Jan Němec

Jan Němec

Básník a prozaik, držitel Ceny Evropské unie za literaturu (2014) a ceny Česká kniha (2014), má i nominaci na Magnesii Literu (2014) v kategorii próza a nominaci na Cenu Josefa Škvoreckého (2014). Také nominaci na Cenu Jiřího Ortena (2010). Jeho dílo vyšlo (nebo byla prodána práva) v překladech do devíti jazyků včetně maďarštiny, polštiny či italštiny.


Název Nakladatelství Rok Vybrané vydané překlady Ocenění
Možnosti milostného románu Host 2019
Dějiny světla Host 2013 ES | DE | IT | HU | PL | BG  2014 Cena Česká kniha
 2014 Cena Evropské unie za literaturu
Hra pro čtyři ruce Druhé město 2009
První život Větrné mlýny 1997
Cena Rok Země
Cena Česká kniha 2014 Česká republika
European Union Prize for Literature 2014 EU
Z recenzí
Celek románu představuje pozoruhodný a vydatný experiment, který vypovídá o Drtikolovi, o dějinách fotografie jakožto nového druhu umění, o kulturním klimatu nesmírně zajímavé a turbulentní doby konce monarchie, první světové války a dvacátých let, ale také o možnostech soudobého románového vypravování.
—Petr A. Bílek
Respekt

Syn Ludvíka Němce, rovněž spisovatele. Vystudoval sociologii a religionistiku na Masarykově univerzitě a dramaturgii na JAMU. Pracuje jako redaktor nakladatelství Host, rovněž pro časopis téhož jména. Debutoval básnickou sbírkou První život (Větrné mlýny, 2007). Za povídkový soubor Hra pro čtyři ruce (Druhé město, 2009) získal nominaci na Cenu Jiřího Ortena. „Co je však na celém souboru výjimečné, je jeho vnitřní soudržnost. Podstatu této soudržnosti naznačuje již podtitul knihy, čili Málem milostné povídky. Námětem všech textů je vztah, který se buď z různých důvodů nerozvinul, nebo se naplnil skrze nějaký zástupný objekt. Druhá situace je pochopitelně dráždivější, a to nejen co do množství významových a symbolických asociací, které otevírá. Všechny povídky jsou vyprávěny z perspektivy muže, který si v hlavě vytvoří bohyni a její obraz pak navěsí na reálnou ženu,“ píše v recenzi pro iLiteraturu.cz Karolína Jirkalová. Další povídky Němec zveřejňuje v souborech či antologiích.

Román Dějiny světla (Host, 2013) nadchnul kritiky i čtenáře. Vypráví příběh fotografa Františka Drtikola. „Celek románu představuje pozoruhodný a vydatný experiment, který vypovídá o Drtikolovi, o dějinách fotografie jakožto nového druhu umění, o kulturním klimatu nesmírně zajímavé a turbulentní doby konce monarchie, první světové války a dvacátých let, ale také o možnostech soudobého románového vypravování. A když už byl zmíněn Illiesův román 1913: Léto jednoho století, hodí se dodat, že Jan Němec k němu napsal více než důstojný český protějšek,“ píše v recenzi v Respektu Petr A. Bílek. Autor získal za knihu Cenu Evropské unie a Cenu Česká kniha, práva byla prodaná do desítky zemí. „Drtikol odešel de facto na vrcholu, prokázal odvahu vzdát se toho, na čem postavil své živobytí. Vzdal se symbolu, na němž je založeno umění, ve prospěch přímého hledání pravdy. Radikálně změnil svůj život a druhou polovinu života strávil jako duchovní učitel. Jeho žáci o něm mluví jako o prvním patriarchovi českého buddhismu. A to je přece fascinující: muž, který u nás poprvé vystaví ženský akt, je ten stejný muž, který do češtiny přeloží Tibetskou knihu mrtvých,“ vysvětluje Němec svoji fascinaci Drtikolem.

Ukázka

„Moji přátelé? Nebuď naivka. Poznala jsem je o dvě hodiny dřív, ani ne. Ujel mi autobus, tak jsem musela pěšky a ty dvě smažky mi zastavily — jako kdybych stopovala. I když Laďu jsem vlastně už od vidění znala, sedí pořád u nás na zastávce a hulí jak vocas. Že prej mě hodí domů, ale pak jsme se dostali k té sázce a bylo to.“
„A to ses nebála jet sama se dvěma kluky?“ Ale ne, zase ten starostlivý otec, okřikl se Rybárik, hned co to vyslovil.
„Jako že…? Prosim tě, ti jsou úplně neškodní. To je, jako bych se měla bát tebe. Co by se mi tak asi mohlo stát?“
Takže žaloba za sexuální obtěžování se nekoná, protože odborný posudek vyhodnotil obviněného jako starého impotenta.
„Není třeba myslet hned na znásilnění,“ řekl Rybárik nahlas. „Víš, kolik nehod způsobí na silnicích mladí řidiči? Ještě s takovým starým autem… To není jako tento moderní vůz se spoustou bezpečnostních prvků,“ poklepal ještě prsty na palubní desku, aby odvedl pozornost jinam.
„Jasně, máš pěkně hustý auto, to chceš asi slyšet. Klimoška a tak. Otčím má podobný,“ podebrala růžovými nehty bezpečnostní pás a rozhlížela se po kabině. Při té příležitosti spatřila na zadním sedadle semtex, který tam Rybárik odložil společně s ručníkem a mokrými plavkami. „Jé, můžu si dát? Můžu? Já vím, že sem trochu oprsklá holka, ale mám z té vody a slunka hroznou žízeň,“ zaprosila. Nečekala na odpověď a sápala se po plechovce. „Dáš si taky?“
Rybárik chtěl samozřejmě přisvědčit, ale ještě v téže vteřině se poděsil. „Počkej, je už zkažený!“
„Zkažený? To se nekazí. Vozíš ho tam dlouho?“
„Vlastně ne, ale — “ Semtex se mnou, pomyslel si znova při představě, jak Kristýna upíjí z jeho nedávného satyrského pyje.
„Neboj, zkusíme to nejdřív na zvířatech,“ ušklíbla se.
Pak už se všechno odehrálo v rychlosti. Rybárik by jí byl býval vytrhl plechovku z ruky, naneštěstí však právě řídil, takže jen bezmocně zahlédl, jak Kristýna prostrkuje prst poutkem na víčku. Jako by mě brala za gumu plavek, napadlo ho.
„Má to trvanlivost ještě rok,“ řekla. A v momentě, kdy prudce zatáhla, zteplalý a po celém tom odpoledni natřepaný semtex mohutně vybuchl a pěnivě jí pocákal obličej, tílko i džíny. Překvapeně zapištěla a upustila plechovku z rukou.
Rybárik se prudce otočil, aby zjistil, co přesně se na palubě jeho lodi děje, naneštěstí i s kormidlem v ruce. Smetanový sedan dostal navzdory všem bezpečnostním systémům smyk, pak jako by chvíli plul ve vzduchu, minul několik keřů, jeden pařez a nakonec se skákavě zabořil do travnatého příkopu u silnice.

—Hra pro čtyři ruce (Host, 2010)
Z ocenění
 2014 Cena Evropské unie za literaturu
 2014 Cena Česká kniha
Autorská práva v zahraničí
Dana Blatná Literární agentura
W: http://www.dbagency.cz
E: blatna@dbagency.cz
Kontakty
E: nemec@hostbrno.cz
Rozhovor
„Ať už ten román bude přijat jakkoli, strávil jsem jeho psaním vzácný rok,“