Český knižní trh
V roce 2010 se druhým rokem po sobě snížil celkový počet vydaných titulů tištěných knih (tentokrát přibližně o 4 %). Celkem jich vyšlo 17 054 (viz tabulka I). Představuje to absolutní pokles oproti roku 2009 zhruba o 550 titulů. Nakolik s tím souvisel i pokles celkového objemu prodejů knižní produkce, nebo zda byl ještě výraznější, lze však vzhledem k přetrvávajícímu nedostatku hodnověrných údajů pouze odhadovat. V daném případě zpravidla dochází k většímu poklesu prodejů v regionech než v hlavním městě Praze.
Naopak rekordně narostl počet vydaných překladů (viz tabulka II). V absolutních číslech to znamená 6 044 titulů a nárůst téměř o 5 % ve srovnání s rokem 2009, kdy vyšlo celkem 5 777 titulů překladové literatury. Překlady tak v roce 2010 tvořily více než třetinu celkové knižní produkce České republiky.
Razantní nástup e-knih poznamenal v roce 2010 i českou knižní sféru. Potvrdily se tak prognózy předpokládaného vývoje, který by však měl hmatatelněji ovlivnit český knižní trh především v roce 2011. Souvisel s tím především chystaný vstup největšího hráče na knižním trhu v ČR, a to společnosti Euromedia Group, do tohoto segmentu produkce a prodeje knih.
Druhou polovinu roku a počátek roku 2011 však rozvířila především chystaná daňová reforma vlády, která počítá se sjednocením sazby daně z přidané hodnoty. Měla by začít platit od roku 2012 a z hlediska knih by vedla nejen k obecnému zdražení knižní produkce, ale i k ohrožení vydávání některých druhů literatury. Ve světovém měřítku by navíc znamenala bezprecedentně razantní nárůst této sazby pro knihy ve velmi krátkém časovém úseku.
Produkce tištěných knih
Na české knižní produkci roku 2010 se podílelo celkem 1 925 vydavatelů, kteří uvedli na trh alespoň jeden titul. Z tohoto hlediska hráli opět významnou roli nakladatelé z hlavního města ČR; celkem 688 subjektů, tj. 36 % z nich, mělo sídlo v Praze a podíleli se z téměř 27 % na celkové knižní produkci České republiky (celkem 4 519 vydaných titulů). V roce 2010 představovaly novinky téměř 88 % celkové produkce vydavatelských subjektů ČR; v absolutních číslech to představuje 14 992 titulů z celkového počtu 17 054. Vydávání knih je v Česku v porovnání s některými jinými státy EU stále výrazně rozloženo mezi velký počet vydavatelských subjektů.
Aktivita nakladatelů Česka byla srovnatelná s rokem předchozím, kdy se na roční produkci knih podílelo 1 913 vydavatelských subjektů. Reálný počet vydavatelů však bude zřejmě opět o několik set vyšší, protože vyšlo i 2 461 titulů, které nebyly označeny identifikátorem ISBN, a tak jim museli v Národní knihovně ČR přidělit identifikátory náhradní. Znamená to, že více než 14 % vydaných titulů knih tento identifikátor chyběl!
Celkem 21 privátních vydavatelských subjektů (viz tabulka III) plus 11 vydavatelů vysokých škol a státních institucí (viz tabulka IV) připravilo na knižní trh více než stovku nových titulů. Zhruba další třicítku privátních vydavatelů můžeme považovat také za velké: vykázali produkci v rozmezí 50 až necelých 100 vydaných titulů. Tyto ukazatele se oproti předchozímu roku v zásadě nemění. Česká republika si tak vzhledem k počtu obyvatel stále drží postavení mezi špičkou zemí, jež vykazují velkou knižní produkci.
Tabulky největších vydavatelů podle počtu vydaných titulů jsou až na výjimky dokladem o masové knižní produkci a produkci bestsellerů. Vedle toho ovšem v ČR existuje i poměrně silná a důležitá skupina vydavatelů (cca 5–20 vydaných titulů za rok) s jasně definovaným edičním profilem a zaměřením, kteří se zaměřují na vydávání hodnotné domácí a překladové literatury pro menšinové čtenáře, bibliofilií nebo literatury pro děti. Sem patří např. Arbor vitae, Atlantis, Aulos, Baobab, Dauphin, Labyrint, Meander, Literární čajovna Suzanne Renaud, Opus, Torst, Vetus via aj. Ti dotvářejí celkový obraz vydavatelského sektoru a jsou jeho neopominutelnou součástí.
Výše nákladů knižní produkce vydavatelů univerzit a vysokých škol a vydavatelských útvarů ústředních státních orgánů, která je přednostně určena pro potřeby daných škol a jejich studentů a také státních institucí a odborníky a specialisty, je samozřejmě nesrovnatelná s výší nákladů privátních vydavatelů. Na knihkupecké pulty se reálně dostane zhruba polovina knižní produkce (druhou polovinu tvoří mimotržní a tzv. šedá literatura, což jsou různé publikace státních orgánů, statistiky a metodické příručky a jiné účelové publikace).
K 31. 12. 2010 bylo v ČR registrováno celkem 4 875 vydavatelů knih; podle mezinárodní metodiky jsou mezi nimi jak vydavatelské domy aktivní, tak již zaniklé nebo subjekty aktivní vydavatelskou činnost neprovozující. Tento údaj však hodnověrně vypovídá o objemu vydavatelských aktivit v Česku po listopadu 1989. Odhadem zhruba polovina registrovaných vydavatelských subjektů je aktivních. V roce 2010 svou činnost ukončilo přibližně 100 vydavatelů neperiodických publikací a nově se zaregistrovalo 292 vydavatelských subjektů.
Struktura české knižní produkce
I v knižní produkci českých vydavatelských subjektů za rok 2010 opět výrazně převažují knihy v češtině, a to z téměř 87 %. Dalších 1 084 titulů vyšlo v češtině s podílem jiného jazyka. Loni čeští nakladatelé připravili k vydání celkem 198 vícejazyčných publikací. V cizojazyčné knižní produkci českých nakladatelských domů znovu výrazně dominovala angličtina před slovenštinou a s odstupem před němčinou. Podíl neperiodických publikací, které vyšly v roce 2010 v Česku v angličtině, představoval téměř 4 % celkové knižní produkce. Celkem ve sledovaném období vyšly v ČR knihy v dalších 20 jazycích (např. 7 titulů v korejštině, 4 v maďarštině, 3 v arabštině nebo 2 v perštině). Podíl krásné literatury se na úhrnné loňské knižní produkci České republiky ve srovnání s předchozími dvěma roky opět zvýšil, a to na více než 26 %. Podíl i objem dětské literatury zůstal v podstatě na úrovni let 2008–2009. Představuje to celkem 1 336 vydaných titulů dětské literatury a 7,8% podíl na celkové knižní produkci roku. Podíl vydaných učebnic a vysokoškolských skript na úhrnné knižní produkci České republiky se v roce 2010 zvýšil na 9 % (viz tabulka V). Konkrétní údaje k výše komentovaným typům knižní produkce za posledních pět let jsou uvedeny v tabulce V.
Překlady
Podíl překladů na celkovém objemu české knižní produkce přesáhl v roce 2010 třetinu, tj. tvořil 35,4% podíl. Došlo k nárůstu vydaných titulů oproti roku 2009 o téměř 5 % (viz tabulka I). Česká republika tak stále patří mezi přední země na světě, kde překlady tvoří jeden z největších podílů na celkové knižní produkci. Má to svoji logiku, protože český jazyk nepatří ke světovým jazykům, a tak si prostřednictvím vydávaných překladů otevíráme dveře i do jiných jazykových kultur, ať již početnějších, nebo těch, kde vznikla výjimečná či poznání hodná literární díla. Čeští nakladatelé nabídli v roce 2010 svým čtenářům překlady z celkem 42 jazyků (předloni ze 39), a to i z některých velmi vzácně frekventovaných jazyků, jakými jsou bengálština, islandština, perština nebo koptština. Trojlístek jazyků, ze kterých se v České republice nejvíce překládá, je již od roku 1990 neměnný. Opět výrazně dominovala angličtina, na kterou připadla více než polovina všech vydaných překladů (téměř 51 %). Své pozice si v loňském roce s výrazným odstupem od dalších jazyků, ze kterých se nejvíce překládá, udržela němčina následovaná francouzštinou. V roce 2010 byl zaznamenán rovněž nárůst počtu překladů z italštiny a především z polštiny. V případě polštiny dokonce téměř o polovinu, což ji zařadilo mezi šest v ČR nejvíce překládaných jazyků. Opačně došlo k podobnému většímu poklesu u překladů ze španělštiny. V loňské knižní produkci Česka byla opět relativně silně zastoupena literární díla přeložená z nizozemštiny 45 (2009: 20) a ze skandinávských jazyků: švédštiny 32 (28), norštiny 11 (12) a finštiny 9 (10). Nizozemština se stala u nás devátým nejpřekládanějším jazykem a první desítku uzavírá švédština. Dvanáct titulů bylo také přeloženo z maďarštiny (v roce 2009: 15) a z portugalštiny (2009: 13). Postavení nejpřekládanějšího slovanského jazyka si v ČR v roce 2010 opět udržela slovenština. Své pozice si v zásadě zachovala i ruština, která společně se slovenštinou a polštinou patří v České republice k trojlístku slovanských jazyků, ze kterých se nejvíce překládá. Z ostatních slovanských jazyků se překládá dlouhodobě nepoměrně méně. Počet vydaných překladů byl v posledních letech v zásadě konstantní – vyšlo zhruba jen kolem 20 titulů. V roce 2009 však jejich počet narostl na 35 a tento trend pokračoval i loni. Vyšlo celkem 36 překladů z ostatních slovanských jazyků: 9 ze srbštiny, 8 z ukrajinštiny, 7 z chorvatštiny, 6 ze slovinštiny, 3 z bulharštiny a 3 z lužické srbštiny.
Nástup e-knih
Rok 2010 a počátek roku následujícího byly i v historii knižní kultury České republiky podobně jako v zahraničí ve znamení razantního nástupu e-knih. Porůznu se objevující údaje to potvrzují. Projevilo se to nejen v počtu odborných akcí, které se konaly pod záštitou Ministerstva kultury ČR, agentury DILIA, Svazu českých knihkupců a nakladatelů (SČKN), knihoven, ale i v rámci veletrhu Reklama-Polygraf věnovaného médiím; ostatně jedním z hlavních témat 17. ročníku mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy Praha (12.–15. 5. 2011) byl i Svět e-knih. Tyto odborné akce se soustředily zejména na otázky technických zařízení, ochranný software (DRM), ekonomiku produkce e-knih, ceny e-knih, jejich zpřístupňování, přidělování čísla ISBN a zejména na ochranu autorských práv v souvislosti s pirátstvím v této oblasti. Stále otevřená zůstává otázka legislativního ošetření půjčování e-knih v knihovnách, protože pro relativně malý český knižní trh existuje reálná hrozba likvidace řady vydavatelských domů.
Prodeje čtecích zařízení firem Acomp a Alza zvláště ve druhé polovině roku 2010 i počet individuálně dovážených a objednaných čteček v zahraničí svědčily o nebývalém zájmu zákazníků. Odhaduje se, že jich je v současnosti v provozu kolem 50 000 (v tisku se však objevily údaje až o 100 000 kusů provozovaných zařízení). Začaly také prodeje čteček v některých knihkupectvích. Např. knihkupectví Barvič a Novotný z Brna jich nabízel hned sedm typů v různých cenových relacích. Rovněž knihovny vycházejí vstříc vzrůstajícímu zájmu svých uživatelů. Čtečky i e-knihy se už půjčují v Praze, Brně, Hradci Králové, ve Vsetíně, v Jablonci... A počet těchto míst neustále roste. Nabídka knihoven se však zatím omezuje pouze na díla, která již nepodléhají autorsko-právní ochraně (tj. bratří Čapků, B. Němcové, K. H. Máchy, detektivky se Sherlockem Holmesem apod.). V Národní knihovně ČR se v současnosti řeší výzkumný úkol Národní digitální knihovny, kde by se soustřeďovala česká produkce elektronických dokumentů.
Narůstá také počet vydavatelů, kteří buď sami, nebo v kooperaci s legálními literárními portály vydávají e-knihy nebo je vydávají souběžně s tištěnou verzí (např. Portál, JOTA, Druhé město, Talpress, Host, Baronet, Fragment, Knižní klub a jiné). Mediální koncern Ringier ČR svůj projekt obchodu s e-knihami www.gutenberg.cz vzdal. Vše nasvědčuje tomu, že k jistému probuzení nakladatelů došlo zejména pod vlivem nelegálních portálů, jež v současnosti vykazují nebývalý nárůst jak nabízených (řádově tisíce titulů) a stahovaných titulů e-knih (řádově statisíce), tak registrovaných čtenářů. Je třeba konstatovat, že nabídka titulů nelegálními portály, která byla ještě nedávno z valné části pouze digitalizovanou verzí tištěné knižní produkce, vykazuje ve zvýšené míře parametry profesionálně připravených e-knih.
Také aktivity českých knižních portálů se dostaly v roce 2010 do obrátek (např. www.palmknihy.cz, www.ereading.cz, www.wknihy.cz, www.bookz.cz apod.). Jejich titulová nabídka se však většinou pohybuje v řádu stovek a prodej spíše v řádu desítek. Průlomovým počinem se jeví vstup největšího knižního domu v ČR, firmy Euromedia Group, do tohoto segmentu knižního trhu. K 1. 4. 2011 ohlásil zahájení prodeje e-knih na portálu www.ebux.cz v České republice. Počáteční nabídku tvoří 800 titulů z produkce zhruba 40 nakladatelů, kteří přistoupili ke spolupráci s Euromedia Group. Ve spolupráci s firmou Wooky bude na trh uvedena i čtečka. Po vzoru Amazon.com však tento formát umožní příjímání e-knih pouze z portálu www.ebux.cz, což vyvolává vzhledem k síle Euromedia Group a dosud malému českému trhu s e-knihami obavy z monopolu a pochopitelně i značnou nevoli u konkurence.
Zásadním problémem se jeví i otázka ceny e-knihy a podíl na prodaných e-knihách mezi vydavateli a autory, resp. držiteli autorských práv. Na konferenci DILIA věnované e-knihám, která se konala v říjnu 2010 v Praze, se účastníci shodli na tom, že únosnou výší ceny za jeden titul e-knihy se jeví tak cca 100 Kč, aby se internetovým nadšencům nevyplatilo vymýšlet cesty, jak se k žádanému titulu dostat nelegálně. Čeští vydavatelé se však zatím s odkazem na výši nákladů na přípravu e-knihy spíše kloní k ceně vyšší, a to ve výši 50–70 % ceny tištěné knihy.
Hrozba rekordního nárůstu DPH na knihy
Plánovaná reforma daní by Českou republiku posunula mezi země, kde se na knihy budou uplatňovat nejvyšší sazby DPH (viz Dánsko – 25 %, Albánie, Bulharsko a Ukrajina – 20 %). Zároveň by Česko zřejmě utvořilo i rekord v nejrychlejším navýšení této daně na světě. Ještě k 31. 12. 2007 byla podobně jako v řadě jiných knižně vyspělých zemích snížená, a to ve výši 5 %, ale od roku 2008 se zvýšila na 9 %, v roce 2010 na současných 10 %. Je třeba poznamenat, že toto navyšování DPH nemělo v ČR podstatný vliv na zvyšování cen knih.
Avizované zvýšení DPH na knihy na 19–20 % od roku 2012 však vyvolalo mezi kulturní veřejností značné pobouření. Největší ohlas si získala Výzva na obranu knih, kterou vyhlásil Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN). Postupně se pod ni podepsalo zhruba 150 000 signatářů (k 3. 5. 2011 profesní organizace nakladatelů evidovala na podpisových arších 42 707 osob a na internetu 107 037). Vláda nakonec přistoupila na dvoustupňové zvyšování DPH; od roku 2012 na 14 % a od roku 2013 na 17,5 %. Některé signály po jednání zástupců nakladatelů v Parlamentu ČR nasvědčují tomu, že stále existují možnosti, aby knihy zůstaly ve snížené sazbě.
Nakladatelé snesli řadu pádných argumentů, jak by skokové navýšení DPH mělo fatální důsledky na pokles produkce knih, snižování jejich nákupů, jak by existenčně ohrozilo řadu vydavatelů neperiodických publikací i vydávání některých druhů literatury, zejména učebnic a odborné literatury. Když pomineme skutečnost, že e-knihy, které v České republice podobně jako ve většině zemí EU nepodléhají snížené sazbě DPH, nevyvolaly žádnou diskusi a bez povšimnutí se to bere jako fakt, tak v případě klasických tištěných knih argumentace ekonomickými ukazateli naráží na zásadní omezení. Příčinou je dosavadní utajování ekonomických ukazatelů, souvisejících s produkcí a prodejem knih. Potom je vždy obtížné poukazovat na to, k jakým finančním ztrátám mezi nakladateli dojde nebo zda dosavadní podpora ze strany státu je dostatečná či nedostatečná.
Závěr
Realistický pohled na rok 2010 z hlediska produkce, prodejů i četby knih v České republice ovlivnily i výsledky druhého reprezentativního průzkumu české dospělé populace na téma čtení (výzkum, který v červnu 2010 prováděla Národní knihovna ČR a Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky (AV ČR) za finanční podpory Ministerstva kultury ČR) i Ústavem pro informace ve vzdělávání zveřejněné výsledky výzkumu PISA (Programme for International Student Assessment). Přinesly totiž alarmující skutečnosti, které se sice již dříve projevily i v jiných vyspělých evropských zemích, ale které, jak jsme si dosud možná mylně namlouvali, dosud tak silně Česko nezasáhly.
První zmiňovaný průzkum ve srovnání s předchozím průzkumem z roku 2007 potvrdil další pokles zájem o četbu; došlo ke snížení počtu zakoupených knih i objemu finančních prostředků vynaložených na jejich nákup. Respondenti naopak uváděli zvýšení počtu přečtených knih za rok a také nárůst průměrného počtu minut, věnovaných denně internetu. To by mohlo svědčit také o přelomu ve způsobu vnímání literárních i odborných textů. Číst se v naší zemi zřejmě nepřestalo, ovšem stále větší podíl si vydobývají texty z internetu a e-knihy. Výsledky studie PISA ve srovnání s rokem 2000, kdy se mezinárodní průzkum čtenářské gramotnosti prováděl poprvé, vypovídal o zhoršení úrovně čtenářské gramotnosti českých dětí, žáků posledních ročníků základních škol a prvních ročníků středních škol. Česko se tak zařadilo do skupiny devíti zemí, jejichž žáci jsou méně zvyklí kriticky posuzovat a vyhodnocovat to, co čtou. Tento propad byl v případě ČR výraznější u chlapců než u dívek.
Měly by to být včasné varovné impulzy pro všechny zainteresované instituce včetně knihoven, škol, kulturních zařízení a státních institucí, aby se nejen nepolevovalo ve stávajícím úsilí o pěstování pozitivního vztahu zvláště dětí a mládeže ke knihám a čtení, ale aby v tomto směru došlo konečně po vzorech ze zahraničí také k nastartování státem, kraji i obcemi podporovaných a systémově koncipovaných kampaní na podporu knih a čtení.
Jaroslav Císař
Všechny tabulky ve formátu 
.pdf
Doporučujeme
Český knižní trh představuje informační systém o české knižní kultuře, naleznete zde užitečné informace o dění v knižním oboru v České republice; starší verzi ČKT najdete zde.
Almanach Labyrint představuje nejobsáhlejší zdroj informací o českých nakladatelstvích a jejich produkci; aktuální přehled většiny českých nakladatelství včetně profilů, autorizovaný adresář knihkupectví, antikvariátů, distribučních firem, literárních agentur a knihoven + praktické informatorium (rady pro začínající autory i nakladatele).
Adresář nakladatelů v ČR je databáze spravovaná Národní knihovnou ČR.
BALAŠTÍK, Miroslav − CÍSAŘ, Jaroslav. Transformace knižního trhu a literatury po listopadu 1989. In Studie současného stavu podpory umění. Sv. I. Definice, historie, transformace, reflexe, vzdělávání a výchova (Praha: Institut umění − Divadelní ústav, 2009, s. 85−94).
