Soubor šesti rozsáhlých textů prvořadého českého esejisty Josefa Kroutvora je věnován vztahu člověka, krajiny a písemnictví, potažmo výtvarného umění, a to od počátku 19. století do současnosti. Jednotlivé eseje objevují život a dílo autorů zapomenutých či opomíjených (Anton Sika, Josef Bartuška) stejně jako obhlížejí z netradičních úhlů práce a osudy tvůrců zásadního významu i renomé (Karel Hynek Mácha, Bohuslav Reynek, Josef Váchal, Alfred Kubin, Jakub Deml, Miloš Doležal). Rukopis doprovázejí autorské akvarely.
Josef Kroutvor (nar. 1942 v Praze) už minimálně tři desetiletí náleží k předním českým esejistům, ať své texty věnuje literatuře, výtvarnému projevu, fotografii, architektuře, užitému umění či v poslední době krajině. Pro žánr eseje je náležitě vybaven jak po stránce odborného zázemí, neboť je vystudovaným historikem umění a filosofem, tak po stránce stylisticko-lexikální – vždyť vedle esejistiky do jeho díla od počátku patří též svérázně groteskní poezie i próza.
Také ve své esejistické novince zůstává Josef Kroutvor esejistou, který suverénně zvládá kombinovat textovou náročnost se vstřícností vůči čtenáři: jeho práce jsou dobrodužné i objevné, a to nejen tam, kde vytahuje z hloubi nemilosrdné minulosti na světlo neprávem opomíjené autory, resp. jejich díla – ale i tam, kde se zdá, že už dávno bylo vše podstatné řečeno.
Recenze Ondřeje Nezbedy v týdeníku Respekt z 3. 1. 2010
V magazínu Uni
Rozhovor s Josefem Kroutvorem na portálu Festivalu spisovatelů
Rozhovor o knize s Hanou Soukupovou na ČRo3-Vltava (8. 6. 2010)