Ivo V. Fencl (nar. 1938) užívá prostřední jméno Václav, aby se odlišil od syna Iva Fencla (nar. 1964). Stejně tak užívá nebo užíval pseudonymů Martin Bělský a Jan Odnykud. Po knihách Vize a iluze skupiny Květen (1993, jako Ivo Fencl) a Mimozemšťan a Anděl „Dobroděj“ v Radbuzově? (2010, jako Ivo Václav Fencl) se v publikaci Jan Odnykud. Výběr z básní – něžných, erotických, filosofických a mystických (2011) prezentuje „jenom“ jako vydavatel a editor.
Tvorbě poetických textů se literární historik, kritik, školský metodik a po převratu i školní inspektor, diagnostik Pedagogicko-psychologické poradny a pedagog Západočeské univerzity Ivo Fencl věnoval v čase normalizace, kdy byl zbaven možnosti vykonávat původní povolání a živil se jako vychovatel, zaměstnanec pekárny či šofér osobních i nákladních vozů. V omezeném počtu strojopisných kopií se Fenclovy verše dostávaly do rukou jeho blízkých a poté i kolovaly, jak bývalo tehdy dost časté (tzv. dobový literární samizdat).
Letošní, vůbec první výbor z té intimní poezie pořídil editor „z rozsáhlejšího archivu“ a jak je patrné přímo i z básní, autorova identita doznala za jeho života hned několika světonázorových, existenciálních a existenčních korektur. Ty „texty nemají snahu měnit ani obrušovat krásy, úskalí a někdy i hrůzy toho, co je našim osudům vlastní (a každému jinak) a čemu v Čechách, na Moravě i ve Slezsku říkáme LÁSKA,“ charakterizuje editor soubor, přičemž jednu ze zcela klíčových básní Prosba Hříšníkova věnoval autor týmu sedmi lékařů (počínaje Dr. Zdeňkem Andělem) z Fakultní nemocnice Plzeň-Bory, kteří mu v osobní krizi v osmdesátých letech zachránili život.
Patnácti grafikami publikaci ilustrovali Josef Kábrt (nejen titulní strana), Jan Kavan, Emil Kotrba, Jiří Samek a „J. K.“.
Ukázka
Kryptogram
Tvá KRÁSA unikavá
už vešla do TICHA
Jak píseň uhrančivá
při níž se nedýchá
Před kterou MÚZY blednou
Je srdce v souvrati
Mou LÁSKU NEZÁLUDNOU
a ŠTĚSTÍ nezvrátí
když z hrudi probodnuté
odejdou ze SVĚTA
POSELSTVÍ UMLČENÁ
I kámen uvítá milost početí
Jsi hoden vzít knihu, rozlomit pečeti?
Malá meditace po rozvodu
Někdy se ptám, co byla naše láska?
Ty říkáš: „Byla to hrůza a děs!“
Raději ses rozvedla
Máš štěstí nikdy se neohlížet přes ramena
Paměť ti neslouží, když si to nepřeješ
Tak jsi zapomněla na naši první cestu kolem světa:
Vystoupali jsme na konečné a šli a šli a šli
Rybník Sycherák se třpytil
Nad ním oblaka jak fata morgány
vystavené našim snům na odiv
(naivním žabkám slov, co mi zapadaly do srdce)
Ve městě jsi zula černé lodičky
Měly zničené podpatky a pravá pata ti krvácela
I tenkrát ses zasmála svojí bolesti
BYLA JSI DOKONALÁ
V zahradní restauraci, kde hrála dechovka
boleveckejch Baráčníků
jsme dohromady vypili jedno pivo a zatancovali si polku
Povídám: „miluju Tě na celý život...“
Nevěděl jsem, že to jinak neumím
PROTOŽE JSEM NEDOKONALÝ
Někde máš ASI zahrabanou naši svatební fotku
Dvojportrét „TY a JÁ“ mluví sám za sebe
Je na něm muž se slabošskými rty
A KRÁSNÁ VYVEDENÁ ÚPLNĚ ZRALÁ ŽENA
TO jsi TY
