Odešel poslední z generace opravdových vzdělanců
Ve věku devadesáti let zemřel 17. srpna 2010 v sedm hodin ráno v boskovické nemocnici spisovatel, básník, překladatel, dramatik, bohemista, germanista, vysokoškolský pedagog, vědec, spoluzakladatel Skupiny Ra, spoluzakladatel a dlouholetý předseda Sdružení Q, nositel řady domácích i zahraničních cen (poslední, Jaroslava Seiferta, obdržel loni), ale především vynikající člověk Ludvík Kundera (nar. 22. března 1920 v Brně).
Hned minulé úterý krátce před devátou mi telefonoval kunštátský malíř a spisovatel Vít Ondráček. Co se stalo, jsem poznal už z barvy jeho hlasu. Nakonec zakončil tvrdý fakt slovy: "Byl poslední z generace opravdových vzdělanců. My už po nich můžeme jen paběrkovat!"
Denní tisk přinesl nekrology hned následujícího dne, stanice ČRo3-Vltava zařadila do večerního vysílání Kunderovu rozhlasovou hru. Nechci proto opakovat již vyslovené. Většinou se dotýkalo Brna a Prahy, trochu Německa. Ale pan Ludvík, jak mi před lety navrhl, abych ho oslovoval, čerpal svou sílu ze dvou malých měst: z Kunštátu na Moravě, kde žil a kam se za ním jezdilo, a z Litoměřic, kde v letech 1932–1938 chodil na české gymnázium, na kterém maturoval. V roce 2000 se také stal čestným občanem města Litoměřic, do kterých se znovu a znovu vracel. Ale nikdy pouze jako turista.
Pokud se někdo zmiňoval o Litoměřicích v souvislosti s Ludvíkem Kunderou, pak se to povětšinou týkalo jeho mládí (viz rozhovor s L. K. v bulletinu Knihovny K. H. Máchy v Litoměřicích Hynek 2/2008, s. 21). Často se uvádí příběh "zakázky" pro důstojnickou jídelnu divizního velitelství, což byly hrnečky na kávu s motivem charakteristické litoměřické báně (tzv. "kalich") na budově dnešní městské radnice na náměstí. Ze servisu, který pan Ludvík navrhl a který se realizoval, opatroval doma jediný zbylý šálek, prý to byl jeho nejsurrealističtější předmět.
Na počátku sedmdesátých let 20. století byl L. K. zván do města svých středoškolských studií hned několikrát. Tehdy se litoměřická galerie začala hlouběji zajímat o litoměřického rodáka Alfreda Kubina a o Kunderovi se vědělo, že v roce 1947 přeložil jeho román Země snivců.
A byly výstavy a večery v Severočeské galerii výtvarného umění, jednou s Kunderou přijel i principál R. Vašinka. V roce 1997 vydalo město Litoměřice své monumentální dějiny v objemné knize. To dílo uvádí dlouhatánská Kunderova báseň Běžec po Bídnici. Bizarním podnětem tu asi byl jeho spolužák z gymnázia O. Janda, sportovní fenomén třídy, jenž běhával střední tratě a denně trénoval právě na náhorní Bídnici. Nestal se však olympionikem, ale hercem v různých východočeských divadlech.
Byla sobota 24. dubna 2010. Před druhou hodinou odpolední vstupuji do vinárny Na Vikárce (to je ta s Máchovým památníkem, bývalým básníkovým bytem, kde romantik zemřel). Ve dveřích mě zdraví sám L. K. slovy: "Tak vás, příteli, vítám v Litoměřicích Na Vikárce!"
Jaký to paradox! S chotí Jiřinou se tu z Kunštátu objevil dřív než já. Přijel, aby oslavil devadesátiny. Zcela soukromě. Jako v roce 1927 A. Kubin padesátiny. Šli jsme po místech Kunderova mládí. Kde bydlel, kam chodil na gymnázium, kam chodil na litoměřické předměstí, do Pokratic, za svým spolužákem Jiřím Zuskou, který ho uváděl do světa hot-jazzu, jak se tehdy říkalo. Ten barák jsme nenašli. Byla tam večerka a ze dveří na nás vykoukl Vietnamec. Ale tenkrát tam Honza, budoucí jazzový pianista a skladatel, ale i básník, zasvěcoval Ludvu do hudby D. Ellingtona, který oba fascinoval stejně jako surrealismus a moderní malířství. U Zusky také poprvé slyšel, jak E. F. Burian za doprovodu Šímova orchestru chraplavě zpívá Beale Street Blues. Jako hold E. F. Burianovi a starému jazzu později reprodukci této gramofonové desky zařadil do své dramatické prvotiny, do Totálního kuropění. V desku se tehdy proměnila celá jevištní točna.
Ale dost! O tom až v mé knize, kterou snad příští rok dopíši. Bude se jmenovat Ludvík Kundera, Litoměřice a já.
Již nikdy nenavštívím pana Ludvíka v Kunštátu, nikdy ho nebudu provázet Litoměřicemi. Netušil jsem, že svoji poslední výstavou v litoměřickém muzeu, sestavenou z fotografií Jiřího Kupky pod názvem Pocta Karlu Hynkovi Máchovi a Ludvíku Kunderovi, budu vzdávat poctu uzavřenému dílu a životu pana Ludvíka. Vernisáž bude 5. října 2010 v 16.30 hodin. Každý, kdo přijde, dostane na památku doprovodný katalog, dvanáctý svazek z edice Radobýl.
A ještě dvě aktuální pozvánky: Poctu Ludvíkovi Kunderovi vzdají v Litoměřicích tento víkend na filmovém festivalu Litoměřice podesáté, kde bude promítnut film podle Země snivců A. Kubina, jíž L. K. přeložil. Snímek Traumstadt bude promítnut v sobotu 28. 8. v 16.30 v Kině Máj. Kromě toho probíhá v Rajhradě u Brna až do 26. září ojedinělá výstava o Skupině Ra, na které měl "pan Ludvík" lví podíl.
Oldřich Doskočil
Autor je historik na penzi, žije v Litoměřicích. Napsal knihu Na Vikárce v Litoměřicích.
