Striktní hranice mezi kulturami neexistují,
Je arabská literatura vznikající v České republice odlišná od té vznikající „doma“?
Arabové, žijící zde dlouhodobě, se myslím dostatečně sžili s českým prostředím a určitě vnímají českou kulturu jako další součást své osobnosti, i když, soudím-li podle sebe, samozřejmě nemohu ani po letech zde strávených stoprocentně vše vstřebat. V každém případě to je obohacení a neustálá inspirace ve vnímání světa kolem nás. Znám několik básníků z Jemenu, Sýrie, Iráku i Libanonu, kteří psali o Praze.
Zabývají se Arabové, žijící zde, i českou realitou (vedle u nás známého Al-Džawáhirího)?
Jsem zastáncem názoru, že striktní hranice mezi kulturami nejsou, že se kultury navzájem prolínají a jedna čerpá z druhé a nechá se jí inspirovat. Může být vzdělaný Čech a vzdělaný Arab právě tak, jako mohou být Čech nebo Arab primitivy. Existují rozdíly ve zvycích, řeči, hudbě, tradicích, ale ne v kulturnosti. Proto si myslím, že pokud se tu Arab rozhodne zůstat, velmi dobře vnímá českou realitu. Právě česká realita může být jedním z důvodů takového rozhodnutí. Vždyť volba může padnout na kteroukoliv jinou zemi.
Vnímáte Čechy jako místo a kulturu, která je zásadně odlišná od země vašeho původu, nebo cítíte i jistou příbuznost? Roku 1857 kupříkladu anonymní autor cestopisu Travers in Bohemia Prahu výrazně „orientalizoval“ a „exotizoval“, jakoby ji posunul daleko na Východ: „Všechny ty věže nemají podobnost s ničím jiným a ještě nejspíš se podobají kopulím a minaretům, jež korunují mešity a jiné budovy východního města, a neznám evropského hlavního města, které bychom mohli po této stránce srovnat s tím krásným městem Čech.“
Tak jako i každá jiná kultura, i ta česká má své typické rysy. Je to samozřejmě dáno mnoha faktory, z nichž nelze opomenout ani podnebí, lidové tradice, náboženství a od toho odvozené mnohé odlišnosti, které se u nás nevyskytují. Je tu však i hodně podobného. Například právě v oblasti, odkud pocházím, vzniklo křesťanství. Sem do Evropy bylo dovezeno a dodnes s tím souvisí i hodně podobných zvyků, slavení svátků a vůbec celkový přístup vnímání reálného světa. Dnes je v Sýrii, ale nejen v Sýrii, i v Libanonu nebo v Egyptě, Jordánsku, v Iráku i mezi Palestinci velké procento křesťanů. To je jedna část kulturního a duchovního dědictví, která nás spojuje. Málokdo v Evropě ví, že právě ze Sýrie pocházelo osm papežů. Můžeme se o tom dočíst v knížce Reného Kopeckého V uličkách starého Damašku, která vyšla v nakladatelství Dar Ibn Rushd v roce 2009.
A je tu další okruh, kde lze nalézat podobnosti: mám stále schovaný článek známého arabisty, profesora Ivana Hrbka, překladatele Koránu, v němž uvádí spoustu slov, přijatých z arabštiny a zdomácnělých v češtině tak, že si to už nikdo ani neuvědomuje. Jedním takovým výrazem je „halali“. Je to zkomolenina výrazu Lá Alláhi illa Alláh, která k nám doputovala pravděpodobně přes Španělsko. Nebo ví například dnes někdo, že almara je al-mar'át nebo al-mir´át (v hovorové arabštině skříň)? O slovech algebra, admirál, alchymie a podobných se všeobecně ví, že pocházejí z arabštiny. A takových dalších příkladů je opravdu spousta. Kde jsou potom kulturní hranice? Stálo by to za hlubší studium.
Kdo nebo co z české literatury je vám osobně nejbližší?
Od roku 1960, kdy jsem se začal učit česky, jsem si zamiloval Karla Čapka. Rád jsem četl a později i překládal například Haška, Otu Pavla, Wericha nebo i Boženu Němcovou. Dá se tedy říci, že mám rád české klasiky. Myslím si, že je úplně jedno, kde člověk žije, a nemá to vliv na to, jestli je spisovatel lepší, žije-li v exilu, nebo ve své vlasti. Pokud žije v exilu, může být obohacen o jiný pohled na svou zemi, může to mít vliv na témata jeho díla, ale ne vždy na kvalitu. Nadžíb Mahfúz žil ve své vlasti, Džibrán Chalíl Džibrán v exilu. Oba skvělí spisovatelé! Milan Kundera žije ve Francii, Jaroslav Seifert žil po celý život v Čechách. Nic to nemění na kvalitě jejich díla.
Rozhovor připravil Jan Lukavec
Foto J. Lukavec
Dr. Charif Bahbouh, CSc. je autorem nebo spoluautorem více než čtyřiceti pěti publikací, které vyšly v češtině i v arabštině, mimo jiné katalogu vzácného souboru arabských rukopisů Národní knihovny České republiky.
