"Literatura střední Evropy je pro nás zneklidňující a magická..."

Red.: Středoevropské země leží od Norska v nedohlednu, jaký jste měl důvod k vydávání autorů ze střední Evropy?

Gunnar: Hlavním důvodem byl výrazný nedostatek této literatury v norském literárním životě. Dříve byl cítit větší tlak na vydávání autorů ze střední Evropy, ale ten časem zeslabil, zvláště po pádu Berlínské zdi.

Zatímco norská literatura proudí nepřetržitě do velké části Evropy, nepřitéká srovnatelný proud evropské literatury nazpět, aspoň co se mé zkušenosti týká. Literatura střední Evropy − zvláště ta, co pochází z oblastí dříve označovaných jako východ­ní Evropa − je zneklidňující a magická. Řada spisovatelů se pohybuje na vysoké literární úrovni, která snese mezinárodní srovnání, a jejich díla zahrnují takový komplex zkušeností a takový druh tvůrčí vynalézavosti, které ve „starých" demokraciích západní Evropy do jisté míry chybějí. Je to možná povrchní závěr, ale myslím, že je na něm něco pravdy.

Red: Které spisovatele vydáváte a co přinášejí do norského kontextu?

Gunnar: Za posledních dvacet let vydalo nakladatelství Bokven­nen celou řadu knih z Rakouska, Maďarska, Rumunska, Německa, Švýcarska a Francie. K těmto zemím ještě patří Česká repub­lika, Slovensko, Bulharsko... A pokud jde o autory, v posledních třech letech pro nás byli důležití Topol a Cărtărescu, v příštím roce vydáváme Bulhara Gospodinova, který je také velice zajíma­vý. Asi je to dáno zkušenostmi ze života v různých komunistic­kých režimech, zážitky z druhé světové války, z okupace i z doby poválečné. V textech Topola a Cărtărescua je pozoruhodné, jak se autoři dostávají jakoby pod kůži skutečnosti a současně ji zachy­cují s ohromujícím nadhledem.

Red.: Předpokládáme, že literatura střední Evropy je v Norsku Popelkou, jak by se dal zájem o ni povzbudit?

Gunnar: Nemyslím, že by tato literatura Nory nezajímala. Pro­blém je spíš v tom, jaké knihy proudí zaběhnutými distribučními kanály. Knižní kluby si přejí předvídatelné zisky a zřídka, pokud vůbec, se vydají do neznáma. Prostě a jednoduše sázejí na nor­ské, severské a mezinárodní „jistoty". Měli bychom tedy usilovat o etablování alternativních distribučních kanálů a ovlivňovat ty již etablované. To je ale běh na dlouhou trať, vyžadující výdrž a soustředění. Ale prorazit možné je. Snad za rok nebo za pět let. Ono to přijde.

[...]

Red.: Pojdme se ještě na závěr vrátit k současné literatuře − máte nějaké nápady, jak by se daly norsko-české literární vztahy zintenzív­nit, či ještě více oživit?

Gunnar: Všechno nejde hned, je třeba postupovat krok za kro­kem. Soustavné vydávání literatury, norské v Česku a české v Norsku, je samozřejmě podmínkou, jakož i účast na nejrůznějších literárních akcích − festivalech, besedách spisovatelů, na seminářích s lidmi různých oborů. Přitom nestačí vydávat jen romány, ale nezbytné jsou i překlady dramat, poezie, písňových textů, komiksů, a také literatury faktu či odborné literatury.

Je to ale také otázka peněz. Pokud se například podaří odstar­tovat tří až pětiletý rozvojový projekt s literárním zaměřením, musí se dostatečně finančně zabezpečit, aby bylo možné zajistit solidní základ pro kulturní výměnu. Také je třeba rozšířit zorné pole působnosti za hranice literatury zapojením aktérů a institucí z jiných oblastí kultury i podnikání. Cílem by mělo být dosažení součinnosti kulturní a ekonomické sféry. To by mohlo prospět oběma stranám, a také spolu pevněji provázat Česko a Norsko jak krátkodobě, tak hlavně v dlouhodobé perspektivě.

Za redakci revue Prostor rozmlouvali Milan Hanuš, Kristin Kilstiová a Linda Skotáková, přeložil Štěpán Lichorobiec; celý rozhovor byl otištěn v revui Prostor 87−88/2011, s. 209−214.

Informace o nakladatelství Bokvennen najdete na httwww.vidarforlaget.no a na www.facebook.com/bokvennen.