Markéta Pilátová

Markéta Pilátová

Spisovatelka, novinářka, autorka knih pro děti, překladatelka a hispanistka byla dvakrát nominovaná na Cenu Josefa Škvoreckého a na Magnesii Literu, její knihy vyšly v německém, nizozemském, polském, portugalském či španělském překladu. Narodila se 1. února 1973 v Kroměříži.

 

Z recenzí
Střídání osobní a neosobní perspektivy konvenuje jednomu z ústředních témat celého románu, jímž je nejednoznačnost lidského konání a neprostupnost lidské duše. Příběh možná prastarý, ale v Tsunami blues chutná svůdně a hořce jako starý tmavý kubánský rum.
—Anna Stejskalová
Aktualne.cz

Vystudovala latinu, romanistiku a historii na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde pak působila jako odborná asistentka. Vedla zahraniční redakci v týdeníku Respekt. Střídavě pobývá v Česku a v jižní Americe (Argentina, Brazílie), kde učí český jazyk potomky krajanů. Debutovala v nakladatelství Torst v roce 2007 románem Žluté oči vedou domů, příběhem čtyř žen a jednoho muže, kteří se střídají v roli vypravěčů. V průsečíku ženských osudů stojí charismatický Jaromír, který jejich životy zásadně poznamenal. Prostředím je tady Pilátové komunita brazilských emigrantů. Rodiče se zbavili kořenů, jejich potomci už ale díky pádu komunismu mají možnost volby a je na nich, jak se svým životem naloží. O dva roky později vyšla Pilátové v Torstu Má nejmilejší kniha. Rozsáhlejší epos opět kombinuje vypravěčské hlasy, doplňuje je však rámcem: zaznívá i pohled Toho, který tetuje a hada Harého, který dává argentinským kulisám plným narkomafií, hadího jedu, slumů a džungle mytickou rovinu. Za obě knihy byla Markéta Pilátová nominovaná na Magnesii Literu a na Cenu Josefa Škvoreckého.

Po pěti letech napsala Pilátová třetí knihu pro dospělé, vyšla opět v Torstu a jmenuje se Tsunami blues. Odehrává se střídavě v Česku, během tsunami v Thajsku a na Kubě. „To špinavý ve hře na trubku nedělá ani nátisk, ani tón, ani barva, ani nic takovýho. Člověk se zašpiní jedině o silný věci. O kubánský modrý nebe a vlastní strach,“ říká jedna z hlavních postav. Ústřední je tu trojice: trumpetistka Karla, její učitel hudby a profesorka Jenůfa Topinková. Kromě prózy píše Pilátová i básně (Zatýkání větru, Větrné mlýny, 2011) a pohádky pro děti. Ceněná je Víla Vivivíla a stíny zvířat (NLN, 2009), pokračování Víla Vivivíla a piráti jižního moře (NLN, 2010), Kiko a tajemství papírového motýla (NLN, 2010) a Gorilí táta (Novela Bohemica, 2013). Je také autorkou pohádky Jura a lama (LePress, 2012) o klukovi, který má dvě maminky. Publikuje v mnoha tuzemských periodikách včetně Salonu Práva, Respektu, Lidových novin a Českého rozhlasu. Rovněž překládá ze španělštiny a z angličtiny.

Ukázka

Ta neskutečná vlna vody je už u mě. Upustím trubku do písku a běžím. Běžím a nemůžu se zastavit, protože hrůza mi to nedovolí. Mozek vydává místo keců jasné rozkazy a trubka v mé hlavě ječí. Pak utichá a už jen ševelí, podlamují se mi nohy a vidím sníh. Vidím ho všude kolem na pláži. Závěje chladného sněhu, sněhu, co mi zalézá do morku kostí, a všude kolem se rozmarně povalují černé pytle plné ztuhlých, bobtnajících mrtvol. Bublá to v nich. Den za dnem černé pytle a bílý sníh. Zapadám do závějí a lidé z vody zlostně šeptají svými bílými hlasy: „Ty zrádkyně, utekla jsi a nechala jsi nás tady, nechala jsi nás tady tak, nechala, svině jedna muzikantská.

—Tsunami blues (Torst, 2014)
Autorská práva v zahraničí
Pluh
W: http://www.pluh.org
E: info@pluh.org