Svoboda a láska (Ústí nad Labem)

Šprechtíme o moderním umění. Největší obrazová zápůjčka v poválečných dějinách města Ústí nad Labem spojená s literární výstavou ukazuje zánik němčiny, zánik jedné kultury, jež znovu povstává k životu. „Svoboda a láska“, tak nazvali kurátoři Collegia Bohemica a pražského Muzea Montanelli tuto kulturní událost letošního léta. Výstava přináší jedinečná umělecká díla z majetku Centra pronásledovaného umění (Zentrum der verfolgten Künste) v německém Solingenu – výtvarná a literární díla strhující výpovědi a zneklidňující krásy, umění pramenící z katastrofy 20. století.

Jinak smýšlející – i tak lze nazvat autorky a autory zastoupené v této výstavě. Za svůj vyjadřovací prostředek si zvolili moderní umění. Jejich životní osudy ukazují následky této volby. Obě diktatury 20. století se cítily oprávněné a povolané posuzovat kvalitu umění: jako zvrhlé je pálily na ulicích, zakazovaly a pronásledovaly, nevystavovaly, nečetly a nediskutovaly o něm. Jestliže mluvíme a šprechtíme o progresivním uměleckém směru, využíváme jednu z bytostně humanistických možností jazyka, který se tak stává nástrojem lidskosti.
Výstava „Svoboda a láska“ představuje středoevropské umělce první poloviny minulého století, kteří se postavili proti bezpráví, diktatuře a intoleranci. Jejich díla okouzlují v dobrém i špatném slova smyslu – ztělesňují sny i noční můry 20. století: Na jedné straně ukazují sny, humanistický boj o svobodu a lásku, a na straně druhé noční můry, hrozby terorismu, diktatury, války a násilí. Nacistický a později komunistický teror vedl k zákazům práce a k věznění, doháněl umělce – především rasově pronásledované a politicky jinak smýšlející – k emigraci či do náruči smrti.

„Centrum pronásledovaného umění v Solingenu“ zahájilo činnost v roce 2008 výstavou „Nebe a peklo v letech 1918 až 1989“ (Himmel und Hölle zwischen 1918 und 1989). Muzeum i výstava sklidily velmi kladný ohlas a tisk je zařadil mezi nejdůležitější muzejní instituce v Německu. Jedinečná je tato instituce i v evropském měřítku. Spojuje literaturu s výtvarným uměním a zabývá se oběma totalitními režimy minulého století.  Exponáty uměleckých sbírek Solingenského muzea poskytly: Občanská nadace pro zavrhované umění se sbírkou Gerharda Schneidera, literární a výtvarná sbírka Společnosti Else Lasker-Schülerové a sbírka Jürgena Serka. Část tvoří soukromé zápůjčky a zápůjčky z Muzea Otty Pankoka v Hünxe.
Else Lasker-Schülerovou (1869-1945) – básnířku, kreslířku, herečku můžeme označit za ducha, který celou výstavu propojuje. Tato ustavičně experimentující, ustavičně zamilovaná rodačka z Wuppertalu byla královnou berlínské avantgardy, v roce 1933 emigrovala do Švýcarska, zemřela v jeruzalémském exilu. Znala Prahu, dopisovala si s pražskými autory.
Na pozvánce naleznete její kresbu, zde, dvojjazyčně, začátek jedné z jejích nejvýznamnějších básní. Ve výstavě a v atriu magistrátu města Ústí nad Labem ji naleznete v dalších verších.

Já doma modrý klavír mám
Ač neznám ani notu.
Ve sklepě vzdoruje temnotám
A surovému světu.

Ich habe zu Hause ein blaues Klavier
Und kenne doch keine Note.
Es steht im Dunkel der Kellertür,
Seitdem die Welt verrohte.

Výstava „Svoboda a láska“ rozsáhle představuje pražskou německy psanou literaturu od počátku minulého století dodnes, od Rilka po Rudiše. Doprovodné pořady budou za účasti mladé generace důkladně zkoumat současnou a budoucí roli němčiny v této oblasti.