Píšící "expati" se zaměřují na to, co je jejich vlastní kultuře cizí,

Vaše rodina má kořeny ve střední a východní Evropě. Ovlivnila vás bohatá česká literární tradice?

Bohužel ne, alespoň ne přímo. První český umělec, na jehož práce jsem narazil – s výjimkou Kafky, o němž jsem ovšem až donedávna ani nevěděl, že je Čech – byl Jan Švankmajer. Objevil jsem jeho filmy a začal mě fascinovat český surrealismus. S českou literaturou se vlastně seznamuji pořád – třeba s Jáchymem Topolem nebo poezií Kateřiny Rudčenkové. Na Portálu české literatury jsem narazil například na spisovatelku Hanu Andronikovu. Je skvělé, že mohu obdivovat autory, kteří jsou pořád naživu. Ke spisovatelům jako Seifert jsem se zatím ani nedostal. Tvorbu těchto nežijících klasiků znám zejména z antologie Současná východoevropská poezie (Contemporary East European Poetry) od Emery George. Jsou v ní urývky z děl Seiferta, Holana, Holuba a dalších. Větší vliv na mě ovšem měli autoři jako polský Czesław Miłosz, ruská Anna Akhmatova nebo slovinský Tomaž Šalamun, kteří jsou ve Spojených státech známější.

V devadesátých letech se do Prahy stěhovalo mnoho amerických expatů. Mnozí z nich měli literární ambice, lákal je pražský duch místa. Myslíte si, že se již toto magické kouzlo vytratilo?

Myslím si, že je tady pořád. Konají se festivaly a akce, kde se lidi potkávají. Může to být inspirující, ale na každou takovou akci připadne cca 15–20 seriózních autorů, kteří sedí doma a píšou. S postupujícím věkem jsem si uvědomil, že nemusím být součástí té scény, můžu sedět doma na vesnici a v klidu psát. Samota je to, co je těžké – mnozí autoři se jí obávají, a proto vysedávají v hospodách, aby nemuseli řešit, co se prohání v jejich myslích. Ale k vaší otázce: není to tady už tak levné a takový večer na literárním večírku vás bude stát víc než dříve. Vše se postupně přesouvá na internet, skupiny jsou roztříštěné. O akcích, na které bych se podíval, se často dozvím až tři nebo čtyři dny poté, co se uskutečnily. Co určitě stojí za zmínku, je, že Louis Armand z Univerzity Karlovy připravil antologii literatury v anglickém jazyce, která vznikla v Praze od roku 1990 do roku 2010. Titul jde zanedlouho do tisku. Já jsem na scénu přišel až na konci toho období, přesto se tu objeví i moje tvorba. Je dobré, že se literatura ze začátku devadesátých let objeví v kontextu s tím, co se tady děje v současnosti. Obecně si ale myslím, že je pražská expat-komunita nesmírně aktivní. Podle mého názoru není dobré porovnávat to s devadesátými lety, protože to byly roky těsně po revoluci. Ve vzduchu byla cítit svoboda. Lidé ztratili iluze o demokracii, natož kapitalismu. Utlačující režim zůstává, akorát mění formu.

Mohl byste představit české číslo žurnálu Ekleksographia, které jste editoval?

Bylo to pro mě něco nového. Během let jsem získal zkušenosti z různých literárních disciplín, ale literární žurnál jsem zatím needitoval. Ekleksographia je internetová publikace, kterou vydává nakladatelství Ahadada Books. Každé číslo se zaměřuje na jiné téma. V Praze jsem potkal šéfredaktora tohoto titulu, který mi nabídl spolupráci na českém čísle. Původně jsem ho chtěl sestavit jen z autorů, které osobně oslovím. Rozhodl jsem se ale, že by to bylo příliš omezující. Chtěl jsem tam mít totiž i autory, o kterých jsem nikdy neslyšel, kteří možná už ani nežijí v Praze, ale pořád mají na Čechy vazby. Nakonec jsem obdržel docela dost příspěvků, které jsem posléze poslal šéfredaktorovi do Tokia, a on udělal konečný výběr. Kromě poměrně zavedených jmen se v publikaci objevili i tací autoři, kteří se věnují spíše jiným činnostem než psaní. Nechtěl jsem k jednotlivým příspěvkům přistupovat jako kritik "vysokého umění". Mým cílem bylo dát dohromady literární koláž, která by reflektovala různé perspektivy Čech od neznámých i těch známějších autorů, jako je třeba dcera surrealistického fotografa Dominka Křížová nebo Věra Chase.

Co bylo leitmotivem této sbírky?

Jediné, čím jsem se musel řídit, bylo, aby se příspěvky nějakým způsobem vztahovaly k “českému prožitku”. Pro někoho to může znamenat Karlův most. Na druhé straně třeba Norbert Blei vyrostl v české emigrantské komunitě v Chicagu. O české kultuře z pohledu člověka žijícího v Chicagu píše celý svůj život navzdory tomu, že v Čechách nikdy nebyl. Poté, co jsem si pročetl všechny příspěvky, uvědomil jsem si, že je Praha vlastně taková brána. Pro lidi ze Západní Evropy je to brána na Východ, pro lidi z Východu je Praha bránou na Západ. Z tohoto důvodu mi připomíná město St. Louis ve Spojených státech.

Jaké byly rozdíly mezi pracemi autorů, kteří v Čechách nikdy nebyli, expaty a českými autory? Jakými tématy se zaobírali ve svých dílech?

Všiml jsem si – a tuto zkušenost mám již z předchozí ediční práce –, že když expati píšou o české kultuře, resp. o Praze – protože většina z nich zůstává v Praze –, zaměřují se na to, co je jejich vlastní kultuře cizí. Češi se nesoustřeďují na architekturu nebo památky stejným způsobem, zajímá je spíše život samotný.

V úvodu sbírky popisujete Českou republiku jako "absurdistán" a zároveň "srdce Evropy"...

Můj bývalý student, advokát ČEZu, mi řekl, že během ruské okupace bylo Československo spolu s ostatními sovětskými satelity satiricky nazývano "absurdistán". Překvapilo mě, že se v tom tvrzení ukrývá tolik pravdy. Už za Kafkových časů, dávno předtím, než sem vstoupila ruské vojska, byly černý humor a absurdita součástí této kultury. Když jsem se sem přistěhoval, lépe jsem pochopil svoji rodinu, její podivný "zkroucený" humor.

Vy sám také píšete. Znáte se s dalšími anglicky píšícími nebo bilingválními autory tady v Praze?

Znám jich několik. I když už tolik nechodím na čtení, pořád zůstávám v kontaktu s různými komunitami, které vydávají literární periodika. Aktivní jsou lidé sdružující se kolem publikací Rakish Angel, The Prague Revue a GRASP. A to zmiňuji jenom ty, které znám.

Mohl byste jmenovat zajímavé osobnosti z této scény?

Mám rád literární žurnály, které se zaměřují na bilingvální tvorbu, resp. na překlady, jako to dělá třeba Stephan Delbos se sérií Rakish Angel. V podobném, i když spíše mezinárodním duchu, se nese i časopis GRASP, za kterým stojí Iliya Bolotyansky a Andreas Patenidis. Široké rozpětí příspěvků v posledním čísle GRASPu mě překvapilo. Před nedávnem vznikla nová publikace VLAK, která má pobočky v Praze, Londýně a New Yorku se šesti editory, pokud si dobře pamatuji. Je to skvělé. Lidé kolem nakladatelství Twisted Spoon Press mají nesmírné zásluhy na zprostředkování děl českých autorů jakož i autorů ze střední a východní Evropy anglickému publiku. Společně se svou partnerkou Mirkou Náčinovou jsme před nedávnem spustili internetový antikvariát alienbooksprague.com zaměřující se na anglické tituly. Hlavní myšlenkou projektu je nabídnout anglické knihy cenově dostupné zdejším čtenářům. Cíle projektu nejsou finanční, zajímá nás spíše propagace spisovatelů a menších nakladatelství ze Západu v tomto regionu.

Rozhovor pro Portál české literatury připravila Lucia Udvardyová

Jason Mashak žije v Praze od roku 2006. Je koeditorem českého čísla literárního žurnálu Ekleksographia. Jeho básnická sbírka Salty as a Lip vyšla před nedávnem v nakladatelství Haggard and Halloo Publications v Texasu. Společně s partnerkou Mirkou Náčinovou řidí internetový antikvariát anglické literatury www.alienbooksprague.com. 

Audioukázka z rozhovoru  mp3

Celý rozhovor v angličtině si můžete přečíst na anglické mutaci Portálu české literatury.