V roce 1983 krátce před dokončením přírodovědecké fakulty emigrovala do Spojených států, dnes žije v Londýně. Pracovala mimo jiné i jako taxikářka v New Yorku, taxikaří i v Londýně. Právě tahle práce ovlivnila její tvorbu. Pracovala (od roku 1997 pobývala v Česku) pro tuzemské noviny a časopisy jako publicistka, úspěšný je její blog. „S přechodem do exilu se zrodilo klíčové téma autorčiny tvorby: situace a postoj cizince, zmnožená identita člověka, jenž opustil svůj domov a kořeny, bytostná potřeba porozumět druhému (člověku, městu, zemi, kultuře, události),“ charakterizuje Pekárkové tvorbu Vladimír Novotný.

Debutovala knihou Péra a perutě (Sixty Eight Publishers, Toronto, 1989, česky Ivo Železný, 1992) o svérázné prostitutce, následoval Kulatý svět (Společnost Josefa Škvoreckého, 1993), jejímž jádrem jsou zážitky z rakouského utečeneckého tábora, kde Pekárková pobývala na cestě z komunistického Československa. Próza Dej mi ty prachy (NLN, 1996) líčí snahu chudých žen emigrantek najít své místo ve vytoužené zemi. Podobně nemilosrdně líčí autorka i atmosféru v imigrantských ghettech v New Yorku v próze Můj I.Q. (Maťa, 1999). Román Třicet dva chwanů (Maťa, 2000) inspiroval autorčin pobyt v Thajsku, podobně na východ míří titul Do Indie, kam jinam (NLN, 2000), své prožitky z Nigérie zpracovala autorka v knize Najdža hvězdy v srdci (NLN, 2003), z Malajsie Pekárková napsala knihu Džungle, tygři, jinovatka (Millennium Publishing, 2011). Šest miliard Amerik (Petrov, 2005) zpřístupňuje zkušenosti s vysněným státem, které turisté neuvidí: „Šest miliard Amerik je knížka, která pobaví a přitom rovněž přináší poznání, jak se žije v zemi, o níž se v mottu, vypůjčeném od matematika Jiřího Matouška, praví, že je „zemí neomezených možností i nemožné omezenosti,“ píše Aleš Haman pro Lidové noviny. Povídkové soubory Láska v New Yorku (Listen, 2006) a Láska v Londýně (Listen, 2008) líčí milostná vzplanutí hetero i homosexuální, ale i lásku sourozeneckou či mateřskou. Sloni v soumraku (Millennium Publishing, 2008) není jen silně erotickou knihou, podobně jako za řadou dalších textů je i zde možné spatřovat diagnózu současného světa – v sexuální touze se skrývá potřeba lásky a tělesného kontaktu, snaha najít kořeny, připoutat se. Úspěšný byl soubor jejích blogových příspěvků z let 2008 a 2009 vydaný souborně jako Jaxi taksikařím (Millennium Publishing, 2009). „Její kolegové a pasažéři jí inspirují k zamyšlením se nad rasismem, stářím, výchovou mládeže, maloměšťáctvím, touhou po penězích a moci, životním prostředím a vším co nás denně provází. Geniálně umí najít jádro problému, částečně nastavit zrcadlo, trochu navodit odpověď a zbytek nechat na čtenáři,“ stojí v anotaci. Pekárková pobuřuje kritiky svým jednoduchým drsným stylem i některé usedlejší čtenáře – název knihy Multykulty pindy jedný český mindy (Milennium Publishing, 2012) dokonce pochází z jednoho vulgárního příspěvku v diskusi na jejím blogu.

Novela Levhartice (Mladá fronta, 2013) líčí příběh čtyřicátnice zklamané láskou, která se léčí odchodem do Anglie – z náruče různých mužů vede její cesta svérázně i do náruče jiné kultury. Povídky Beton (Mladá fronta, 2014) charakterizoval Jaroslav Soukup na serveru iLiteratura.cz takto: „Autorka tematizuje kulturní rozdíly i vztahy mezi příslušníky obou pohlaví, a to bez sentimentu a pokrytecké korektnosti, ale také bez předpojatosti a odsudků jednotlivých postav, které jsou i v nejvypjatějších momentech vždy především hřešícími a chybujícími lidmi.“ Zatím poslední Pekárkové knihou jsou Postřehy z Londonistánu (Mladá fronta, 2015), čili z Londýna, kde autorka dnes žije.

Ukázka

—Levhartice (Mladá fronta, 2013)