Lubomír Martínek

Mýtus o Lynkeovi

Mýtus o Lynkeovi Mýtus o Lynkeovi
Paseka, 2008
Ocenění:
 2009 Cena Toma Stopparda

Lubomír Martínek (1954) má mezi českými spisovateli zvláštní postavení: nikdy nelze s jistotou říct, jakými krajinami čtenáře protáhne. Potvrzuje to i jeho nová kniha Mýtus o Lynkeovi. Tato opomíjená persona z řecké mytologie, jeden z Argonautů, je autorovým alter egem či přinejmenším sympatickou postavou, která volně prochází textem knihy, šestnácti eseji.
Martínek je původní, nepředpojatý, schopný odhalovat podivuhodný tyjátr světa i jeho bídu, vymezit událostem, myšlenkám i věcem místo, které jim náleží. Vidět tam, kde ostatní zůstávají dobrovolně slepí: „Vidět věci takové, jaké jsou, a ne takové, jaké by měly být nebo jaké bych si je přál mít. Je dobré vědět, že žádná společnost se bez stmelujících báchorek neobejde, ale není nikterak nezbytné sdílet je s ní.“ Ať už se v jednotlivých esejích zabývá společností, jejími mýty a duševními deformacemi, stádností, provázaností života, politikou i politiky, otázkami morálky či absurditou, vždy ostře vnímá jejich paradoxní fungování. Nepohoršuje se, spíš je jen s určitou skepsí zaznamenává. Na rozdíl od revolucionářů ví, že na nich sice nic nezmění, ale že se na nich také nemusí podílet: „Pochopit paradoxní podstatu světa není snadné, ale ještě těžší je toto zjištění přijmout jako východisko vlastních úvah.“

Každý z esejů zpočátku připomíná jen načrtnutý, vlastně docela dobře známý obraz – až by se řeklo nudný. Stačí však detail, aby se obraz proměnil v nejisté a znepokojivé kulisy, jako když náhle uprostřed výletu zabloudíme a ten se změní v nečekané dobrodružství. Svou podstatou, zdánlivě bláznivými cestami, letitým pobytem v Paříži, kde prošel nejpodivnějšími zaměstnáními, se Martínek odmítá zřeknout mizející pestrobarevnosti světa. Svobodného přemýšlení na úkor uzurpátorských výkladů. Je mu blízké, že Lynkeus je kosmopolita, už z toho „prostého důvodu, že toto slovo vyvolává v tolika lidech neovladatelný běs. Kasta, k níž se mu nepříčí patřit, jsou světoobčané. Kosmopolita existenci země nazývané vlastí nepopírá, pouze usiluje vyhradit jí místo, které jí přísluší.“

Mýtus o Lynkeovi má v Martínkově tvorbě výlučné postavení. Jako by se bohatší o zkušenosti posledních let navracel k těm svým knihám, jakými jsou například Palimpsest či Nomad´s Land, které představovaly to nejpozoruhodnější, co se v první půli 90. let objevilo na pultech českých knihkupectví. Už proto, že nehledal jednoznačné odpovědi, ale spíše trousil znepokojivé otázky. A ne náhodou je tomu i v jeho poslední knize, kde „Lynkeovi nejde o to změnit svět, ale hledat způsob, jak v něm bez studu přežít“.

Jan Gabriel

Převzato z: Hospodářské noviny 4. února 2009

Paseka, 2008
Ocenění:
 2009 Cena Toma Stopparda