Co o ceně Susanny Roth říká Hana Sodeyfi, předsedkyně poroty z Rakouska?

Hana Sodeyfi & Lenka Javůrková (České centrum Vídeň)

6. 9. 2016

Jste předsedkyní poroty, v porotě soutěže zasedáte už potřetí – proč jste se pro tuto nabídku rozhodla, čím Vás tato soutěž zaujala? V čem vidíte přínos soutěže?
Překládání je můj každodenní chléb, takže asi nikoho nepřekvapí, že mě tato nabídka zaujala. Naše porota se skládá ze tří členek, je v ní ještě paní Gruscher-Mertlová a paní Helena Novak. O otázkách, které mi kladete, diskutujeme často společně. Česká republika je naše sousedka. Každý z nás ví, jak důležité je mít dobré vztahy se sousedy. Napadá mě k tomu taková milá historka: Náš bývalý knihovník ze slavistiky, který umí několik slovanských jazyků, si vždy v hospůdkách přisedne k lidem a povídá si s nimi. Byl ve Znojmě a tam už ho znali. Sotva vešel, zavolal ho nějaký strejc ke stolu. Jeho spolustolovník mu říká: „co to děláš, vždyť je to cizinec!“ „Ne,“ strejc na to, „to je náš soused“.

Soutěž přispívá k tomu, aby se lidé dověděli více o České republice a ti, kteří překládájí, se hluboce vnoří do myšlení českých autorů, přemýšlejí, jak nejlépe vystihnout slovní zásobu, styl, hovorovou variantu, třeba i nějaké přísloví či rčení. Určitě se o této práci také radí s ostatními – porovnávají. Soutěž vzbuzuje zvědavost. Mnohé třeba i zvědavost přiměje, že se vydají do České republiky, i když nevyhrají. Pro mladé překladatele je to šance, mohou se seznámit nejen s literaturou ale i s lidmi, stanou se známými – to vše je přínos.

Čím je podle vás pro rakouské publikum zajímavá kniha A. Bolavé?
Je to mladá autorka a tématika a obsah jsou aktuální. Styl knihy mi připomíná i jiné mladé rakouské autory. V čem ta podoba spočívá, je těžké formulovat, ale je tomu tak.

Jaká by podle vás měla být zahraniční kniha, resp. její překlad, aby měla v rakouském prostředí šanci na úspěch?
České dětské knihy jsou originální a pěkné. Myslím, že úspěšná je řada představující města např. To je Londýn od Miroslava Šaška. Ale i jiní autoři. Vydat nově Karla Čapka a jiné klasiky by bylo moje přání. Dát šanci mladým překladatelům přeložit klasiky neotřelým způsobem pro svoji generaci.

Když mám v rukou práce svých studujících – překlady do němčiny, tak mi jejich práce působí velké potěšení. Jsou úžasní, myslím, že se leckdo prosadí jako překladatel. Vidí texty jinýma očima, jejich němčina je pestrá, jejich slovní zásoba není slovníková, ale z jejich pohledu na život.

Co by mohlo Rakušany zaujmout, je literatura o České republice, např. bedekry. Česká republika má co nabídnout a je blízko a Češi v poslední době renovovali mnoho hradů a zámků, historických památek, i tato četba by mohla být zajímavá. Biografie velkých vynálezců, filmařů, hudebních skladatelů by rovněž mohla přilákat rakouské čtenáře. Ani překlady dobré triviální literatury (detektivní romány) by se neměly podceňovat.

Co si představíte, když se řekne „česká literatura“?
To by bylo na dlouhé vyprávění. Ale položila jsem tuto otázku svým přátelům. Nejen bohemistům, lingvistům a studujícím ale i řádovým Rakušanům. Většinou znají Haška, Havla, Čapka, Kunderu (je samozřejmě sporné, zda už Kundera není více francouzský spisovatel), Kohouta, Milera (sláva krtečka je mezinárodní). Mnozí v Rakousku znají i absolventa naší vídeňské bohemistiky Michala Stavariče.

Možná, si někdo řekne, že to není příliš velký počet jmen. Ale uvědomme si, kdyby se kohokoli z nás někdo zeptal na spisovatele okolních menších slovanských zemí, kolik jmen by nás napadlo. Někteří si vzpomenou na Grušu, členové klubů čtenářů znají i Otu Filipa. Němcová, Seifert, Hrabal aj. Naši studující mívají šanci se se soudobými spisovateli v rámci letní školy i setkat.

Proniknout do tajů češtiny, do její literatury, je spojeno s námahou, kázní, trpělivostí, s velkými počátečními překážkami… Ale na cestě k vrcholu lze objevit nevídané bohatství jazyka, precizní vyjadřování, něžnost, schopnost vyjádřit jazykovou emocionalitu a krásu myšlení. Ti, kdo mistrně ovládají i němčinu, to vše umí zprostředkovat.

 
[ ]
 

Prof. Hana Sodeyfi je lektorkou češtiny na Institutu slavistiky Vídeňské univerzity, organizátorkou letní školy českého jazyka v Českých Budějovicích, členkou Mezinárodní asociace konferenčních tlumočníků AIIC, členkou UNIVERSITAS AUSTRIA, profesní organizace pro tlumočení a překládání, členkou Rakouského svazu soudních tlumočníků, členkou vědecké rady časopisu Bohemistyka (Poznań) a členkou oborové rady doktorského studijního oboru Didaktika českého jazyka a literatury na katedře českého jazyka a literatury s didaktikou Pedagogické fakulty Ostravské univerzity v Ostravě.