Vystudoval němčinu a dějepis, vystřídal řadu povolání, za svého pobytu v Německu napsal debut Nebe pod Berlínem (Labyrint, 2002). Ten vzbudil nečekaný ohlas, Rudiše kritici označili za punkového Bohumila Hrabala. Rockové příběhy z berlínského metra vypráví učitel, který do Berlína emigroval a živí se hraním na kytaru v metru. Zvláštními postavami v příběhu jsou duše lidí, které metro přejelo. Následovala komiksová trilogie, kterou Rudiš napsal společně s kreslířem Jaromírem Švejdíkem, nazvaná Alois Nebel (Labyrint, 2003, 2004, 2005). Ta nadchla nejenom čtenáře a kritiky, ale stala se předlohou pro divadelní adaptaci a pro film Tomáše Luňáka z roku 2011. Příběh dvacátého století je v komiksu líčený skrze životní peripetie nádražáka ze Sudet. Následovala divadelní hra Léto v Laponsku (Labyrint, 2006) a v témže roce vydaný román Grandhotel (Labyrint, 2006) o podivínu Fleischmanovi, meteorologovi-amatérovi, který pracuje v Grandhotelu na vrcholku Ještědu. Jeho celoživotní autistickou zálibou, spíš obsesí, je pozorování mraků, o nichž si vede detailní záznamy. K další obsesi pak patří platonický cit k televizní rosničce. Fleischmanovi je region Liberce, z něhož v životě nevytáhl paty, stejně tak domovem, jako vězením. K zápletce pak vede jeho problematický vztah k nevlastnímu otci a jeho nadšení pro fotbalový liberecký klub.

Román Potichu (Labyrint, 2007) sklidil spíš rozpaky, nadšení pak vyvolal román Konec punku v Helsinkách (Labyrint, 2010). Autor v něm zvážněl a přiklonil se k rovině smutku, který sálá jak z bývalého punkera, nyní provozovatele baru Helsinky v německém Lipsku, tak z druhé roviny příběhu, který vypráví dívka Nancy z Jeseníku. „Konec punku v Helsinkách je nepochybně nejlepší Rudišův román, protipól mdlého předchozího Potichu. Pokud autorovi došly zábavné i posmutnělé historky, jimiž oslňoval publikum v Nebi pod Berlínem a Grandhotelu a které z něj činily nejmladšího, punkrockového Hrabalova dědice, nyní našel novou polohu: melancholicky i sarkasticky glosuje rozčarování stárnoucího pankáče, ale ony postřehy, svižné dialogy a kuriózní postavy rámuje solidní zápletkou s pohnutými osudy protagonistů i přesahem,“ píše o knize Pavel Mandys v recenzi na iLiteratuře.cz.

Další Rudišovou knihou je novela Národní třída (Labyrint, 2013), která vznikla z jeho původní divadelní hry psané pro Divadlo Feste. Hrdinou je mu životní ztroskotanec Vandam, rváč z paneláku odchovaný sídlištěm a jeho hospodami. „Člověk při čtení zažívá dva extrémní pocity: zhnusení a nadšení. První způsobuje hodnotový žebříček hlavního hrdiny, jeho životní styl i prostor, v němž se děj novely odehrává. Druhý brilance, s níž to Rudiš trefil, dokumentárnost, s jakou mizérii popsal,“ píše o knize Klára Kubíčková v MF DNES.

Ukázka

—Národní třída (Labyrint, 2013)