Marek Toman

Marek Toman

Marek Toman (1967), spisovatel a publicista. Věnuje se historickým románům s přesahem do současnosti a knihám pro děti.


Název Nakladatelství Rok Vybrané vydané překlady Ocenění
Nožička a Wohryzek Baobab 2022
Zrádce, hrdina, spisovatel? Jaroslav Klecan z Reportáže psané na oprátce Novela bohemica 2021
Neskutečná dobrodružství Florentina Flowerse, poctivého piráta ve službách madam L. Baobab 2019
Nutrie Kniha Zlín 2019
Oko žraloka Novela bohemica 2018
Neptunova jeskyně Plus 2018
Cukrárna U Šilhavého Jima (Cukrárna U Šilhavého Jima) Baobab 2018 DE
Chvála oportunismu Torst 2016 DE
Veliká novina o hrozném mordu Šimona Abelese Argo 2014 DE | PL
Frajer Argo 2011
Můj Golem (Můj Golem) Argo 2009 DE | HU
Dobytí ostrova Saaremaa Baronet 2007 FI
Zvláštní význam palačinek Argo 2004
O Ryzce a Vraníkovi Šimon Ryšavý 2003
Citoskelety Host 2001
Otec a syn Weles 2000
Jedna kabina pro dva osudy H+H 1997
Mladá fronta 1987
Z recenzí
Magická atmosféra ghetta s židovským hřbitovem, kterému schází hlína, již křesťané odmítají Židům prodat, umocňuje poselství příběhu, jímž je výzva k oboustranné toleranci. Příběh, vyprávěný ze zorného úhlu židovského chlapce, zdánlivě pozbývá vyváženosti. Minoritní perspektiva je zde však klíčová právě proto, že přesvědčivě ukazuje utrpení slabších.
—Milena Šubrtová
iLiteratura.cz

V románu Veliká novina o hrozném mordu Šimona Abelese (2014) zachytil nejednoznačnou pražskou legendu o domnělé vraždě, na pozadí napjatých křesťansko-židovských vztahů. V románu Chvála oportunismu (2016) pojednal českou historii z pohledu Černínského paláce, soustředil se na postavy J. Masaryka a R. Heydricha. V Neptunově jeskyni (2018) zachytil dějiny pražských Vinohrad a vily Grébovka očima tamní sochy Neptuna. V Oku žraloka (2018) se zabýval českými interbrigadisty, levičáky a trampy z pohledu Mirka Klecana, negativního hrdiny z Fučíkovy Reportáže, psané na oprátce.

Co se týká knížek pro děti, M. Toman v knize Můj Golem (2009, nominace na cenu Magnesia Litera, zařazení na seznam mimořádných knih pro mládež The White Ravens, ilustrace H. Puchová) převyprávěl golemovskou legendu z perspektivy lidských účastníků příběhu. Dobytí ostrova Saaremaa (2007, ilustrace J. Ungrád) se věnuje křižáckému dobývání Estonska a sbírka básní pro děti O Ryzce a Vraníkovi (2003, ilustrace Jan Ungrád) popisuje humorné soužití dvou koníků s lidskými rysy.

V další knize pro děti Cukrárna U Šilhavého Jima (2018, cena Zlatá stuha za text, zařazení na čestný seznam IBBY, ilustrace F. Loubat) M. Toman vypráví o statečné knihovnici, jediné ženě v městečku plném drsných zálesáků, která mezi nimi propaguje krásy literatury. Neskutečná dobrodružství Florentina Flowerse (2019, cena Zlatá stuha za ilustrace, ilustrace M. Rutová) líčí příběh z pirátského prostředí, v němž hoch z dobré rodiny musí pro nejkrutějšího pirátského kapitána znovu napsat jeho lodní knihovnu. Obě knihy osobitě a s humorem pracují s klasickými literárními odkazy.

Mezižánrové podobenství Nutrie (2019) je přístupné dětem i dospělým. M. Toman v něm pracuje s českou historií po roce 1989, jak ji prožívá rodina nutrií, která řeší, co s nově nabytou svobodou.

M. Toman pravidelně vystupuje s čteními, dílnami a představeními v knihovnách, školách a na festivalech v České republice a v zahraničí. Jeho knihy byly přeloženy do němčiny, polštiny, srbštiny, angličtiny, makedonštiny, maďarštiny, estonštiny a finštiny. M. Toman některé své knihy dramatizuje a uvádí je v autorském Divadle Čučka.

Ukázka

Ze všeho nejdřív si všiml chlapcova pohledu. Byla v něm zvláštní směs očekávání, naděje a strachu. V okrouhlém obličeji měl stroupky po vyrážce. Hermanovi ho bylo trochu líto, zároveň v něm nevzbuzoval žádné zvláštní sympatie. Vypadal chytře, ale té inteligence bylo na dětskou tvář až trochu příliš. Herman se mu radši zadíval na klobouk. Padal hochovi přes uši, očividně si ho vypůjčil od někoho dospělého. Kabát na něm podivně visel, jako by ho zdědil po starším sourozenci. Takhle se oblékali chudí; Herman přesto ještě víc znervózněl.
„Nech nás o samotě, Máři,“ nařídil služce. Zastavila se na prahu a přeskakovala pohledem z Hermana na chlapce, nejspíš si uvědomila, že něco visí ve vzduchu. Už si asi představovala, jak bude popisovat tu návštěvu služkám u kašny.
„Běž už!“ vyhrkl Herman.
„Hirši,“ hlesl hoch, sotva se za ní zavřely dveře, „nech mě u sebe.“
Herman zalapal po dechu, pak mimoděk udělal gesto, které se naučil od Bešoniseda. Milostivě pokynul rukou, aby si kluk sedl na štokrle. Majitel tiskárny, kde Herman pracoval, se takhle choval, kdykoli po něm někdo chtěl vrácení dlužných peněz. Tím obřadným pohybem přesvědčoval věřitele, že se přece jenom dočkají. Herman si dal načas, aby se uvelebil v učeneckém křesle s vysokým opěradlem. Hoch zůstal stát. Ve studovně se rozprostřelo ticho. Za oknem se sneslo několik osamělých vloček únorového odpoledne. V krbu zapraskalo poleno v plamenech a Herman si uvědomil, že kluka nedokáže prostě vyhodit.
Hirši. Takhle mu nikdo neřekl celá léta. Nejmenoval se Hirš. To jméno patřilo do jeho minulého života, kterého se zbavil a na který se snažil zapomenout. Věřil, že se mu povedlo minulost rozmetat jako starou sazbu. Hoch si sundal klobouk. Ze spánků se mu spustily prameny vlasů, jaké tady nikdo nenosil.
„Neříkej mi Hirši,“ zabručel Herman a zároveň uvažoval, jestli Máří neposlouchá za dveřmi. „Co po mně chceš?“

—Veliká novina o hrozném mordu Šimona Abelese (Argo, 2014)
Autorská práva v zahraničí
Pražská Literární Agentura
W: http://www.praglit.de/
E: maria@sileny.de
Kontakty
E: tomanm@yahoo.com