Prozaik, autor rozhlasových her. Držitel Magnesie Litery (2007) za objev roku, získal i nominaci na Cenu Josefa Škvoreckého a na Cenu Česká kniha. Jeho romány vyšly ve španělštině a maďarštině. Narodil se 3. 3. 1977 v Praze.
David Zábranský
Název | Nakladatelství | Rok | Vybrané vydané překlady | Ocenění |
---|---|---|---|---|
Republika | Větrné mlýny | 2020 | ||
Logoz aneb Robert Holm, marketér dánský | Větrné mlýny | 2019 | ||
Za Alpami | Větrné mlýny | 2017 | ||
Martin Juhás čili Československo | Premedia | 2015 | ||
Edita Farkaš | JT´s | 2011 | ||
Kus umělce | Petr Štengl | 2010 | ||
Šternův pokus milovat | Argo | 2008 | ES | |
Slabost pro každou jinou pláž | Argo | 2006 | HU |
2007 Magnesia Litera – Objev roku |
Cena | Rok | Země |
---|---|---|
Magnesia Litera – Objev roku | 2007 | Česká republika |
Z recenzí
Zní to jako klišé a samo o sobě to na vavříny nestačí, ale jako Zábranský u nás opravdu nikdo nepíše. Proto ho sleduji. Ostatně otevřeně elitářští autoři nikdy neměli v Čechách na růžích ustláno a Zábranský je takový příklad par excellance.
—Petra Hůlová
Respekt
Vystudoval mediální studia a právo, pracoval v neziskových a nevládních organizacích. Debutoval románem Slabost pro každou jinou pláž (Argo, 2006), za nějž získal Magnesii Literu za objev roku, kritika mu ovšem vyčetla dávku literárního snobismu. Sám autor však v několika rozhovorech charakterizoval dílo coby šaškárnu a past na kritiky, která si je dobře vědoma hrané filosofičnosti, Zábranský svůj záměr popisuje coby „hru na vážnost“.
Následoval román Šternův pokus milovat (Argo, 2008) o muži, který je veskrze úspěšný, přesto mu chybí schopnost navázat hlubší mezilidský vztah. „Šternův pokus milovat čtu jako obraz vyprazdňování současného světa. Erotika na pomyslné hranici porna a vulgarity umožňuje daleko ostřejší pohled na sociální rozpad globalizovaného světa – v tomhle smyslu považuji Zábranského za jediného opravdu výrazného českého autora, který se v této chvíli může srovnávat s podobně píšícími vrstevníky na východě i západě Evropy,“ píše o knize Zdenko Pavelka. Po novele Kus umělce (Petr Štengl, 2010) vyšel Zábranskému útlý titul Edita Farkaš (JT´s, 2011), v němž mimo jiné úročí své zkušenosti z neziskového sektoru, jeho hrdina dělá obhájce lidských práv a souběžně pátrá po svém romství a prožívá milostné vzplanutí.
Zatím poslední knihou Davida Zábranského je kritiky nadšeně přijatá románová kronika Martin Juhás čili Československo (Premedia, 2015). „Martin Juhás čili Československo je román o letmých vztazích Čechů, Slováků, komunistů, fašistů, nacistů, Němců a příslušníků dalších menšin v období mezi lety 1918 až 1948, jehož cílem není přispět k odčiňování vin či k lepší informovanosti o daném historickém úseku, nýbrž vzbudit čtenářův údiv, představit mu na základě reálných i fiktivních historických událostí smyšlený svět, který do nových rozměrů transformuje mimo jiné i již zmíněné historické události,“ stojí v anotaci. Na jednu stranu hravá mystifikace, na druhou stranu precizní jazykové pojetí dělá podle některých recenzí z Juháse jeden z nejpodstatnějších titulů roku.
Ukázka
Domů do Čech se vrátil bez větší tělesné újmy, stejně štíhlý a pohledný, dokonce se stejně pěkně upraveným knírkem, jako když odjížděl, ale jeho duše i slovník během války zhrubly. Zatímco celá republika oslavovala navrátivší se legionáře, Jíra se stáhl do pozadí. Jeho zostuzenou a výčitkami pronásledovanou mysl na pár let zaujaly ženy, pivo a cynismus. Víra v potřebnost umění se vracela jen pomalu a mladý muž, uvyklý tesání do kamene, nasekal na Litoměřicku v poválečných letech dluhy jako hrom, dluhy, které ho nastokrát přerostly.