Josef Kroutvor

Josef Kroutvor

Historik umění, esejista, básník a prozaik, rovněž autor operního libreta. Jeho eseje vyšly v italštině a francouzštině. Narodil se 30. března 1942 v Praze.


Název Nakladatelství Rok Vybrané vydané překlady Ocenění
Popořádku Pulchra 2015
Setkávání s Bohumilem Hrabalem Pulchra 2014
V kupě Pulchra 2013
Nové cesty na jih Pulchra 2012
Malá vánoční četba Pulchra 2010
Klobouk, kniha a hůl Pulchra (edice Eseje) 2009
Rozsypaný čaj Klokočí a Knihovna Jana Drdy 2005
Můj Mácha Klokočí a Knihovna Jana Drdy 2003
Města a ostrovy Nakl. Zdeněk Cibulka - Týnská literární kavárna a Arbor vitae 2002
Pouštění papírových draků BB Art 2002
Suterény H+H 2001
Fernety Torst 1999
Dandy a manekýna Vetus Via 1999
Nový bestiář Aulos 1998
Café fatal Dauphin 1998
Živly Herrmann a synové 1997
Pocta Gustavu Klimtovi Galerie Rudolfinum 1996
Josef Váchal a Šumava Argestea 1994
Poselství ulice Comet 1993
Benátky Concordia 1992
Praha, město ostrých hran Volvox Globator 1992
Egon Schiele Odeon 1991
Jiří Sopko Odeon 1990
Potíže s dějinami Prostor 1990
Hlava Meduzy Jazzpetit 1985
Pražský chodec Uměleckoprůmyslové muzeum 1985
Malá vánoční četba
Malá vánoční četba
Můj Mácha
Můj Mácha
Města a ostrovy
Města a ostrovy
Pouštění papírových draků
Pouštění papírových draků
Suterény
Suterény
Fernety
Fernety
Dandy a manekýna
Dandy a manekýna
Nový bestiář
Josef Kroutvor
Nový bestiář
Café fatal
Café fatal
Živly
Josef Kroutvor
Živly
Pocta Gustavu Klimtovi
Pocta Gustavu Klimtovi
Josef Váchal a Šumava
Josef Váchal a Šumava
Poselství ulice
Poselství ulice
Praha, město ostrých hran
Praha, město ostrých hran
Egon Schiele
Egon Schiele
Jiří Sopko
Jiří Sopko
Potíže s dějinami
Potíže s dějinami
Hlava Meduzy
Hlava Meduzy
Pražský chodec
Pražský chodec
Z recenzí
Kroutvor píše v jednotlivých záznamech, přípisech, postřezích, zpracovává dílčí témata, tu jako bystrý pozorovatel, tu jako vzdělaný návštěvník, který ví, v jaké galerii visí ten či onen obraz. Nepokouší se o žádnou velkou teorii města; skládá mozaiku z mnoha úlomků, které by stejně tak mohly být seskupeny jinak. Trochu to připomíná kaleidoskop – kdyby se knihou dalo zatřást, vyvstanou zase jiné vzory a souvislosti mezi barevnými ploškami textu.
—Jan Němec
Respekt

Vystudoval na Karlově univerzitě (obory filosofie, historie a kunsthistorie), pak odešel na roční stipendium do Francie. Po návratu vykonával řadu různých zaměstnání, publikovat nesměl, jeho práce (ať už odborné nebo básnické) vycházely jen samizdatově. Napsal tři desítky knížek, v nichž se věnuje literatuře, architektuře, designu malířství, fotografii i urbanismu nebo sociologii a psychologii kultury. Je odborníkem na historii plakátu a reklamy. Deset let působil na Uměleckoprůmyslové škole jako vedoucí oddělení užité grafiky a fotografie. Zabýval se dílem Vladimíra Boudníka, Josefa Váchala, Gustava Klimta, Egona Schieleho, českým kubismem, Karlem Hynkem Máchou či Jiřím Sopkem nebo Bohumilem Hrabalem. V knize Praha, město ostrých hran (1992) se esejisticky zabýval Prahou, podobně pojal esej Benátky, město kanálů, paláců, umění, kurtizán, karnevalů a koček (1992). Používal kafkovský pseudonym Josef K.

Debutoval v samizdatu, česky je jeho básnické i esejistické dílo zčásti vtěleno do výboru Fernety (Torst, 1998), jenž v téměř sedmi stech stranách shrnuje Kroutvorovu tvorbu 70. až 90. let. „Esej je výchozí bod. Kdysi jsem se pokusil esej definovat jako dobrodružství na pomezí několika uměleckých kategorií: literatury, dějin umění, historie, ale třeba i sociologie a psychologie. Zajímají mě poznatky z různých stran, ale vždy jsem se snažil jim dát určitou stylistickou kvalitu, nechtěl jsem sdělovat pouze fakta. V Čechách, kde převažuje pozitivistická tradice, se autoři na esej dívají trochu skrz prsty: není to pro ně ani literatura, ani věda. To mě vždycky mrzelo, protože ve světě je esej dosti oceňován a patří k uznávaným žánrům. Dokonce bych řekl, že ta nejzajímavější vědecká díla byla napsána formou eseje,“ vysvětluje autor v rozhovoru s Radimem Kopáčem pro Festival spisovatelů, jehož byl v roce 2008 čestným hostem. Je autorem souboru úvah Živly (Herman a synové, 1997) či črt Café fatal (Dauphin, 1998), v nichž se vrací k umění na ose Vídeň – Praha – Paříž. Jeho kritické eseje o výtvarném umění za posledních čtyřicet let byly sebrány do svazku Suterény (H + H, 2001). V nakladatelství Arbor vitae pak vydal knihu Města a ostrovy (Arbor vitae, 2002). „Číst Města a ostrovy znamená číst nejen dobře napsaného průvodce po evropských městech a přilehlých ostrovech, ale zároveň se ponořit o uhrančivého básnění, jež rozvíjí poetistickou tradici Nezvalovu, Seifertovu či Bieblovu,“ píše o knize Radim Kopáč. Čistě básnické jsou sbírky Pouštění papírových draků (BB art, 2002) a Rozsypaný čaj (Knihovna Jana Drdy, 2005), ve formě antologie pak Kroutvorova poezie vyšla v souboru Poezie režná i glazovaná (BB art, 2006). Ryze básnická je i poslední Kroutvorova kniha Popořádku (Pulchra, 2015).

Vydal soubor šesti esejů Klobouk, kniha a hůl (Pulchra, 2009) o sepětí tvorby a krajiny na příkladu tvorby konkrétních autorů (například Mácha, Váchal, Reydek Deml). „Kroutvorovy krajiny jsou spojeny s působením osobností, které stály osaměle v tehdejší lidské společnosti, ale zato v centru krajiny, kterou si oblíbily. Jsou to opět krajiny okraje, často hraniční nebo takové, ke kterým se musí člověk dopracovat přes jejich zpočátku drsné vrstvy: především je to Šumava, Novohradské hory a Vitorazsko a pak Vysočina, vnitrozemský kraj, ale s hraničním charakterem,“ charakterizoval soubor Jiří Peňás v Lidových novinách. Ve formě esejistických cestopisů (některé byly publikované už dříve) Nové cesty na jih (Pulchra, 2011) pak představuje místa jižní Evropy ve vztahu k sociologii, psychologii, geografii či kunsthistorii. Chvály, pocty i rozpaky – úvahy o řemesle, obyčejných věcech a krajině (Pulchra, 2015) pak glosují obyčejné věci a náš vztah k nim: lopatu, kamení, aleje, ruční papír či vůni terpentýnu.

Ukázka

Na horizontu krajiny se objevila kráčející postava. Je to poutník, tulák, pastýř, pocestný? Nevíme. Je to romantik, anebo už moderní turista? Kdo ví? I my se musíme vydat na cestu, literární putování. Odkud, kam a proč? Ani nečekejme, že se hned vše dozvíme. Ostatně ani se nechceme vyptávat. Důvodem setkání s poutníkem není přece naše zvědavost, ale kus společné cesty. Už z dálky pozorujeme blížící se postavu a sledujeme nachýlení těla, způsob chůze, její „rukopis“. Tam, kde se cesta zatáčí, zahlédneme i kus historie a dozvíme se víc, než jsme čekali. Cesty básníků nás vedou krajinou, putujeme s nimi, ale někdy se vydáme na toulky sami, na vlastní pěst. Mapa, kniha a hůl v ruce nám vždy pomohou najít ten správný směr a nakonec i cestu a niť příběhu.

—Klobouk, kniha a hůl (Pulchra, 2009)
Autorská práva v zahraničí
Dilia
W: http://www.dilia.cz