Iva Pekárková

Iva Pekárková

Překladatelka, publicistka, prozaička, taxikářka. Její knihy vyšly v překladech do angličtiny, španělštiny či němčiny. Narodila se 15. 2. 1963 v Praze.


Název Nakladatelství Rok Vybrané vydané překlady Ocenění
Dům bez zrcadel Ikar 2021
Třísky Mladá fronta 2018
Pečená zebra Mladá fronta 2015
Postřehy z Londonistánu Mladá fronta 2015
Beton Mladá fronta 2014 DE
Péra a perutě Mladá fronta 2014 DE | EN
Levhartice Mladá fronta 2013
Multykulty pindy jedný český mindy Millennium Publishing 2012
Přestřihnout kšandy Millennium 2010
Málo černý Varlata Millennium Publishing 2010
Zvonek a pak chorál Millennium Publishing 2010
Gang zjizvených Millennium Publishing 2010
Jaxi taksikařím Millennium Publishing 2009
Sloni v soumraku Millennium Publishing 2008
Láska v Londýně Listen 2008
Láska v New Yorku Listen 2006
Šest miliard Amerik Petrov 2005
Najdža / Hvězdy v srdci Nakl. Lidové noviny 2003
Gang zjizvených Maťa 2002
Do Indie kam jinam Nakl. Lidové noviny 2001
Třicet dva chwanů Maťa 2000
Můj I. Q. Maťa 1999
Péra a perutě Maťa 1998 DE | EN
Gang zjizvených Maťa 1998
Můj život patří mně (rozhovor s V. Ševelou) Melantrich 1998
Dej mi ty prachy Nakl. Lidové noviny 1996 ES | DE | EN
Kulatý svět Společnost J. Škvoreckého 1993 EN
Péra a perutě Ivo Železný 1992 DE | EN
Péra a perutě Sixty-Eight Publishers 1989 DE | EN
Z recenzí
Pekárková je zdatná vypravěčka. Přímočará, neutápějící se v detailech ani jazykových a přitom lyrická a přesná. Mikropříběhy jsou jaksi příjemně nahořklé, vesměs uvěřitelně vypointované a podepřené v případě potřeby reáliemi.
—Jaroslav Soukup
iLiteratura.cz

V roce 1983 krátce před dokončením přírodovědecké fakulty emigrovala do Spojených států, dnes žije v Londýně. Pracovala mimo jiné i jako taxikářka v New Yorku, taxikaří i v Londýně. Právě tahle práce ovlivnila její tvorbu. Pracovala (od roku 1997 pobývala v Česku) pro tuzemské noviny a časopisy jako publicistka, úspěšný je její blog. „S přechodem do exilu se zrodilo klíčové téma autorčiny tvorby: situace a postoj cizince, zmnožená identita člověka, jenž opustil svůj domov a kořeny, bytostná potřeba porozumět druhému (člověku, městu, zemi, kultuře, události),“ charakterizuje Pekárkové tvorbu Vladimír Novotný.

Debutovala knihou Péra a perutě (Sixty Eight Publishers, Toronto, 1989, česky Ivo Železný, 1992) o svérázné prostitutce, následoval Kulatý svět (Společnost Josefa Škvoreckého, 1993), jejímž jádrem jsou zážitky z rakouského utečeneckého tábora, kde Pekárková pobývala na cestě z komunistického Československa. Próza Dej mi ty prachy (NLN, 1996) líčí snahu chudých žen emigrantek najít své místo ve vytoužené zemi. Podobně nemilosrdně líčí autorka i atmosféru v imigrantských ghettech v New Yorku v próze Můj I.Q. (Maťa, 1999). Román Třicet dva chwanů (Maťa, 2000) inspiroval autorčin pobyt v Thajsku, podobně na východ míří titul Do Indie, kam jinam (NLN, 2000), své prožitky z Nigérie zpracovala autorka v knize Najdža hvězdy v srdci (NLN, 2003), z Malajsie Pekárková napsala knihu Džungle, tygři, jinovatka (Millennium Publishing, 2011). Šest miliard Amerik (Petrov, 2005) zpřístupňuje zkušenosti s vysněným státem, které turisté neuvidí: „Šest miliard Amerik je knížka, která pobaví a přitom rovněž přináší poznání, jak se žije v zemi, o níž se v mottu, vypůjčeném od matematika Jiřího Matouška, praví, že je „zemí neomezených možností i nemožné omezenosti,“ píše Aleš Haman pro Lidové noviny. Povídkové soubory Láska v New Yorku (Listen, 2006) a Láska v Londýně (Listen, 2008) líčí milostná vzplanutí hetero i homosexuální, ale i lásku sourozeneckou či mateřskou. Sloni v soumraku (Millennium Publishing, 2008) není jen silně erotickou knihou, podobně jako za řadou dalších textů je i zde možné spatřovat diagnózu současného světa – v sexuální touze se skrývá potřeba lásky a tělesného kontaktu, snaha najít kořeny, připoutat se. Úspěšný byl soubor jejích blogových příspěvků z let 2008 a 2009 vydaný souborně jako Jaxi taksikařím (Millennium Publishing, 2009). „Její kolegové a pasažéři jí inspirují k zamyšlením se nad rasismem, stářím, výchovou mládeže, maloměšťáctvím, touhou po penězích a moci, životním prostředím a vším co nás denně provází. Geniálně umí najít jádro problému, částečně nastavit zrcadlo, trochu navodit odpověď a zbytek nechat na čtenáři,“ stojí v anotaci. Pekárková pobuřuje kritiky svým jednoduchým drsným stylem i některé usedlejší čtenáře – název knihy Multykulty pindy jedný český mindy (Milennium Publishing, 2012) dokonce pochází z jednoho vulgárního příspěvku v diskusi na jejím blogu.

Novela Levhartice (Mladá fronta, 2013) líčí příběh čtyřicátnice zklamané láskou, která se léčí odchodem do Anglie – z náruče různých mužů vede její cesta svérázně i do náruče jiné kultury. Povídky Beton (Mladá fronta, 2014) charakterizoval Jaroslav Soukup na serveru iLiteratura.cz takto: „Autorka tematizuje kulturní rozdíly i vztahy mezi příslušníky obou pohlaví, a to bez sentimentu a pokrytecké korektnosti, ale také bez předpojatosti a odsudků jednotlivých postav, které jsou i v nejvypjatějších momentech vždy především hřešícími a chybujícími lidmi.“ Zatím poslední Pekárkové knihou jsou Postřehy z Londonistánu (Mladá fronta, 2015), čili z Londýna, kde autorka dnes žije.

Ukázka

…jsou v  hotelovém pokoji, není to nejlacinější hotel, chlap se snaží, chlap by se styděl ji pozvat do laciného hotelu, chlap neví, že Milla není snob, šoustala, mrdala, prcala by s ním i na olezlé matraci v přístěnku za barákem, souložila, šukala, jebala by s ním třeba na lavičce v parku nebo pod keřem, na voňavé, eroticky – nemravně! – rozměklé, zvlhlé půdě, kde se to hemží žížalami a novým životem, omamně to páchne kořeny bytí, co tady možná jednou vyroste, obcovala by s ním pod mostem, v autě, na zadním sedadle autobusu, byla by si oblékla dlouhou řasnatou sukni, aby ji mohl opřít o vysoký plot v pochcaném růžku za nádražím, kde to páchne močí a asfaltem a kde nejsou bezpečnostní kamery. Jenže tohle chlap nevěděl. Platil za hotel, aby ji neurazil. Myslel si, že Mille na tomhle záleží. Samozřejmě se pletl. V tomhle byl konformista.

—Levhartice (Mladá fronta, 2013)
Autorská práva v zahraničí
Pražská Literární Agentura
W: http://www.praglit.de/
E: maria@sileny.de
Rozhovor
„Chci napsat černobílou zvířecí trilogii,“