Jeden z nejpřekládanějších současných českých autorů, držitel prestižní Ceny Franze Kafky (2002), Magnesie Litery (2010), Ceny Karla Čapka (2010) či Ceny Ferdinanda Peroutky (2013). Jako dospívající strávil tři roky v terezínském ghettu. Za komunistů pronásledovaný, spoluzaložil samizdatovou edici Petlice. Narodil se 14. září 1931 v Praze.
| Název | Nakladatelství | Rok | Vybrané vydané překlady | Ocenění |
|---|---|---|---|---|
| Láska a smetí | Academia | 2013 | ES | EN | FR | |
| Kokrhací hodiny | Portál | 2012 | ||
| O lásce, tichu i zradě | Academia | 2012 | ||
| Jak se nestát vrahem | Academia | 2012 | ||
| Soudce z milosti | Academia | 2012 | EN | |
| Jak daleko je slunce | Portál | 2011 | ||
| Má veselá jitra | Academia | 2011 | ||
| Milostné léto | Academia | 2011 | DE | FR | |
| Moje první lásky | Academia | 2010 | EN | |
| Moje šílené století II. | Academia | 2010 | ||
| Moje šílené století | Academia | 2009 | EN |
2010 Magnesia Litera – Literatura faktu |
| Miláčkové chřestýši a jiné ženské horory | Academia | 2007 | ||
| Kostlivec pod kobercem | Academia | 2005 | ||
| Moje nebezpečné výlety | Academia | 2004 | RU | |
| Premiér a anděl | Academia | 2003 | PL | |
| Soudce z milosti | Academia | 2002 | EN | |
| Má veselá jitra | Academia | 2002 | ||
| Tři hlasy | Doplněk | 2001 | ||
| Jak přežít blahobyt | Doplněk | 2001 | ||
| Velký věk chce mít též velké mordy | Academia | 2001 | ||
| Ani svatí, ani andělé | Hynek | 1999 | PL | EN | |
| O chlapci, který se nestal číslem | Židovské muzeum | 1998 | ||
| Kruh nepřátel českého jazyka | Hynek | 1998 | ||
| Poslední stupeň důvěrnosti | Hynek | 1996 | EN | |
| Jak daleko je slunce | Hynek | 1995 | ||
| Lásky a řemesla Ivana Klímy: Rozhovor Miloše Čermáka se spisovatelem Ivanem Klímou | Academia | 1995 | ||
| Milostné rozhovory | Hynek | 1995 | DE | |
| Čekání na tmu, čekání na světlo | Český spisovatel | 1993 | DE | EN | |
| Milostné léto | Práce | 1992 | DE | FR | |
| Ostrov mrtvých králů | Rozmluvy | 1992 | ||
| Soudce z milosti | Rozmluvy | 1991 | EN | |
| Už se blíží meče | Rozmluvy | 1991 | ||
| Má veselá jitra | Academia | 1990 | ||
| Ministr a anděl | Dilia | 1990 | ||
| Moje zlatá řemesla | Atlantis | 1990 | EN | |
| Markétin zvěřinec | Albatros | 1990 | ||
| Láska a smetí | Rozmluvy | 1988 | ES | EN | FR | |
| Soudce z milosti | Rozmluvy | 1986 | EN | |
| Má veselá jitra | Rozmluvy | 1985 | ||
| Moje první lásky | 68 Publishers | 1985 | EN | |
| Milostné léto | 68 Publishers | 1979 | DE | FR | |
| Má veselá jitra | 68 Publishers | 1979 | ||
| Milenci na jeden den | Československý spisovatel | 1970 | NL | FR | EN | |
| Loď jménem Naděje | Československý spisovatel | 1969 | ||
| Návštěva u nesmrtelné tetky: Polské zápisky | Mladá fronta | 1965 | ||
| Kokrhací hodiny a jiné příběhy z Vlašských Klobúk a podobných Tramtárií | SNDK | 1965 | ||
| Milenci na jednu noc | Československý spisovatel | 1964 | FR | |
| Hodina ticha | Československý spisovatel | 1963 | DE | |
| Karel Čapek | Československý spisovatel | 1962 | EN | |
| Mezi třemi hranicemi | Československý spisovatel | 1960 | ||
| Bezvadný den | Mladá fronta | 1960 |
| Cena | Rok | Země |
|---|---|---|
| Cena Karla Čapka | 2010 | Česká republika |
| Magnesia Litera – Literatura faktu | 2010 | Česká republika |
| Ceny Franze Kafky | 2002 | Česká republika |
Spisovatel Ivan Klíma sepsal a nedávno vydal první díl svých vzpomínek, které nazval Moje šílené století. Neplatí na ně žádná ze zmíněných škatulek - jde o velmi zdařilé memoáry, které by mohly být dobrým průvodcem po 20. století zejména pro mladší generace.
Klímovi rodiče (otec byl uznávaným vynálezcem a odborníkem na silnoproudé motory) byli spolu s dětmi internováni v terezínském ghettu pro svůj židovský původ. Po válce vystudoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, pracoval v časopisech a v nakladatelství Československý spisovatel, přispíval do Literárních a Lidových novin. V roce 1953 vstoupil do komunistické strany, po okupaci v roce 1968 byl pro nesouhlas s invazí vojsk vyloučen. V roce 1969 odjel přednášet do Spojených států, vrátil se o rok později už jako zakázaný spisovatel. Pracoval jako dělník či hlídač, jeho knihy vycházely jen v samizdatu nebo v exilových nakladatelstvích. Zatímco v beletrii tvoří těžiště Klímovy tvorby texty z 60. – 80. let, po roce 2000 je jeho tvorba podstatná v kategorii esejistiky a publicistiky. Ceněné jsou jeho dvoudílné memoáry Moje šílené století (Academia, 2009 a 2010), v nichž líčí nejenom svůj život, ale i zásadní dějinné události „šíleného“ 20. století.
Debutoval povídkovým souborem Bezvadný den (Mladá fronta, 1960). První román Hodina ticha (Československý spisovatel, 1963) vyšel souběžně s Kunderovými Směšnými láskami nebo s Fuksovým Panem Theodorem Mundstockem, typologicky bývá někdy přirovnávaný k Sekyře Ludvíka Vaculíka. Jde o filosofický román z chudého východního Slovenska, kde se po válce kolektivizuje zemědělská výroba. Následovali Milenci na jednu noc (Československý spisovatel, 1964) kniha složená ze tří povídek o lásce a vztazích a tematicky podobní Milenci na jeden den (Československý spisovatel, 1970). Vrchol Klímovy tvorby v tomto období přišel s románem Soudce z milosti, v původní podobě nesl název Stojí, stojí šibenička. Román byl publikován poprvé roku 1979 v německém překladu ve švýcarském nakladatelství Bücher pod názvem Der Gnadenrichtera po deseti letech další práce v konečné podobě česky jako Soudce z milosti (Rozmluvy, 1986). Soudce Adam Kindl je mnohovrstevnatým hrdinou, který řeší zásadní otázku – jak se má člověk, který nesouhlasí s trestem smrti, chovat ve společnosti, která ho v soudním systému používá? Nejde ale zdaleka jen o tohle dilema, Kindl jako soudce odráží mravní útoky zapálených bolševiků a Klíma na jeho osudu ilustruje jak události druhé světové války (včetně autobiografických vzpomínek na Terezín), tak nástup komunistů k moci, okupaci „spřátelenými“ vojsky a následnou normalizaci.
Nejúspěšnějším Klímovým románem je kniha Láska a smetí (samizdat, 1987) nejenom o vztahu metaře k mladé milence, ale i o nenaplněném vztahu Franze Kafky či o lásce otcovské. Kniha vyšla opakovaně ve více než dvaceti překladech včetně finštiny, albánštiny, korejštiny, hebrejštiny či japonštiny, samozřejmě anglicky i německy. Klíma je autorem dramat, knih pro děti a několika soborů esejů, jejich seznam čítá víc než tři desítky položek. Napsal biografii Karla Čapka nazvanou Velký věk chce mít též velké mordy (Academia, 2001). V roce 2009 a 2010 publikoval dvoudílnou kroniku 20. století nazvanou Moje šílené století (Academia, 2009 a 2010), za kterou získal Magnesii Literu v kategorii literatury faktu. „Dozvěděla jsem se spoustu nových věcí, o nichž jsem do té doby neměla ani tušení, ale hlavně jsem si přečetla strhující příběh slušných a hodných lidí v době, již za hodnou a slušnou nemůže označit ani ten největší optimista,“ píše o knize spisovatelka Markéta Hejkalová. Klíma působí v českém PEN klubu, v letech 1990 – 1992 byl jeho předsedou.
Jsme spolu, zatímco stoupá den, zatímco klesá noc, jsme tak úplné spolu, až to vyčerpává, spaluje nás oheň, spaluje ji takový žár, až se lekám: co když nás zavalí popel, z něhož už nepovstaneme?
Nikdy jsem nebyl nikomu tak nablízku, nepoznal jsem člověka, který by byl schopen být mi tak blízko, byl schopen takové vášně, takové usilovnosti.
Možná že jsme oba celý život sbírali síly pro tento čas, pro toto setkání, sem jsme směřovali ve svých snech, do této místnůstky, do přímořských prostor, kde voda, písek a nebe do sebe přecházejí, kde se čas tiše a čisté přesýpá, sem jsme podvědomé toužili ve chvílích osamění. A když konečné jsou naše těla úplně znavená, když letní severské noci zbývá jen několik posledních vydechnutí, chystám se slézt na své lůžko, tu ona prosí, abych neodcházel, aspoň tady, abych zůstával s ní, a já tedy opravdu v nehnutosti čekám, i když teď toužím po samotě, tolik dní naprosté blízkosti mé vyčerpalo, a toužím po chvilce odloučenosti uprostřed cizího světa, do něhož jsem vytržen, se mi zasteskne po nevtíravém chodu domova. Ale mám ještě domov? Sám ho přece rozmetávám. Dcera už odešla, sama je matkou, syn odejde co nejdříve. A má žena, i když se na mě usmívá, kde vlastně dlí? Co ještě zbylo z naší lásky?
