Propojování a setkávání kultur je jeden z největších úkolů současnosti,

Jaká je interakce Arabů a Čechů tady? Je arabská literatura, vznikající zde, odlišná od té vznikající "doma"? Komunikují spolu arabští a čeští literáti?

Neznám tzv. arabskou komunitu jako celek. Je to velice různorodá a nikoliv zanedbatelná množina. Znám spíš několik jednotlivců, kteří se věnují kultuře, literatuře či divadlu, nevnímám je však osobně příliš jako Araby, třebaže do Česka přišli z Alžírska, Sýrie, Palestiny, Iráku, Tuniska nebo Libanonu... Pro mě to jsou především přátelé a umělci, kteří nezaměnitelným způsobem obohacují zdejší kulturní prostředí. Samozřejmě fakt, že pocházejí „odjinud“, hraje důležitou roli. Stejně důležité jako jejich arabské kořeny jsou jejich větve a koruna, která je česká.

Jde o uzavřenou komunitu?

Rozhodně lidé jako Adda Keddam, Rachid Rahma, Charif Bahbouh, Jafar a Sana Heddarovi, Marwan Al Solaiman, Saana Ramadánová, Burhan Kalak – abych jmenovala aspoň několik zdejších arabských básníků, překladatelů a hudebníků – uzavřeni nejsou. Naopak. Pokud vím, iniciují projekty a spolupracují na nich nejen s Čechy, ale i dalšími Evropany, Afričany či Američany, Francouzi ad., žijícími v Česku. Jsou to lidé otevření, kteří jsou velmi vzdělaní, kultivovaní, s obrovským smyslem pro humor, širokou náručí a velkou láskou k arabštině i češtině, ke svojí rodné i adoptivní zemi. Svědčí o tom festival arabské kultury v Plzni, aktivity Česko-arabské společnosti, festival Nad Prahou půlměsíc či letošní knižní veletrh Svět knihy, věnovaný arabským literaturám.

Zabývají se Arabové žijící zde i českou realitou?

Vzhledem k tomu, že umělci pocházející z arabských zemí, kteří žijí trvale v Čechách (podobně vnímám i české Afričany), považuji za české umělce, tak i jejich dílo řadím k české literatuře. Je to její nová tvář. Bohužel dosud opomenutá a opomíjená, podceňovaná a neprobádaná. Vím o tom, že k nám do České republiky některé arabské umělce přivedla naše pověst kulturní země. Takového Addu Keddama například. Jedenáct let hrál v alžírském Oranu divadlo pro děti. Přišel do Čech, protože v Alžírsku máme dobrou divadelní pověst. Chtěl si rozšířit své divadelní obzory. Hrál nejprve v angličtině v Black Box Theatre, potom ve francouzštině v Divadle na voru, teď vystupuje v češtině v Divadle Na Prádle i jinde. Dokonce v Čechách začal psát básně. V češtině! Tento rok by mu měla vyjít první sbírka v nakladatelství Dar Ibn Rushd pana Charifa Bahbouha, který se jako jediný nakladatel v Čechách soustavně věnuje česko-arabským kulturním vztahům (nejen to, vydává také knihy s romskou tematikou, indickou apod.). 

Především Praha se stala velkou inspirací pro mnohé básníky. Nejen pro Al-Džawáhirího a Charifa Bahbouha, jehož jedna básnická sbírka se jmenuje Nad Prahou hořký půlměsíc... Své velmi pěkné vyznání Praze má také třeba Jafar Hedar (ten měl na veletrhu názornou přednášku o arabské kaligrafii). Čechy ovlivnily např. také tvorbu jemenského básníka a dramatika Al Šarafího, který působil v Praze coby velvyslanec od roku 1964 do roku 1998 a čas od času se sem stále vrací. Některé básně Addy Keddama se věnují zase lásce napříč dvěma kulturami, arabskou a českou.

Co všechno realizujete v oblasti arabské literatury u nás, vedle festivalu Nad Prahou půlměsíc?

Už deset let organizuji festival zaměřený na divadlo a dramatiku afrických zemí Tvůrčí Afrika aneb Všichni jsme Afričani. Mí arabští přátelé mě stále nabádali, abych založila také festival, který se bude věnovat arabské kultuře. Tak předloni vznikl festival Nad Prahou půlměsíc. Ano, název inspiroval Charif Bahbouh svojí zmiňovanou sbírkou. Tento rok na podzim proběhne 3. ročník. A bude nejen v Praze, ale také v Brně a snad i v Hradci Králové. O arabskou kulturu je dnes velký zájem. Zároveň se setkávám s velkými předsudky i u tzv. vzdělaných a kulturních lidí. Lidé se Arabů bojí, bojí se jejich náboženství i kultury. Masírováni médii věří, že každý Arab je zároveň terorista, každý muslim fundamentalista, každá Arabka ušlápnutá zahalená puťka. To jsou iracionální klišé, která bezmyšlenkovitě přebíráme. Necháváme se vmanipulovat do hry na „my“ a „oni“. Cítím, jak černobíle polarizuje naši společnost například takový izraelsko-palestinský konflikt. Když se zabýváte arabskou kulturou, automaticky vás označí za protiizraelsky smýšlejícího člověka, a naopak, přesně v duchu: Kdo není s námi, je proti nám, i když tohle heslo je hloupé a neplatí. Setkala jsem se s odmítnutím uvedení hry významného arabského autora s nepokrytým odůvodněním, že je to přece Arab. Co na tom, že šlo o mezinárodně uznávanou veličinu, ne-muslima, který brojí proti fundamentalismu. Měla jsem problémy s pronájmy divadel pro velmi mírumilovný pořad o arabské poezii. Večer se nakonec vydařil, jedna divačka mi přišla poděkovat. Prý se strašně bála teroristického útoku, a tak se přišla na ty, kteří jsou obyčejně v rolích teroristů prezentováni, tedy Araby, podívat. Byla nadšená z večera plného jemné poezie a lidskosti a musela spokojeně a s velkým odlehčením konstatovat, že to setkání bylo přece jen nakonec "bomba"! Čím dál víc mě zajímají jednotlivé kultury v propojení s jinými kulturami. Proto i tento festival není čistě arabský, ale také perský, afghánský, turecký... Pro příští ročník bychom chtěli připravit palestinsko-izraelský večer. Propojování a setkávání kultur je to, co považuji za jeden z největších úkolů současnosti. Snad v tomto směru aspoň trochu posunujeme věci o píď dál.

Rozhovor připravil Jan Lukavec

Foto J. Lukavec