Iva Procházková je autorkou bezmála dvaceti titulů a v současném kontextu české prózy pro děti a mládež stále dokáže překvapovat, jak ve výběru témat, tak ve způsobu vyprávění příběhu. Zatímco v předchozích pohádkově laděných příbězích (Středa nám chutná, 1994, Eliáš a babička z vajíčka, 2002) propojuje realitu s fantazijním motivem, popřípadě s postavou, a jejich prostřednictvím otevírá aktuální sociální otázky, jako je problém omezené autoritativní výchovy nebo zcela jednoduchá touha předškolního dítěte po prarodiči, ve zvířecí pohádce Myši patří do nebe Procházková volí téma smrti a znovuzrození. Kniha působí jako hravé fantazijní podobenství závažných existenciálních otázek, které umocňují jemně šrafované figury zvířat ilustrátorky Markéty Prachatické se zvláštní snovou dynamikou pohybu.

Hrdinové prózy, myšák Šupito a lišák Bělobřich, se po své smrti potkávají v nebi a po smytí nečistot z pozemského života v „koupelně“ pro všechny příchozí prožívají blaženost (ne)bytí plného her a setkávání s jinými zvířecími tvory. V bohatých dialogických rozmluvách zpytují své vzpomínky na pozemské bytí, ale i svůj úžas nad jeho barevností. Pomalu mezi nimi začíná vznikat hluboké přátelství. Nelze než obdivovat nápaditost představy zvířecího nebeského ráje, v němž vše – houpačky, kolotoče, skákací míče, lišákova hra Světlušky zhasnout – je tak podobné toužebným hrám dětského věku. Ovšem rajská blaženost se postupně pro naše protagonisty stává jednotvárnou. Pro každého tvora nastává čas odejít („Čas ubíhal. Vlastně neubíhal, s časem se tu dělo něco prapodivného. Neběžel, neplynul, nevlekl se – jako by vůbec nebyl.“) a před svým znovuzrozením shlédnou všichni svůj uplynulý život. Bylo by zajímavé sledovat, jak tuto v podstatě jedinou vážnou epizodu vnímají dětští čtenáři. Na zemi pak duše hrdinů přebývají v podobě zvířete, kterou si sami mohli zvolit. A dostávají se na ni, jak jinak, než dobrodružnou cestou parníkem s roztodivnou směsicí zvířat…

V této souvislosti vyvstane na mysl diskutovaný pohádkový román Astrid Lindgrenové Bratři Lví srdce, ve kterém motiv smrti rozehrává téma odvahy a překonání strachu. Působivá pohádková próza Ivy Procházkové, čerpající jak z křesťanské, tak z hinduistické náboženské tradice, je holdem přátelství a životu v souhlase s přírodou.

Jana Čeňková