Více důvěry v pozitivní možnosti kreativity

Jste autorem Malé učebnice technik tvůrčího psaní (Tvůrčí psaní. Brno: Paido, 2001) a tento obor také vyučujete na brněnské Filosofické fakultě. Jak dlouhou má tvůrčí psaní v České republice tradici?

Na začátku rozhovoru je třeba si říct, co pod slovy tvůrčí psaní máme na mysli. Cílem výuky v takovém oboru nebo vyučovacím předmětu může být jak rozvoj literárních dovedností a talentu spisovatele, básníka či prozaika, tak i dovedností žurnalisty. V akademickém, tedy vysokoškolském prostředí je výuka technik tvůrčího psaní součástí vytváření kompetence studenta psát odborné texty v patřičném oboru. V obou případech se za desetiletí existence oboru tvůrčí psaní vybudovala jeho didaktika a metodika, zaměřená na požadované výstupy. Obor s tímto názvem se u nás institucionálně rozvíjí od počátku 90. let 20. století, rozvoji literárních talentů nebo žurnalistickému či scenáristickému psaní se ovšem již dříve věnovaly některé vysoké nebo střední školy. Dobrou roli vždy hráli zapálení učitelé češtiny, kteří mohli využívat propracovanou didaktiku slohu. Osnovy středních škol jsou však mnohde napjaté k prasknutí a záleží na odvaze či ochotě pedagoga, najít pro rozvoj individuálního stylu studenta, resp. jeho literární tvořivosti dostatek času a širší výuku slohu v rámci rozvrhu prosadit. Dříve než češtináři přišli u nás na výhody a přínos tvůrčího psaní ve výuce učitelé cizích jazyků. Dnes se už s výukou základů tvůrčího psaní setkáváme skoro na každé pedagogicky zaměřené vysoké škole, takže využívání textotvorné kompetence se v blízké době stane samozřejmostí v práci všech kreativních učitelů. Ti pak základy těchto dovedností přenesou automaticky do vlastností budoucích lékařů, zahradníků, vědců, pilotů, architektů, lékárníků, manažerů, archeologů, ekologů – asociačně si teď můžete rozvíjet cluster desítek dalších profesí...

Kam lze vysledovat počátky výuky tvůrčího psaní v zahraničí?

Badatelé je nalézají na počátku 20. století v USA, a to na univerzitní úrovni, rozvoj literárních talentů ovšem podporovali i např. v Sovětském svazu. S odborným výzkumem tvořivosti začíná od konce 50. let také zájem o výzkum umělecké, resp. literární tvořivosti intenzivně i v Evropě. Přehled historického vývoje podává například slovenská badatelka Viera Eliašová.

Proměňuje se důvěra v možnost naučit někoho psát se střídáním historických epoch?

Míra důvěry zde nesouvisí se střídáním historických epoch, ale šířeji se společenskou situací. Podle toho, jakou svobodu stát poskytuje získávání a šíření informací, si učitel v oblasti výuky textotvorných dovedností uvědomuje, zda jeho žák tyto dovednosti zúročí snadno, nebo zda je ve společnosti profesně neuplatní. Dnešní rozmach zábavního průmyslu s sebou v posledním desetiletí přinesl záplavu příruček pro budoucí autory, jak se zaručeně stát úspěšným tvůrcem televizních scénářů, seriálů, detektivek, erotických povídek apod. To jsou ovšem návody, jak se naučit něco z řemesla. Talent se naučit nedá, je možno ho jen rozvíjet.

Liší se americký přístup od středoevropského?

Právě z americké společnosti se do Evropy rozšířily kurzy literárního psaní, zřejmě v duchu ideje, že každý se může stát úspěšným a že je možno se to pilným samostudiem naučit. V akademickém prostředí je v Americe nutné poskytnout nastupujícím studujícím základní kurzy práce s textem a odborné textotvorné dovednosti, aby se „srovnala“ rozličná úroveň přijatých středoškolských absolventů, aby všichni mohli na přiměřené odborné úrovni komunikovat. Aplikaci technik tvůrčího psaní ve výuce tvorby odborného textu podporuje evropské akademické prostředí také.

Jako bohemista a germanista znáte kromě českého prostředí nejlépe německé. Můžete popsat tamější zkušenosti?

Akademické psaní má jasnou institucionální podporu na vysokých školách, většinou zatím ve formě projektů (grantů). Na osvícené Ruhr-Universität v Bochumi zřídili na přelomu tisíciletí trvalé místo pro lektorku poradenského centra pro akademické psaní. Didaktika tvůrčího psaní aplikovaného na základních školách má bohatou podporu také ve vydávání učebnic pro učitele. Vyučujícím všech předmětů nabízí ověřené metody integrace textotvorných aktivit do práce pedagoga ve škole i mimo ni. Navíc se techniky tvůrčího psaní uplatňují ve vzdělávání dospělých, ve volnočasových aktivitách, prostě tvůrčí psaní v Německu plně vyzařuje a využívá svůj interdisciplinární potenciál.

V České republice se tvůrčí psaní vyučuje na různých středních, vyšších a vysokých školách, akademiích – i mimo ně... Jsou pojetí jednotlivých vyučujících, jednotlivých kurzů odlišná?

Doufám, že ano. Doufám, že učitelé v oboru jsou kreativní osobnosti, které hledají vlastní inovativní cesty ve výuce. Požadavky na funkce a podobu textu, jakož i literárněestetické normy se totiž neustále vyvíjejí.

Považujete za vhodnější začlenit výuku tvůrčího psaní do „klasických“ studijních oborů jako metodu dalšího rozvoje schopností studentů, nebo máte porozumění i pro tvůrčí psaní jako „jednooborové“, plnohodnotné studium, zaměřené na výchovu budoucích spisovatelů?

Pracovní postupy tvůrčího psaní jsou odvozeny z mnoha humanitních, přírodovědných i uměleckých oborů, či z oblasti managementu – a zde všude se také uplatňují. Ne ovšem nějak živelně, tvůrčí psaní je psaní řízené, psaní s determinantami a určenými cíli. Obecným cílem je rozvíjení kompetence myšlenkově řešit problémové situace, individuálně nebo v kooperaci s ostatními. Pracovní metody tvůrčího psaní se stávají nástrojem myšlenkového tvoření a výuka textotvorné kompetence je výukou adekvátního, přiměřeného řečového jednání, výukou interaktivních dovedností úspěšně komunikovat se světem kolem nás. Tato komunikace může být vedena jak literárním kódem, tak neliterárním.

Tvůrčí psaní poskytuje metody k verbalizaci myšlenkových pochodů. Metody tvůrčího psaní vedou pisatele k tomu, aby dokázal písemně vyjádřit své přirozené pocity, poznatky a postoje, které se všechny týkají jak světa kolem něj, tak introspektivně jej samotného. Pisatel rozvíjí dovednost verbálně fixovat své poznání vlastního vědění (tj. umět srozumitelně napsat, na co přišel a co si uvědomil). A učí se také poznávat způsoby, jakými cestami tvořivě řešit problémy – čili reflektuje učení sebe sama. Tvůrčí psaní je totiž zároveň metodou tvořivého učení. Textotvorná činnost, fixace poznatků a písemná reflexe procesu poznávání a osvojování rozličných dovedností jsou součásti sebeučení studujícího. Proto by se techniky tvůrčího psaní měly stát součástí výchovy k tvořivému myšlení ve všech oblastech vzdělávání. Kultivace literárních talentů pomocí výuky strategií tvůrčího psaní nevyjímaje.

Setkává se výuka tvůrčího psaní v České republice obecně s pochopením? Někdy bývá označováno za pouhou módní vlnu...

Jak dlouho trvá módní vlna? Tahle má v Americe věk babičky a v Německu třeba stáří jedné generace. U naší mladé generace, která absolvovala vysoké školy v posledních cirka deseti letech, se setkávám se vstřícným přijetím tvůrčího psaní poměrně často.

Může se výuka tvůrčího psaní u nás prokázat přesvědčivými výstupy v podobě odborných, překladových či původních beletristických prací vydaných absolventy?

Na to nejlépe odpoví pedagogové z Literární akademie. Odborné publikace dnes vznikají i v domácím prostředí, namátkou jmenuji některé autory: Z. Kožmín, J. Dvořák, J. Studený, N. Mlsová, P. Svoboda, P. Pazderníková, na Slovensku V. Eliašová, B. Lehoťanová, M. Klimovič. A přesvědčivé a inspirativní jsou i práce didaktiků příbuzných oborů, např. R. Horáčka (publikace z oblasti galerijní pedagogiky), V. Havlíka (akční tvorba) a E. Brhelové (tvořivá dramatika).

Co vám jako pedagogovi tvůrčího psaní nejvíce chybí?

Důvěra povolaných v pozitivní možnosti kreativity. Slovo kreativita se stalo módním zaklínadlem mnoha institucionálně iniciovaných programů, metodických návodů a strategických projektů na rozvoj té či oné části společnosti a kompetence jejích členů. Ale ve skutečnosti když přijdete s něčím tvořivě inovativním, skoro každý z těch, kteří o použití takového tvůrčího projektu, modelu či metody má administrativně rozhodovat, se kreativity bojí. Tím se ukazuje, že slovo použil jen jako nálepku, a vlastně nic nového tvořit netouží. Nedávno jsem slyšel při vyhlašování jednoho projektu: „Inovujte, jenom ale nic neměňte.“ To je výzva k tvořivosti jak Brno. Lepší determinanty by si nezadal ani lektor tvůrčího psaní.

Rozhovor připravila Alena Blažejovská

Zbyněk Fišer (*1959) je literární vědec a básník, docent Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, syn Egona Bondyho.

Čtěte také o výuce tvůrčího psaní v České republice