Beletrie, Próza

Tři dosud nevydané texty spisovatele a dramatika Mojmíra Drvoty obsahují soubor Labyrint krátkých reflexí lidského chování a přírodních jevů a dvě novely. Obě probírají zdánlivě absurdní problém, který však postavám vedoucím dialog slouží jako pouhá záminka k tomu, aby při stále hlubším ponoru k jeho podstatě zároveň odhalovaly lidský úděl. Drvota ve svých textech vždy rád provokuje, ať porušováním tradičních lineárních postupů nebo stylem a náročností textu. Autor ví, že naprosto zásadní je nejen potřeba nacházet odpovědi, ale i otázky, a neváhá vedle sebe stavět racionalitu a iracionalitu. Jeho svět je vždy pevně vystavěný, zcela ojedinělý a prodchnutý ironií, ale není povrchní. Ve svém pohledu si Drvota vytváří odstup a nachází se jakoby mimo dobro a zlo, mimo dobu a čas.

Mojmír Drvota (1923, Praha – 2006, Columbus), spisovatel a dramatik. Po skončení druhé světové války, v jejímž průběhu byl totálně nasazen v semtínské továrně, studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po vyloučení v roce 1948 dokončil studia v Olomouci. Počátek jeho literární činnosti lze datovat do poloviny čtyřicátých let, kdy napsal humoristický román Dovolená v pyjama. Po válce začal přispívat povídkami do několika časopisů, pro něž napsal i humoristický román na pokračování Penzion pro umělce. Tyto texty již obsahovaly velmi osobité dialogy, které tvořily základ jeho pozdějších filozofických textů. Kromě prvotiny byly připraveny k tisku i další knihy, mezi nimi například Pálení pýru, vydání se však nedočkaly. První autorovou vydanou prózou byl v sedmdesátých letech titul Solitér, další jeho knihy z této doby – Základní složky filmu a experimentální próza Triptych, vyšly až v devadesátých letech 20. století. V roce 1957 odešel Drvota do exilu, nejdříve pobýval v Německu, posléze zakotvil v New Yorku. Po různých krátkodobých zaměstnáních spolupracoval s Columbijskou a posléze i Newyorskou univerzitou, po přesídlení do Ohia přednášel na Ohijské státní univerzitě.