Ivan Wernisch

Ivan Wernisch

Básník, autor básní v próze, překladatel, novinář. Jako redaktor uspořádal řadu antologií. Držitel Ceny Jaroslava Seiferta (1992), Státní ceny za literaturu (2012) a Magnesie Litery (2013). Jeho dílo vyšlo v mnoha jazycích včetně angličtiny, francouzštiny či polštiny. Sám překládá z němčiny, francouzštiny, italštiny, vlámštiny, ruštiny a latiny. Narodil se 18. 6. 1942.


Název Nakladatelství Rok Vybrané vydané překlady Ocenění
Pernambuco Druhé město 2018  2019 Magnesia Litera – Poezie
Tiché město Druhé město 2016
Plop! Vyvrtil Žlahvout pšunt i chlpal liquére Meander 2015  2016 Zlatá stuha – Výtvarná část: Knihy pro starší děti a mládež
Jakápak prdel Druhé město 2015
S brokovnicí pod kabátem Druhé město 2014
Nejlepší české básně 2013 Host 2013
Živ jsem byl! Druhé město 2012  2013 Magnesia Litera – Nakladatelský čin
Chodit po provaze je snadné Meander 2011  2011 Nejkrásnější česká kniha – Literatura pro děti a mládež: 1. místo
Nikam Druhé město 2010
Příběh dešťové kapky Gema Art 2010
Kominické lodě Druhé město 2009
Byl jednou jeden svět Torst 2008
Quodlibet (editor) Druhé město 2008
Kdo to čte, je prase (editor) Paseka 2008
Býkárna Druhé město 2007
Píseň o nosu (editor) Petrov 2005
Hlava na stole Edice současné české poezie a Petrov 2005 DE
Růžovejch květů sladká vůně (Virtuos na prdel) Petrov 2003
Půjdeme do Mů Mladá fronta 2002
Blbecká poezie Petrov 2002
Lepě svihlí tlové (editor) Petrov 2002
Lásku já nestojím BB Art 2001
Bez kufru se tak pěkně skáče po stromech neboli Nún Petrov 2001
Z letošního konce světa (pseudonym Václav Rozehnal) Triáda 2000
Zapadlo slunce za dnem, který nebyl (editor) Petrov 2000
Cesta do Ašchabadu neboli Pumpke a dalajlámové Petrov 1997
Jen tak Aulos 1996
Proslýchá se Petrov 1996
Zlatomodrý konec stařičkého léta Český spisovatel 1994
Pekařova noční nůše Petrov 1994
Doupě latinářů Petrov 1992
Frc Československý spisovatel 1991  1992 Cena Jaroslava Seiferta
Ó kdežpak Práce 1991
Včerejší den Mladá fronta 1989
Žil, nebyl Poezie mimo domov 1988
Zasuté zahrady Rozmluvy 1984
Loutky Československý spisovatel 1970
Dutý břeh Mladá fronta 1967
Zimohrádek Československý spisovatel 1965
Těšení Mladá fronta 1963
Kam letí nebe Mladá fronta 1961
Byl jednou jeden svět
Byl jednou jeden svět
Quodlibet (editor)
Quodlibet (editor)
Píseň o nosu (editor)
Píseň o nosu (editor)
Růžovejch květů sladká vůně (Virtuos na prdel)
Růžovejch květů sladká vůně (Virtuos na prdel)
Půjdeme do Mů
Půjdeme do Mů
Blbecká poezie
Blbecká poezie
Lepě svihlí tlové (editor)
Lepě svihlí tlové (editor)
Lásku já nestojím
Lásku já nestojím
Bez kufru se tak pěkně skáče po stromech neboli Nún
Bez kufru se tak pěkně skáče po stromech neboli Nún
Z letošního konce světa (pseudonym Václav Rozehnal)
Z letošního konce světa (pseudonym Václav Rozehnal)
Zapadlo slunce za dnem, který nebyl (editor)
Zapadlo slunce za dnem, který nebyl (editor)
Cesta do Ašchabadu neboli Pumpke a dalajlámové
Cesta do Ašchabadu neboli Pumpke a dalajlámové
Jen tak
Jen tak
Proslýchá se
Proslýchá se
Zlatomodrý konec stařičkého léta
Zlatomodrý konec stařičkého léta
Pekařova noční nůše
Pekařova noční nůše
Doupě latinářů
Doupě latinářů
Frc
Frc
Ó kdežpak
Ó kdežpak
Včerejší den
Včerejší den
Žil, nebyl
Žil, nebyl
Zasuté zahrady
Zasuté zahrady
Loutky
Loutky
Dutý břeh
Dutý břeh
Zimohrádek
Zimohrádek
Těšení
Těšení
Kam letí nebe
Kam letí nebe
Cena Rok Země
Magnesia Litera – Poezie 2019 Česká republika
Zlatá stuha – Výtvarná část: Knihy pro starší děti a mládež 2016 Česká republika
Magnesia Litera – Nakladatelský čin 2013 Česká republika
Státní cena za literaturu 2012 Česká republika
Nejkrásnější česká kniha – Literatura pro děti a mládež: 1. místo 2011 Česká republika
Cena Jaroslava Seiferta 1992 Česká republika
Z recenzí
Tím, co poezii Ivana Wernische asi nejvýstižněji charakterizuje, je její nespolehlivost. Autor si nasazuje nejrůznější masky – hravou, tesknou, mystifikující, hospodsky zemitou, uctivou, posměšnou. Tato nespolehlivost se ale také pojí s nejistotou a nezavršeností, díky nimž je sbírka otevřená, vábí k opakovanému čtení a budí touhu nechat se znovu vynést do povětří Wernischových básní a skočit, i s vědomím, že nám možná zase někdo škodolibě uřeže šňůry od padáku.
—Markéta Kittlová
iLiteratura.cz

Za dobu své tvorby napsal tisíce textů, uchopit jeho tvorbu není snadné, jakkoli je hledání možných cest k ní uspokojující a vlastně dobrodružné. Sám autor to čtenářům neulehčuje, Wernisch někdy záměrně mlží o vzniku či autorství jednotlivých děl. Mezi jeho nejznámější mystifikaci patří stvoření Václava Rozehnala, pod jehož jménem mu vyšla celá sbírka, ale byl jako básník uváděný i ve Slovníku zakázaných spisovatelů. Během totality vystřídal řadu manuálních zaměstnání, za normalizace publikoval pouze v samizdatu. Debutoval časopisecky na konci padesátých let, knižně na začátku šedesátých let sbírkou Kam letí nebe (Mladá fronta, 1961), následovalo Těšení (Mladá fronta, 1993), Zimohrádek (Československý spisovatel, 1965), Dutý břeh (Mladá fronta, 1967) a Loutky (Čs. spisovatel, 1970). „Báseň je něco, co se nedá pochopit jen tak, pouhým rozumem. A sám rozum by také nestačil k jejímu vytvoření,“ říká o své poezii autor v rozhovoru s Karlem Hvížďalou. Za normalizace pracoval Wernisch pro Český rozhlas, oficiálně vyšla jeho první „porevoluční“ sbírka v roce 1989 – Včerejší den (Mladá fronta, 1989) je souborem básní z let 1957 – 1987. K jeho nejpodstatnějším dílům dále patří Frc – překlady a překrady (Čs. spisovatel, 1991), Doupě latinářů (Petrov, 1992), Pekařova noční nůše (Petrov, 1994), Cesta do Ašchabadu neboli Pumpke a dalajlámové (Petrov, 1997), Bez kufru se tak pěkně skáče po stromech neboli Nún (Petrov, 2001), Blbecká poezie (Petrov, 2002) či Růžovejch květů sladká vůně – Virtuos na prdel (Petrov, 2003).

K dílům posledních let patří Kominické lodě (Druhé město, 2009) či S brokovnicí pod kabátem (Druhé město, 2014). „Tím, co poezii Ivana Wernische asi nejvýstižněji charakterizuje, je její nespolehlivost. Autor si nasazuje nejrůznější masky – hravou, tesknou, mystifikující, hospodsky zemitou, uctivou, posměšnou. Tato nespolehlivost se ale také pojí s nejistotou a nezavršeností, díky nimž je sbírka otevřená, vábí k opakovanému čtení a budí touhu nechat se znovu vynést do povětří Wernischových básní a skočit, i s vědomím, že nám možná zase někdo škodolibě uřeže šňůry od padáku,“ charakterizuje tu posledně jmenovanou Markéta Kittlová na iLiteratuře.cz.

Podstatná je i Wernischova redaktorská činnost – uspořádal několik almanachů poezie, zejména té okrajové, opomíjené či dokonce opovrhované, za všechny jmenujme soubor Živ jsem byl! (Druhé město, 2012), za niž autor a nakladatel získali Magnesii Literu za nakladatelský počin.

Ukázka

Náhlé vzplanutí: Jeden Bedřich, ten, co bydlí vpravo nahoře na návsi, naproti hasičské zbrojnici, se zamiloval do družičky na své vlastní svatbě. To se stává na venkově. Napřed se trochu opil a pak, jak se tak motal sem a tam svatebním průvodem, zakoukal se do družičky a bylo to. Hned ji táhl na hřbitov. A to jí bylo teprve 12! Byla hluchá, němá a úplně pitomá. No bodejť. Udělala by tohle normální družička? Kdosi při tom Bedřicha poranil na lýtku halapartnou. Kde se vzala halapartna na hřbitově? To nikdo neví. Život na venkově je plný záhad. A náhlá vzplanutí jsou tu dosti běžným jevem.

—Doupě latinářů (Petrov, 1992)
Z ocenění
 2019 Magnesia Litera – Poezie
 2012 Státní cena za literaturu
 1992 Cena Jaroslava Seiferta