Vítězům hrabalovské soutěže se v Praze líbilo

Klání začínajících překladatelů české literatury vyvrcholilo pobytem těch nejúspěšnějších u nás.

Soutěže

Vítězové soutěže, na snímku chybějí Svetlana Rohach a Montserrat Tutusaus Romeu. Foto Jaroslav Balvín.

Vítězové soutěže, na snímku chybějí Svetlana Rohach a Montserrat Tutusaus Romeu. Foto Jaroslav Balvín.

Literární sekce Institutu umění uspořádala spolu s Českými centry u příležitosti stého výročí narození Bohumila Hrabala soutěž pro začínající překladatele. Cílem projektu byla přitom podpora a propagace české literatury. Do data uzávěrky v únoru t. r. se do soutěže přihlásilo celkem 138 překladatelů z Německa, Nizozemí a vlámské části Belgie, Ukrajiny, Běloruska, Velké Británie, Španělska, Itálie, Ruska, Bulharska, Japonska, Polska a Rakouska. Mladí překladatelé a bohemisté přeložili Hrabalovu dosud do příslušného jazyka nepřeloženou povídku nebo ucelený úryvek delší prózy o rozsahu minimálně deseti normostran. Jednotlivé výběrové komise složené z bohemistů, překladatelů či nakladatelů vybraly ze všech přihlášených 12 vítězů, kteří byli odměněni pobytem v Praze 14.–17. května. Absolvovali přitom intenzivní program zaměřený na osobnost Bohumila Hrabala a obecněji českou literaturu − setkali se s Hrabalovým přítelem a znalcem jeho díla Tomášem Mazalem, s Lenkou Mandovou z Pražské informační služby se prošli po spisovatelových stopách v Libni, navštívili Noc literatury a Mezinárodní knižní veletrh Svět knihy včetně setkání s respektovanými bohemisty či se zúčastnili přednášek a diskuzí na Ústavu pro českou literaturu AV ČR.

Překladatelé byli také zpraveni o dalších možnostech, jak se s podporou českých institucí dál potkávat s tuzemskou literaturou, především s možností účasti na příští Letní škole bohemistiky v Olomouci, kam je nutné se přihlásit do půlky června, na setkání bohemistů u příležitosti Měsíce autorského čtení v Brně a Ostravě, kde zbývá pár posledních míst, a s dotačním programem ministerstva kultury na podporu překladů, kde je uzávěrka podávání návrhů vždy 15. listopadu (žádost podává nakladatel, přičemž ale bohemista sám dle svých možností a zvyků ve své zemi samozřejmě může toto nakladatelství založit sám).

A výhled do budoucna? „Na základě velkého úspěchu bychom v soutěži, určené začínajícím překladatelům z češtiny, chtěli pokračovat i v příštích letech – v současné době pracujeme na novém konceptu,“ říká Taťjana Langášková z Českých center.

Vlastními slovy

Rodačka z Karlových Varů vyrůstající v Německu Daniela Pusch (překládala Hrabalovu povídku Perlička na dně), která vystudovala slavistiku a mediální studia v Moskvě, Marburgu a Brně, je jednou z účastnic mezinárodního projektu TransStar Europa, který podporuje překlady ze současné slovanské literatury do němčiny. „Už dlouho chci překládat, ale zjistila jsem, že to není jednoduché. Hrabalovská soutěž mi umožnila po té poutavé cestě pokračovat. Zamilovala jsem se díky tomu do spisovatelova stylu. Zajímá mě ale celá česká literatura, mám ráda hlavně Michala Ajvaze, a ráda bych se překládání věnovala co nejvíc. Zatím jsem přeložila třeba kratší text Aleny Zemančíkové, který se loni podařilo otisknout v respektovaném rakouském literárním časopise Lichtungen. Ráda bych srdečně poděkovala všem organizátorům, kteří se do uskutečnění hrabalovské soutěže pustili a snažili se, aby se nám v Praze líbilo. Povedlo se to!“

Tlumočník Maciej Mętrak z Polska (překládal Umělé osudy a Mé přátele z dětství) vystudoval bohemistiku a etnologii, nyní absolvuje doktorské studium na Varšavské univerzitě a věnuje se etnolingvistickému bádání. „Maturoval jsem z dějepisu a společenských věd, takže jsem přirozeně inklinoval spíš k humanitním oborům. Protože jsem byl o prázdninách v Praze a líbilo se mi tam, vybral jsem si češtinu. Mám pocit, že Polákům je blízká, většina z nich si myslí, že se s Čechy v klidu domluví, ale není to tak úplně pravda. Během studia a po něm jsem překládal divadelní hry a titulkoval na různých filmových festivalech v Polsku, také jsem trochu překládal krásnou literaturu a odborné texty. Během studia jsem četl spíš klasiku, ze starších autorů mám nejradši Karla Čapka. Ze současných autorů mě zaujal Jan Balabán, od kterého jsem loni přečetl několik knih.“

Nina Kostal z Rakouska (Listopadový uragán) studovala překladatelství a tlumočnictví ve Vídni. Vybrala si italštinu, angličtinu a později i češtinu – to proto, že se chtěla naučit také nějaký slovanský jazyk. „V Česku mám ostatně předky. Po absolutoriu jsem se rozhodla, že chci žít v Praze, abych si jazyk ještě vylepšila, a začala jsem pracovat v jedné překladatelské agentuře. Tamní pobočku ale po nějakém čase zavřeli. Absolvovala jsem tedy stáž v Rakouském kulturním fóru, a tam jsem se dozvěděla o hrabalovské soutěži. Teď žiju zase ve Vídni, pracovně překládám různé věci, ale ne literaturu. Soutěž tak byla pro mě dobrou příležitostí zkusit si něco jiného. Z české literatury mám nejradši Boženu Němcovou, Milana Kunderu a Bohumila Hrabala, který má velmi zajímavý styl, a když od něj člověk přečte více knih, udělá si dobrou představu o Česku. Ale na překlad je dost těžký.“

Frances Jackson z Velké Británie (Polomy v lese) vystudovala bohemistiku a germanistiku v Oxfordu a poté východoevropská studia v Mnichově. Na podzim bude pokračovat doktorským studiem v Mnichově na téma česká literatura v protektorátu. „Soutěže jsem se chtěla zúčastnit kvůli svému profesorovi z Oxfordu, dr. Jamesi Naughtonovi, který letos v únoru zemřel. Právě on překládal Hrabala ve Velké Británii. Bez něj bych nikdy česky neuměla, a chtěla jsem tak pro něj něco udělat, když jsem se nedostala na jeho pohřeb. Z české literatury mám velkou slabost pro Jiřího Wolkera.“

Petr Hora, rodák z Čech žijící v Nizozemí (Bílý koníček), pracuje jako překladatel už asi dvacet let. „Jsem v kontaktu s Českými centry, takže jsem se o té soutěži dozvěděl včas. Nejdřív stanovili věkovou hranici, do které jsem se nevešel, nakonec se ale ukázalo, že mladých začínajících překladatelů ochotných překládat Hrabala je v Nizozemí a ve vlámské části Belgie málo, takže věkovou hranici rozšířili. Pak jsem byl vyslán tlumočit na druhý konec Holandska, jízdu jsem absolvoval vlakem, neměl k dispozici ani internet ani počítač, a tak jsem se skutečně pustil do překladu povídky od Hrabala. Členové komise mi pak říkali, že tam sice jsou nějaké chyby a nesrovnalosti, protože jsem neměl možnost zkoumat, co chtěl básník říct určitými pojmy, a nemohl kontrolovat jména. Ocenili ale to, že jsem použil stejně chaotický improvizovaný styl. Pražské setkání pro mě bylo velice zajímavou příležitostí, jak se seznámit s jinými bohemisty, a myslím, že by bylo velmi užitečné v takové činnosti pokračovat. Z české literatury mám nejradši Karla Čapka, kvůli němu je ze mě ostatně Holanďan, protože když vzali v osmašedesátém mí rodiče nohy na ramena, díky Čapkovým Obrázkům z Holandska si vybrali Nizozemí – i když měli pracovní nabídku také do Norska.“

Galina Graeva z Ruska (Fádní odpoledne) začala v roce 2000 studovat na Fakultě teoretické a aplikované lingvistiky Ruské státní univerzity humanitních věd v Moskvě. „Tam jsem si měla vybrat nějaký cizí jazyk. Vybírala jsem mezi češtinou, čínštinou a němčinou. Nakonec jsem zvolila něco ne tak obyčejného jako němčina, ale zase ne tak exotického jako čínština. A byl to velmi dobrý výběr. Několikrát jsem vyjela na stáž do Prahy a do toho města i do Čechů jsem se zamilovala. Po absolutoriu jsem začala učit češtinu mladé studenty na stejné fakultě, kromě toho také překládám. Ale ne beletrii, spíš vědecké a populárně naučné texty. O umělecký překlad jsem nicméně vždycky stála, takže účast v hrabalovské soutěži pro mě byla velmi dobrou příležitostí. Že vyhraju, jsem vůbec nečekala, protože práce s Hrabalovým textem byla velmi složitá. Věděla jsem, že do ruštiny z něho všechno přeložit prostě nejde. Jsem ráda, že jsem mohla přijet do Prahy, zdejší pobyt byl skvěle zorganizovaný, ráda jsem se seznámila s bohemisty a překladateli z jiných zemí. Mým oblíbeným autorem je Ota Pavel, moc se mi líbí jeho styl vyprávění. Ráda mám také Karla Čapka, to je velký světový spisovatel.“

Sviatlana Rohach z Běloruska (Divní lidé) začala studovat češtinu ve druhém ročníku slavistiky na Běloruské státní univerzitě v Minsku. „Mým hlavním oborem byla polonistika, ale měla jsem dojem, že jeden slovanský jazyk nestačí, tak jsem se rozhodla učit se další – češtinu. Překládat jsem začala brzy – vděčím za to svému lektorovi Siarhejovi Smatryčenkovi, který mi nabídl přeložit jako ročníkovou práci povídku Ireny Douskové. Potom jsem překládala další autory, například Edu Kriseovou, Petra Šabacha, Michala Viewegha nebo Jana Balabána. Něco jsem publikovala v časopisech a na internetu. Letos se budu věnovat překladu románu Jiřího Hájíčka Rybí krev. Hrabalovská soutěž byla pro mě zajímavou zkušeností a doufám, že se takové akce budou pořádat dál.“

Junko Shimada z Japonska (Fádní odpoledne) je studentkou Ósacké univerzity. Od roku 2012 studuje germanistiku a bohemistiku na Karlově univerzitě. „K češtině a bohemistice jsem se dostala prostřednictvím děl Franze Kafky a Bohumila Hrabala. Vůbec jsem si nemyslela, že budu někdy Hrabala překládat, protože jsem mnohokrát slyšela o složitosti jeho dikce. Ale když jsem začala číst jeho text v soutěži v překladu, už jsem nemohla přestat. Přeložit to do japonštiny bylo samozřejmě velmi těžké, ale také zábavné. Vzhledem k tomu, že jsem i germanistkou, zajímají mě hlavně německy píšící spisovatelé z Čech, třeba Libuše Moníková nebo Lenka Reinerová. Ale mám také ráda moderní i klasickou českou literaturu. Japonských překladů české literatury je jen málo, proto bych se jim ráda věnovala i nadále.“

Iryna Zabiiaka z Ukrajiny (Divní lidé) vystudovala ukrajinistiku a komparatistiku na Kyjevské univerzitě Tarase Ševčenka. Je kandidátem filologických věd a pracuje na univerzitě. „Absolvovala jsem na univerzitě jeden semestr češtiny a české literatury a moc se mi to líbilo. Tak jsem pokračovala dál, podnikla několik stáží v Česku a začala překládat. Překládám poezii, zvláště Ivana Wernische, prózu – časopisecky vyšla povídka Úchyl od Ireny Douskové – a vědecké texty. O hrabalovské soutěži jsem se dozvěděla prostřednictvím Českého centra v Kyjevě, který je pro nás opravdovým střediskem české kultury. Text byl na mě dost složitý, ale zároveň zajímavý a chápala jsem ho jako výzvu. Doufám, že v překládaní české literatury budu pokračovat dál, například románu Hrdý Budžes Ireny Douskové nebo Rybí krev Jiřího Hájíčka.“

Montserrat Tutusaus Romeu ze Španělska (To, co zbylo) vystudovala na univerzitách v Barceloně a Gironě literární teorii a komparatistiku, v současné době učí španělštinu na střední škole v Turnově. „Ráda bych to zkombinovala s překládáním české literatury. Zaujal mě zejména Milan Kundera, Karel Čapek a právě Bohumil Hrabal.“

Elena Zuccolo z Itálie (Jeden všední den) studovala překladatelství, český jazyk a českou literaturu na Univerzitě v Udine a zároveň hru na kontrabas na Pražské konzervatoři. „Žila jsem několik let v Praze a jsem ráda, že jsem měla možnost se teď na pár dní vrátit a poznat další bohemisty. Myslím, že bylo velmi užitečné bavit se spolu o našich zkušenostech s češtinou a překládáním. Bohumil Hrabal je jedním z mých oblíbenějších spisovatelů – spolu s Karlem Čapkem. Při jeho překládání jsem si uvědomila, jak měl bohatý jazyk. Bylo pro mě někdy těžké najít ekvivalentní výrazy v italštině.“

Vyara Rizova (Kafkárna) z Bulharska vystudovala bohemistiku na univerzitě v Sofii. „V Praze jsem strávila několik studijních semestrů. Na univerzitě jsem ráda četla Havla, napsala jsem diplomovou práci o jeho dramatech. Překládat Hrabalovu povídku, zachytit jeho svébytnou poetiku v mém rodném jazyce pro mě bylo obrovským jazykovým a literárním dobrodružstvím. Děkuji organizátorům také za skvělou možnost seznámit se s jinými mladými bohemisty, v Praze jsme se měli výborně.“

 

Připravil Jaroslav Balvín

Tomáš Mazal v sále Institutu umění přiblížil překladatelům Hrabala především jako pozoruhodného člověka.

Tomáš Mazal v sále Institutu umění přiblížil překladatelům Hrabala především jako pozoruhodného člověka.

S Lenkou Mandovou z Pražské informační služby se prošli Hrabalovou Libní.

S Lenkou Mandovou z Pražské informační služby se prošli Hrabalovou Libní.

Hrabalův Automat Svět dnes

Hrabalův Automat Svět dnes

V jedné z mnoha libeňských knajp, kam chodil Hrabal na pivo

V jedné z mnoha libeňských knajp, kam chodil Hrabal na pivo

CzechLit