Spisovatelka, publicistka, překladatelka, scénáristka, bloggerka. Je rozkročená mezi sci-fi literaturou a genderovou publicistikou, jedna z nejvýznamnějších českých feministek. Původně vystudovala biologii. Narodila se 25. listopadu 1954 v Praze.
Eva Hauserová
| Název | Nakladatelství | Rok | Vybrané vydané překlady | Ocenění |
|---|---|---|---|---|
| Noc v Mejdlovarně | Argo | 2014 | ||
| Rybí hry | Andrej Šťastný | 2010 | ||
| Cvokyně | VN | 2009 | ||
| U nás v Agonii | Triton | 2006 | ||
| Blues zmražené kočky | Andrej Šťastný | 2005 | ||
| Lapače času – fejetony a jiné obrázky doby | Votobia | 2001 | ||
| Zrání Madly v sedmi krocích aneb Přitažlivost západních mužů | ROD | 2000 | ||
| Když se sudičky spletou | Maťa | 2000 | ||
| Příručka militantního feminismu (pod pseudonymem Johana Suková) | Reneco | 1999 | ||
| Jsi přece ženská ... malý, lehce feministický rádce | Grada | 1998 | ||
| Na koštěti se dá i lítat | Lidové noviny | 1995 | ||
| Cvokyně | Ivo Železný | 1992 | ||
| Hostina mutagenů | Svoboda | 1992 |
Cvokyně
U nás v Agonii
Blues zmražené kočky
Lapače času – fejetony a jiné obrázky doby
Zrání Madly v sedmi krocích aneb Přitažlivost západních mužů
Když se sudičky spletou
Příručka militantního feminismu (pod pseudonymem Johana Suková)
Jsi přece ženská ... malý, lehce feministický rádce
Na koštěti se dá i lítat
Cvokyně
Hostina mutagenů
Z recenzí
Kniha je navzdory nutné míře fiktivní fabulace výrazně autobiografická (v tom nejlepším slova smyslu). Takže se v ní nedočkáme mlžícího oparu sentimentality, ale naopak její bilanční rovina vyznívá, přes své humorné pojetí, dokonce velmi tvrdě, především v otázce mateřství a s ním spojené tabuizované ztráty společenské prestiže žen odsunutých do domácností.
—Eva Klíčová
Tvar
Autorka úzce spolupracovala s Československým fandomem. Debutovala v roce 1992 sci-fi povídkami Hostina mutagenů (Svoboda, 1992), na které navázala sci-fi románem Cvokyně (Ivo Železný, 1992). Hrdinka Nora ubitá normalizací konce 80. let i manželskými nesváry se díky novému vědeckému přístroji vrací o osm let zpátky. Už tady jsou patrné dva hlavní proudy inspirace Evy Hauserové, čili feminismus a science fiction. I povídky Když se sudičky spletou (Maťa, 2000) čerpají z obou témat. Ke sci-fi se pak ještě vrátila v roce 2006 v povídkách U nás v Agonii (Triton, 2006).
Kromě toho píše lehčí romány: Zrání Madly v sedmi krocích aneb Přitažlivost západních mužů (ROD Brno, 2000), Rybí hry (Nakladatelství Andrej Šťastný, 2010) nebo horor ze světa ekologických aktivistů Blues zmražené kočky (Šťastný, 2005), v němž se objevuje další Hauserové stěžejní téma – ekologie. Její poslední knihou je román Noc v mejdlovarně (Argo, 2014), v němž tři ženy, které prožili život za komunistické normalizace, přiznávají pravdu o tom, co a koho mají na svědomí.
Eva Hauserová je také autorkou několika feministických knih (Na koštěti se dá i lítat, Jsi přece ženská, Příručka militantního feminismu), další editovala. Zabývá se permakulturou, editovala sborník Letem světem permakultury a vede časopis Klíčová dírka. Z angličtiny přeložila desítky románů pro ženy a harlequinek. A také Vagina monology Eve Enslerové.
Ukázka
Ten mejdan se mi vymknul z rukou. Z těch lidí, co mi v osm večer hejbali bytem, až nebylo kam šlápnout, bzučeli jak masařky a vydejchávali vzduch do upocenýho dusna, jsem znala tak půlku. Fakt jsem začínala trnout. Že z toho bude děsnej průšvih, že se to domáknou rodiče (i když, přece se jim chci pomstít, a stejně, co by mohli dělat? leda bejt nekonečně protivný…), že mi ty neznámý máničky, co si tu s naprostou samozřejmostí rozložily tábor, zničej lak na nábytku a koberce, že na nás sousedi z paneláku po desátý večer zavolaj vébé, že se z toho soudružka Kohoutová, zasloužilá matka, pomine. Připadala jsem si jako v tý pohádce, kdy vypustíte z lahve džina a už ho nedokážete nacpat dovnitř. Nebo když hrníček vaří a vaří kaši, už pod ní zmizela celá vesnice, ale vy mu nedokážete poručit, aby toho nechal. Nemohla jsem furt něco namítat, kontrolovat je, usměrňovat a bejt na ně protivná. A tak jsem se tomu snažila prostě poddat. Nechat to bejt a nemyslet na následky.