V zastoupení ministra kultury ji české autorce žijící ve Švýcarsku včera předal tamní zastupitelský úřad.

„Jste výjimečná žena. Je mi velkou ctí předat Vám ocenění udělené ministrem kultury ČR. Velmi oceňuji a jsem hrdý na to, jakým způsobem dlouhodobě přispíváte k šíření dobrého jména české kultury ve Švýcarsku,“ řekl mimo jiné J. E. Karel Borůvka, velvyslanec České republiky ve Švýcarské konfederaci, laureátce při slavnostním předávání ceny, které proběhlo v reprezentačních prostorách kláštera v Kappel an Albis.

Ocenění Heleně Aeschbacher-Sinecké předal velvyslanec ČR ve Švýcarsku J. E. pan Karel Borůvka.

Helena Aeschbacher-Sinecká vystudovala ruský jazyk a dějepis na Pedagogické fakultě UK. Následná studia na Fakultě knihovnictví a dokumentaristiky UK nedokončila; rok před promocí využila příležitosti a při pobytu československé výpravy orientačních běžců ve Švýcarsku v roce 1973 zvolila emigraci z okupované země, kde vládla tuhá normalizace. Její literární počátky byly ještě plně svázány s češtinou. Básně publikovala nejprve časopisecky v krajanských periodikách, r. 1981 pak v exilovém mnichovském nakladatelství Poezie mimo domov vyšla její prvotina Mlhavé dny. Sbírky z osmdesátých let již vydala v němčině, v devadesátých letech se u ní však vrátila potřeba vyjádření v mateřštině; knihy z tohoto období proto vycházely v bilingvních česko-německých vydáních. Paralelně s literární tvorbou se Helena Sinecká věnuje také výtvarnému umění: kresbě, malbě (především akvarelu) a umělecké fotografii, v níž dosáhla největších úspěchů. Snímky doprovází verši přírodní a reflexivní lyriky, v tomto žánru vydala několik výpravných fotografických publikací. V roce 2005 uspořádala Centrální knihovna města Curych rozsáhlou retrospektivní výstavu jejích fotografií a veršů.

„Helena Aeschbacher-Sinecká je reprezentantkou té části našich umělců, kteří museli vinou politických okolností umělecky zrát a tvořit v emigraci; jejich dílo proto objevujeme mnohdy se zpožděním desítek let. Jsem rád, že mohu ocenit nejen umělecké hodnoty, které představuje, ale také odhodlání zvolit nejistotu emigrace před jistotami života v nesvobodě. Její tvorba je mimo jiné svědectvím, že za takové rozhodnutí se platí také pocity trvalého vykořenění a nikdy nezhojených jizev,“ uvedl k ocenění Daniel Herman.

Helena Aeschbacher-Sinecká si zachovává identitu české autorky; své kořeny připomíná nejen v umělecké tvorbě, ale dbá, aby je nepominula žádná její biografie. Ocenění Artis Bohemiae Amicis přebírá v roce svých 70. narozenin.