Karel Šiktanc

Karel Šiktanc

Básník, překladatel, autor knih pro děti, textař, novinář. Dvojnásobný držitel Ceny Jaroslava Seiferta (1989), Státní ceny za literaturu (2000), Magnesie Litery v kategorii poezie (2004) a prezidentské Medaile za zásluhy (2010). Narodil se 10. 7. 1928 v Hřebči u Kladna.


Název Nakladatelství Rok Vybrané vydané překlady Ocenění
Opovážení Karolinum 2019
Ubírati se Karolinum 2018
Horniny Karolinum 2016
Hora Zlodějka Karolinum Press 2016
Na Knížecí Karolinum 2014
Dílo 8 Karolinum 2014
Milý Řehoři, milíře hoří In život 2012
Čistec Karolinum 2012
Nesmír Karolinum 2010  2011 Cena Jaroslava Seiferta
Někde tady. Český básník Karel Šiktanc Host 2010
Hrad Svícen Karolinum 2009
Vážná známost Karolinum 2008
Řeč ne řeč Karolinum 2007
Dílo 7 Karolinum 2006
Běseň Karolinum 2005
Řeč vestoje Karolinum 2005
Spadl buben do kedluben Karolinum 2005
Dílo 6 Karolinum 2004
Fidlátka InŽivot 2004
Dílo 1 Karolinum 2003
Zimoviště Karolinum 2003  2004 Magnesia Litera – Poezie
Dílo 5 Karolinum 2002
Dílo 2 Karolinum 2001
Dílo 3 Karolinum 2001
Dílo 4 Karolinum 2000
O dobré a zlé moci Albatros 2000
O dobré a zlé moci Albatros 2000
Šarlat Mladá fronta 1999  2000 Státní cena za literaturu
Hrad Kost Mladá fronta 1995
Srdce svého nejez Český spisovatel 1994
Královské pohádky Albatros 1994
Tanec smrti Mladá fronta 1992
Ostrov Štvanice Práce 1991
Jak se trhá srdce Mladá fronta 1991
Utopenejch voči Československý spisovatel 1991
Český orloj Práce 1990
Mariášky Mladá fronta 1970
Adam a Eva Československý spisovatel 1968
Slepá láska Československý spisovatel 1968
Třináct zaříkávání živých Československý spisovatel 1966
Město jménem Praha Mladá fronta 1966
Kapela pana Anděla SNDK 1965
Artéská studna Mladá fronta 1964
Paměť Mladá fronta 1964
Nebožka smrt Československý spisovatel 1963
Pohádky chudé na řádky SNDK 1962
Patetická Mladá fronta 1961
Žízeň Mladá fronta 1959
Vlnobití Československý spisovatel 1956
Pochodeň jara Mladá fronta 1954
Tobě, živote! Práce 1951
Milý Řehoři, milíře hoří
Karel Šiktanc
Milý Řehoři, milíře hoří
Dílo 7
Dílo 7
Běseň
Běseň
Řeč vestoje
Řeč vestoje
Spadl buben do kedluben
Spadl buben do kedluben
Dílo 6
Dílo 6
Fidlátka
Karel Šiktanc
Fidlátka
Dílo 1
Dílo 1
Dílo 5
Dílo 5
Dílo 2
Dílo 2
Dílo 3
Dílo 3
Dílo 4
Dílo 4
O dobré a zlé moci
O dobré a zlé moci
Hrad Kost
Karel Šiktanc
Hrad Kost
Srdce svého nejez
Karel Šiktanc
Srdce svého nejez
Královské pohádky
Královské pohádky
Tanec smrti
Karel Šiktanc
Tanec smrti
Ostrov Štvanice
Karel Šiktanc
Ostrov Štvanice
Jak se trhá srdce
Karel Šiktanc
Jak se trhá srdce
Utopenejch voči
Utopenejch voči
Český orloj
Karel Šiktanc
Český orloj
Mariášky
Karel Šiktanc
Mariášky
Adam a Eva
Karel Šiktanc
Adam a Eva
Slepá láska
Slepá láska
Třináct zaříkávání živých
Karel Šiktanc
Třináct zaříkávání živých
Město jménem Praha
Karel Šiktanc
Město jménem Praha
Kapela pana Anděla
Kapela pana Anděla
Artéská studna
Karel Šiktanc
Artéská studna
Paměť
Paměť
Nebožka smrt
Karel Šiktanc
Nebožka smrt
Pohádky chudé na řádky
Pohádky chudé na řádky
Patetická
Patetická
Žízeň
Karel Šiktanc
Žízeň
Vlnobití
Vlnobití
Pochodeň jara
Pochodeň jara
Tobě, živote!
Tobě, živote!
Cena Rok Země
Zlatá stuha – Celoživotní přínos 2013 Česká republika
Cena Jaroslava Seiferta 2011 Česká republika
Magnesia Litera – Poezie 2004 Česká republika
Státní cena za literaturu 2000 Česká republika
Z recenzí
Texty plné úzkosti, tázající se po meznících, hranicích a povaze lidství... Texty, od nichž se nedá odejít, nedá se přestat číst. Příběhy. Když jsem byla na stření škole, ještě jsem je neuměla strávit. Dnes už to aspoň zčásti svedu - výhoda ubíhajícího času tkví v tom, že si postupně sáhneme na více žhavých drátů, než bychom sami chtěli.
—Almanachwagon.cz

Jeho rodiště leží nedaleko Lidic, které v roce 1942 vyhladili nacisté. Šiktanc měl mezi místními dětmi mnoho přátel a krutá událost ho tak přímo zasáhla, reflektuje je jive své rané tvorbě. Začínal jako redaktor Českého rozhlasu, v redakci časopisu Květen a Orientace, v letech 1961 až 1971 byl šéfredaktorem nakladatelství Mladá fronta. Po nástupu normalizace v sedmdesátých letech a po jeho podpisu Charty 77 zakázaný autor, vycházel jen v samizdatu či v zahraničních nakladatelstvích. Napsal několik desítek sbírek poezie, stejné množství pohádek, ty přetavil i do televizních či rozhlasových verzí. „…básník dokázal v českém jazyce vynajít svoji vlastní řeč, která má svůj zvuk i výslovnost, která k nám hovoří dávnými obsahy i současnými hluky,“ píše o Šiktancovi Petr Hruška v jeho monografii Někde tady.

Debutoval budovatelskými sbírkami veršů Tobě, živote! (Práce, 1951), Pochodeň jara (Mladá fronta, 1954) a Vlnobití (Československý spisovatel, 1956), všední a bez patosu podaná témata pak zpracoval až ve sbírce Žízeň (Mladá fronta, 1959). Následovalo lidické téma ve sbírce Heinovské noci (Mladá fronta, 1960) a Horoskopy (Mladá fronta, 1960), v nichž autor nalézá zalíbení v tématech cyklu roku, lidského života či přírody. Ta se budou v jeho tvorbě dál opakovat. Nebožka smrt (Mladá fronta, 1963) je inspirovaná venkovskou smrtí a pohřbem, autor se v ní odklání od velkých dějin k těm malým, všedním, k venkovskému rituálu pohřbu přidá zaujetí masopustem, karnevalem či rukováním. Princip živlů a předávání moudrosti z pokolení na pokolení tvoří atmosféru sbírky Artézská studna (Mladá fronta, 1964), venkovský svět ohraničuje i soubor Třináct zaříkávání živých (Mladá fronta, 1966). Směřování k mytickým námětům vrcholí ve sbírce Adam a Eva (Československý spisovatel, 1968). Sbírka Jak se trhá srdce (poprvé až Mnichov, Poezie mimo Domov, 1983) byla po Šiktancově jasně deklarovaném nesouhlasu s okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy sice nachystaná k vydání, její sazba už ale byla rozmetaná, ve vlasti vyšla až po sametové revoluci v roce 1991. Na začátku normalizace napsal Šiktanc ceněnou sbírku dvanácti scénických básní Český orloj (poprvé až Mnichov, Kruh přátel české poezie v zahraničí, 1981), v níž v dialogu otce se synem autor popisuje mýty, tradice a zvyky spojené se zemí. „Český orloj je psán v bolestně naléhavé intonaci, mnohdy má charakter vyzvání, příkazu, zapřísahání, modlitby, kletby či zaříkávadla. Obraz zpustošeného světa a ztrácené lidské důstojnosti se v této době stává určujícím prostorem,“ píše o knize Petr Hruška. I následující Šiktancova básnická tvorba se obrací ke krajině a zbídačenému světu, čiší z nich krev a smrt a hrozba. Vyznívá tak Tanec smrti aneb Ještě Pámbu neumřel (samizdat 1979, česky až Mladá fronta, 1992), Srdce svého nejez (samizdat 1981, česky až Mladá fronta, 1994) i Utopenejch voči (Československý spisovatel, 1991).

Po sametové revoluci vyšly Šiktancovy zakázané sbírky, nakladatelství Karolinum vydalo souborně jeho kompletní sedmidílné sebrané spisy v letech 2001 až 2004 včetně novějších sbírek Zimoviště (2003), Hrad Kost (1995) či Šarlat (1999). Za tu poslední získal autor Státní cenu za literaturu v roce 2000. V roce 2014 pak přidalo spis osmý s poezií z let 2002 – 2008. Za sbírku Nesmír (Karolinum, 2010), v níž jsou obsažené autorovy básně z let 2007 až 2010 získal nominaci na Magnesii Literu. Ačkoli jedním ze stěžejních témat sbírky je motiv stáří, působí verše svěže a autor se vyhnul opakování sebe sama. Zatím poslední knihou básní Karla Šiktance je soubor preludií o Praze nazvaný podle smíchovské ulice Na Knížecí. Šiktanc proslul i tvorbou pro děti, jmenujme básničky v souboru Spadl buben do kedluben (Karolinum, 2005) či Královské pohádky (Albatros, 1994) a pohádku O dobré a zlé moci (Albatros, 2000).

Ukázka

Adam a Eva

Byl Den.
A byla Noc.
A země byla nesličná
a pustá.

‚Kdo jsi?‘

křičel ji do tváře,
jak by měl úzkost,
že se mu jen zdá.
A déšť mu zalil ústa.

Neb

stála voda vzpřímená
nad dějstvím ryb jak šestý prst.
A nikde prám. A nikde chrám.
A neslyšeti Boha.

‚Jsem Eva,‘

řekla, tišeji než les.
A zeměplazi metli vřes.
A pod světem, jenž vířil tmou
se třásla muří noha.

Bil zvon.

A kvetl hadí mord.
Obrátil kapsy
a kladl před ní střep a nůž
a peří na hromádku.

‚Jsem Adam!‘

křičel na lesy.
A mraky šly jak procesí.
‚Jsem Adam‘ Vše začíná
a končí od začátku!‘

Smutně se smála.

Žal i vděk
jak vydražený nábytek
v ní mrtvě ležel – naskládán
až po poslední vrásku.

Klekl ji k nohám.

Zalklá tmou,
skryla ho sama před sebou.

A Bůh si vzdychl – neviděn –
byv stvořil pozdní lásku –

—Ukázka z básně Adam a Eva (Čs. spisovatel, 1968)
Z ocenění
 2013 Zlatá stuha – Celoživotní přínos
 2011 Cena Jaroslava Seiferta
 2004 Magnesia Litera – Poezie
 2000 Státní cena za literaturu