Lenka Lagronová

Lenka Lagronová

Dramatička, autorka rozhlasových her, držitelka Ceny Alfréda Radoka (1998). Její dramata jsou uváděna v tuzemsku i v zahraničí, vyšla v anglickém či korejském překladu. Narodila se 22. září 1963 v Brně.


Název Nakladatelství Rok Vybrané vydané překlady Ocenění
Jako břitva - Němcová Národní divadlo 2016
Z prachu hvězd Národní divadlo 2013
Hry Větrné mlýny 2010
Pláč Národní divadlo 2009
Z recenzí
Lagronová situovala děj Čekanky do rodinné kavárny, ve které se čeká na „drama“, které se ale nikdy nestane. V příjemné navenek sentimentální atmosféře se však odkryje několik lidských traumat a dospěje k několika zdánlivě banálním životním poznáním. Autorka záměrně vystavuje své postavy romantickým touhám, ale i emocím, plynoucím z vnitřní frustrace. Jejich konání v průběhu hry přitom stejnou měrou také ironizuje. V nostalgické atmosféře textu je tedy místo i pro svébytný autorčin humor. 
—Hana Hložková
Český rozhlas

Vystudovala dramaturgii na DAMU, jako dramaturgyně však působila jen u režiséra Petra Lébla. Už na škole psala divadelní hry. Debutovala dramatem Nevím kudy kam (1988). „V dramatickém světě Lenky Lagronové je vždy ústřední postavou žena. Hlavní hrdinka, v níž cítíme autobiografické rysy, zraje s autorkou. Za každým dramatem tušíme silný prožitek, niterný posun. Od nezralé a rozpolcené Marie přes Annu, Květu, Martu k Beátce a Věře, jejíž jméno má ne náhodou společný základ se slovem víra. V každé z nich je ozvěna předchozích i budoucích postav. Všechny nesou podobné rysy a pokládají si stejnou otázku. Jejich situace je v jádru totožná, pouze okolnosti se mění a prohlubují tak vhled do podstaty problému,“ píše o její tvorbě Tereza Dlasková. „Její dramata se vyznačují lyričností, ponorem do vnitřního světa postav a křesťanským poselstvím. Tematicky směřují k postižení ženy ve struktuře mezigeneračních a partnerských, někdy též společenských a historických vztahů,“ doplňuje Lenka Jungmannová.

Tvorba Lenky Lagronové se dělí do dvou cyklů; od počátků do roku 1997, kdy napsala drama Terezka, za nějž získala Cenu Alfréda Radoka, a v témže roce složila řeholních sliby čistoty, chudoby a poslušnosti. Od té doby žije skromně v ústraní. Píše stále, její hry vycházejí i knižně, většina se pravidelně hraje v několika českých divadlech. Souborně vyšly jako Hry (Větrné mlýny, 2010), kniha obsahuje jedenáct dramat (Markýza, Tanečník, Antilopa, Terezka, Království, Nikdy, Miriam, Johanka, Etty Hillesium, Pláč, Křídlo). „Její hry mají silné spirituální vyznění a Lagronová klade nezvykle silný důraz na slovo, své příběhy koncipuje jako silné duchovní prožitky a do her vkládá křesťanské poselství. Téma bolesti, osamělosti, touhy po naplnění a zároveň jistoty života spojeného s vyšším bytím je přítomno vždy,“ píše o souboru Lenka Jungmannová.

Posledním dramatem Lenky Lagronové je zatím hra Z prachu hvězd, kterou uvádí Divadlo Kolowrat od roku 2013. Lagronová také zdramatizovala knihu Olgy Tokarczukové Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých, pod názvem Čupakabra ji uvádí společnost Masopust v Eliadově knihovně v Divadle Na zábradlí. „Lenka Lagronová ve své hře oproti románu zhutnila děj do jediného dne, kdy se koná hon završený svěcením myslivny. Poklidný plán ale zhatí série vražd, kolem kterých se pohybuje podezřele mnoho zvířat. Do vsi se navíc nedávno přistěhovala nová obyvatelka a Lagronová nahlíží v uvozovkách normální život vesničanů skrze její optiku. Dramatička propůjčuje celému textu lyricko-surrealistickou poetiku, vyostřenou místy až do atmosféry hororu. Groteskní pasáže myslivecké mystiky konfrontuje s otázkami po lepším uspořádání společnosti a vztahu člověka k přírodě či ke slabším tvorům vůbec,“ zní charakteristika dramatu.

Ukázka

TEREZKA Složila jsem básničku, sestro Vincento, smím vám ji přečíst?
VINCENTA Co jste?
TEREZKA Složila básničku. Přečtu vám ji, ano? (Vytáhne z kapry kus papíru.)
VINCENTA Básničku? Tady?
TEREZKA Mé nebe je mít v sobě trochu podobnosti s Bohem, jenž stvořil mě svým dechem všemocným. Mé nebe je být stále v jeho přítomnosti, být dítětem a zvát ho otcem svým. U něho srdce se bouří nezachvěje. Mým zákonem je odevzdání bezmezné. Dřímat na jeho srdci, blízko obličeje, je celé nebe mé! – (chvilku je ticho)
VINCENTA To je všechno?
TEREZKA Ano
VINCENTA Dřímat je celé nebe – To je vám podobné, Terezo. (Terezka podá básničku Vincentě.) TEREZKA To je pro vás.
VINCENTA Pro mě?
TEREZKA Ano. (Vincenta Překvapeně přijímá kousek papírku.) Ano.
VINCENTA Jenom pro mě? (Vincenta pomalu a s obdivem čte básničku znovu.) Mé nebe je mít v sobě trochu podobnosti s Bohem, [ … ] Dřímat na jeho srdci, blízko obličeje, je celé nebe mé!
VINCENTA (dojatá) Já – nikdy jsem básničku nedostala – jenom moje sestra. Ta je krásná. – mým zákonem je odevzdání bezmezné – Terezo, zítra se budu obětovat Boží spravedlnosti. Mohla byste se mnou…

—ukázka z dramatu Terezka, Hry (Větrné mlýny, 2010)