem, soustavnými vzpomínkovými návraty k dětství a mládí, které autor prožíval v 60. letech a za následné normalizace v Praze. Před několika dny Paseka expedovala na knihkupecké pulty výbor z Ouředníkovy poezie, svazek Dům bosého (96 s.), jenž je – jak čteme v ediční poznámce – „výborem ze dvou předchozích sbírek Patrika Ouředníka, Anebo (Volvox Globator, 1992) a Neřkuli (Mladá fronta, 1996), doplněným jedenadvaceti dosud nepublikovanými texty“.

Dům bosého svádí do jednoho svazku Ouředníkovy celoživotní autorské i překladatelské tvůrčí zájmy a vášně: zájem o jazyková a stylistická cvičení, hru a experiment, sympatickou posedlost odlehčovat psaní komickou reflexí a knihu jako celek zahalit do jemného oparu mystifikace – protože postmoderna „je doba na ty čachry“. Čtenář s autorem vstupuje do labyrintu, v němž ze všech stran zní hlasy ze současnosti i z minulých století, z rozmanitých kultur i společenských vrstev, hovoří se tu knižně i slangem, lyricky i expresivně, útočně i konejšivě. V Domě bosého se polemizuje s lingvistickými kánony a úzy, s akademickými představami o jazyce: Parafrázují a ironizují se tu banální civilní dialogy, zprávy z tisku, stenografické lékařské záznamy nebo zprávy z černé kroniky, jinde zas nasloucháme intelektuálním anekdotám, etymologickým spekulacím, raportům a varováním, apokryfům, svéráznému pojetí a výkladu mýtu či pohádky atd. atp. Ouředník je spisovatel možností: dravý a razantní, sugestivní a tvrdošíjný pokušitel slova. Jeho verše sice mají některé rysy tak zvané překladatelské poezie, tedy poezie psané překladateli, například Janem Zábranou, Josefem Hiršalem, Tomášem Hráchem nebo Tomášem Míkou, básnění, které nadřazuje formu obsahu. Zároveň je ale Dům bosého tak zásadním příspěvkem ke katarzi jazyka, tak ojediněle přímým a upřímným návratem k původním významům slov, tak razantním odsudkem vrstev frází a klišé v soudobé (nejen) mediální češtině, že veškeré kritikovy výtky na básníkovu adresu asi nejsou a nemohou být víc než margináliemi.

Radim Kopáč

Převzato z: Mladá fronta Dnes 15. prosinec 2004

Paseka, 2004
Autorská práva v zahraničí:
Pluh
http://www.pluh.org
info@pluh.org