Eugen Brikcius

Eugen Brikcius

Básník, výtvarník, esejista a performer. Držitel Ceny Jaroslava Seiferta (2015). Narodil se 30. 8. 1942 v Praze. Publikuje v češtině, latině, angličtině a němčině.


Název Nakladatelství Rok Vybrané vydané překlady Ocenění
Nepředmětná Odyssea Pulchra 2016
A byli jsme... Retro Gallery 2015
Jen se mi neprobuď ze sna Pulchra 2014
A tělo se stalo slovem Větrné mlýny 2013 DE  2015 Cena Jaroslava Seiferta
Můj nejlepší z možných životů Pulchra 2012
Platný příběh Pulchra 2012
Spouštění s milou Gallery 2011
Mesón El Centro Gallery 2010
Z milosti těla Gallery 2008
Spanilá jízda a jiné krásné prózy Garamond a Zdeněk Cibulka - Týnská literární kavárna 2003
Sny Eugena Brikciuse Zdeněk Cibulka - Týnská literární kavárna 2002
Eugeniální verše Garamond 2000
Útěcha z mystifikace Československý spisovatel 1995
Cadus rotundus / Sud kulatý Československý spisovatel 1993
Sebraný spis Evropský kulturní klub 1992
Vyložení umělci aneb Kunsthistorické pohádky Inverze 1991
Z milosti těla
Z milosti těla
Spanilá jízda a jiné krásné prózy
Spanilá jízda a jiné krásné prózy
Sny Eugena Brikciuse
Sny Eugena Brikciuse
Eugeniální verše
Eugeniální verše
Útěcha z mystifikace
Útěcha z mystifikace
Cadus rotundus / Sud kulatý
Cadus rotundus / Sud kulatý
Sebraný spis
Sebraný spis
Vyložení umělci aneb Kunsthistorické pohádky
Vyložení umělci aneb Kunsthistorické pohádky
Cena Rok Země
Cena Jaroslava Seiferta 2015 Česká republika
Z recenzí
Brikcius je prostě renesanční člověk a intelektuál – v tom nejlepším slova smyslu – každým coulem. Podstatu jeho tvorby vystihuje spisovatel Viktor Šlajchrt v předmluvě: ‚Nejautentičtější kreací Eugena Brikciuse zůstávala nadále jeho osoba, potažmo příběh umně stylizovaný v legendu.‘
—Ondřej Bezr
iDnes

Brikcius maturoval na gymnáziu v roce 1959, pak vystřídal řadu manuálních profesí, pracoval u zedníků, v papírnách nebo jako řidič akumulátorového vozíku na nádraží. V letech 1967 – 68 byl v úzké spolupráci s Jindřichem Chalupeckým kurátorem Špálovy galerie. V době politického uvolnění studoval filosofii a sociologii na Filosofické fakultě Karlovy univerzity, poté dva roky filosofii v Londýně. V roce 1970 se vrátil do vlasti, učil angličtinu a byl výtvarníkem ve svobodném povolání, organizoval happeningy a performance. Vězněn kvůli hanobení SSSR, když zpíval společně mimo jiné i s Ivanem Magorem Jirousem píseň s textem Zahnat Rusy-vrahy do pekel, kam patří, a slyšel to vysloužilý příslušník Státní bezpečnosti. Signatář Charty 77, emigroval v roce 1980 do Rakouska, v Londýně si dodělal doktorát z filosofie. Dnes žije střídavě v Praze a ve Vídni.

Začínal performancemi v 60. a 70. letech, jedním z prvních byla happeningová rekonstrukce Zenónovy aporie Achilleus a želva na Hradčanech před letohrádkem královny Anny, u mnoha dalších asistovala Státní bezpečnost. Literárně debutoval v roce 1979 básnickou sbírkou Nuda in cactum (Holou na kaktus) a souborem Circum venit baculum (Chodí pešek okolo), latinsky psanými a samizdatově vydanými básněmi. Zatímco první sbírku přeložil do češtiny Pavel Šrut, v případě druhé jsou Brikciovy básně doplněné těmi Šrutovými, které pro změnu Brikcius převedl do latiny. Sergej Machonin o něm řekl, že je „posedlec podivnostmi“; jeho tvorba je rozkročená mezi „nonsensovou poezií a filosofickými epigramy“, jak poznamenal bohemista Přemysl Blažíček.

Už v roce 1992 vyšla Brikciovi sbírka Sebraný spis, znovu a skutečně sebraně pak knihu doplněnou o nové texty v roce 2012 vydalo nakladatelství Větrné mlýny pod názvem A tělo se stalo slovem. Soubor obsahuje sbírku Cadus rotundus – Sud kulatý, která vyšla poprvé v roce 1993 a autor v ní opět navázal na spolupráci s Pavlem Šrutem, Vyložené umělce z roku 1991 i Útěchu z mystifikace (1995). V roce 2000 mu vyšla kniha Eugeniální verše, o dva roky později Sny Eugena Brikciuse a v roce 2003 také Spanilá jízda a jiné krásné prózy. Následoval soubor Rozmarné volání (2005), Z milosti těla (2008), sbírka poezie nazvaná podle malostranské vinárny Mesón El Cento (2011) a milostná poezie Spouštění s milou. „Ctitelé Eugenovy poezie zvyklí na jeho důvtipné kousky s bouřkovými efekty ve sklenici vody nebo driblingy s rýmy a významy nebudou zklamáni ani jeho poslední knihou,“ píše v recenzi Josef Mlejnek. Na knihu pak navazuje sbírka Platný příběh (2012) a autorovy vzpomínky zachycené v knize Můj nejlepší z možných životů (2012). „Jeho život je jeho dílem. Jeho dílo je jeho životem. Boří staré mýty, aby postavil na jejich místě mýtus nový – sebemýtus. A to s nezaměnitelným vtipem a hrou, noblesou i naléhavostí. Protože píše-li o sobě, píše vždycky i o druhých,“ stojí v anotaci. Brikcius nicméně svoji tvorbu vzpomínkami ani sebranými spisy neuzavírá, doplňuje knihu Jen se mi neprobuď ze sna (2014). A pokračuje v performativních projektech, se svojí ženou Zuzanou pořádá každý rok Literární výlety, při nichž provádí po stopách českých spisovatelů.

Ukázka

IRRITUS SPIRITUS
Habeo solitum
bibere spiritum
soleo habitum
spirare bibitum

Debeo meritum
vomere editum
mereo debitum
edere vomitum
VZPURNÝ LÍH
A já zvyku přivykl jsem
napájet se špiritusem
přivykl jsem zvyku rád
vypité zas vdechovat

Svůj dluh vůči bytí
splácím notným blitím
Dluh mi vrací úděl zpátky:
tak se sytím svými zvratky

—A tělo se stalo slovem (Větrné mlýny, 2012)
Z ocenění
 2015 Cena Jaroslava Seiferta