Vystudoval Vysokou školu zemědělskou, pracoval jako laboratorní technik a programátor. Dvanáct let působil jako novinář v řadě deníků a týdeníků a poté jako dramaturg v České televizi. Debutoval časopisecky v Revolver revue a Literárních novinách, později psal do literárního magazínu Host a do revue Souvislosti. První kniha se jmenovala Levhart nebo leopard (Československý spisovatel, 1993), po pěti letech mu vyšel soubor Stíny a příběhy (Torst, 1998). „Básníkův prvotní útěk se proměňuje v zadumanou a soustředěnou chůzi či jen jednotlivé kroky po stezce, která se stáčí už takřka výhradně směrem k autorově vnitřní krajině,“ píše o něm Radim Kopáč. Následovala sbírka Je to napsáno v čarách světa (Petrov, 2000). „Zdá se, že Lukáš Marvan se postupně stává vůdčí básnickou osobností pokolení Kahudova, Topolova či Vieweghova: i to bývá psáno v čarách světa,“ chválí sbírku v recenzi Vladimír Novotný. I Noční cesta denní krajinou (Petrov, 2003) se dočkala kladných recenzí. Dora Kaprálová v MFDnes: „Operovat otevřeně se sněním a sny je přitom v poezii ošemetné a leckdy se nevyplácí. Snadno se může stát, že snový obraz sklouzne pod tíhou lyrismu stříbrného větru k sentimentu z ranku holčičích deníkových zápisků. Marvana před touto hrozbou většinou uchránil smysl pro pointu či melancholickou grotesknost. Jeho verše navíc nepřipomínají ani šepoty a výkřiky somnambula. Jsou spíše poklidnou řečí úzkostného komentátora lehce ujetých obrazů, jejichž nespojitelným spojením vzniká kostrbatě hravý povrch básně: Ráno jsem vytáhl z pusy tvůj vlas/ i když u mě dávno nebydlíš/ lidé v metru/ kousky trávy keřů v mlze/ voda za krkem/ měsíc je hvězda nespavosti/ chystám se někam na kole/ daleko do tmy/ „Nechceš tu přespat?“/ říkají lidé / „nechci “ říkám jim.“

Půlroční žití na Srí Lance zúročil ve knize Mnich – Deník ctihodného Mantakusaly (Eminent, 2004). V témže roce vyšla i básnická reflexe Klášter v džungli (Concordia, 2004). Následoval Deník Avatára (Druhé město, 2010). Autor o ní říká: „Před sedmi osmi lety jsem žil jako buddhistický mnich v cejlonských lesích. Odvedl jsem tam tvrdou práci na své mysli. Byly dny, kdy nahlížeje do tlamy šílenství jsem poznal, že přestože neexistuje cesta zpátky, není nutné zešílet. Pak jsem se vrátil do České republiky a postupně pochopil, že tu těžší část práce mám teprve před sebou.“ Poslední Marvanovou knihou je zatím Záblesk svobody (Druhé město, 2014). „V autobiografické knize reflektuje uznávaný básník a prozaik deset let svého života po návratu. Popisuje svou cestu k vnitřní svobodě a podává živé svědectví o úskalích, zkouškách, otřesech a pádech, jimiž procházel. Vypráví o nalézání moudrosti i odhalování vlastního stínu, vlastních limitů, slabostí a bolestí. Píše o míru, laskavosti k sobě, o nalezení vnitřního učitele a smíření se s otcem. Vypovídá o proměně, o cestě od sebe k druhému, od získávání k dávání,“ stojí v anotaci.

Ukázka

—Deník Avatára (Druhé město, 2010)