Michal Šanda

Michal Šanda

Prozaik, experimentátor, básník, dramatik, nakladatelský redaktor. Držitel ceny Zlaté pero Ondřeje Pavelky (2013) udělované divadelníky kolem malé divadelní scény Studia Rubín. Narodil se 10. 12. 1965.


Název Nakladatelství Rok Vybrané vydané překlady Ocenění
Autorské poznámky k divadelní grotesce Sráči Petr Štengl 2015
Rabování samozvaného generála Rona Zacapy Pavel Mervart 2015
Jakápak prdel Druhé město 2015
Oskarovy rybářské trofeje Novela bohemica 2014
MUDr. PhDr. Jarmila Beichtenová: Kazuistika pacientů Michala Šandy a Jakuba Šofara Novela bohemica 2014
Špacírkou přes čenich! Praha 2013
3,14čo Petr Štengl 2013
Sorento Větrné mlýny 2012
Sebrané spí si Nakladatelství Petr Štengl 2012
… a to je blues Pavel Ševčík – Veduta 2010
Remington pod kredencí Praha: Protis 2009
Dopisy Dybbuk 2009
Merekvice Dybbuk 2008
Býkárna Druhé město 2007
Španělské ptáčky Větrné mlýny 2006
Kecanice Protis 2006
Sudamerická romance Petrov 2003
Obecní radní Stoklasné Lhoty vydraživší za 37 Kč vycpaného jezevce pro potřeby školního kabinetu Petrov 2001
Blues 1890-1940 Petrov 2000
Metro Protis 1998
Dvacet deka ovaru Klokočí a Knihovna Jana Drdy 1998
Ošklivé příběhy z krásných slov Protis 1996
sto a Kulturní a informační centrum 1994
Oskarovy rybářské trofeje
Oskarovy rybářské trofeje
Sudamerická romance
Sudamerická romance
Obecní radní Stoklasné Lhoty vydraživší za 37 Kč vycpaného jezevce pro potřeby školního kabinetu
Obecní radní Stoklasné Lhoty vydraživší za 37 Kč vycpaného jezevce pro potřeby školního kabinetu
Blues 1890-1940
Blues 1890-1940
Metro
Metro
Dvacet deka ovaru
Dvacet deka ovaru
Ošklivé příběhy z krásných slov
Michal Šanda
Ošklivé příběhy z krásných slov
sto a
sto a
Z recenzí
Originální antologie sestavená Michalem Šandou rozhodně není knihou pro každého, nepochybuji však, že se najde celá řada čtenářských staromilců, kteří v ní budou s okouzlením listovat a rádi se nechají unášet atmosférou starých časů, kterou tak autenticky a poutavě zprostředkovávají zastoupené texty. Jsem přesvědčen o tom, že mnoho z nás by ze svých knihoven vylovilo množství neméně zajímavých a cenných svědectví o dobách minulých, Michal Šanda nám však tu práci ušetřil a popasoval se s oním nelehkým úkolem na výbornou.
—Petr Nagy
iLiteratura.cz

Přestože začínal jako básník, je dnes Michal Šanda považovaný za jednoho z mála skutečně postmoderních autorů, každá jeho nová kniha je jiná, než byla ta předchozí, a to jak formálně, tak žánrově či volbou námětu. Debutoval sbírkou experimentální poezie Sto a (KIC Brno, 1994), následovaly básně v próze Ošklivé příběhy z krásných slov (Protis, 1996), Dvacet deka ovaru (Klokočí, 1998) a Hovězí srdce (Velarium, 1998). K prvním mystifikačním knihám Michala Šandy patří Blues 1890 – 1940 (Petrov, 2000), v němž představil  jedenapadesát encyklopedických portrétů bluesmanů mississippské delty, zpracovaných na pomezí mystifikace a fikce. „Celou věc ještě podtrhují nejen smyšlené diskografie jednotlivých umělců, ale i ve shodném duchu vypracovaná bibliografie v závěru knihy a také autorův profil na záložce. Tento místy poněkud cimrmanologický aparát má ovšem tvořit jen jakési pozadí pro poezii z krabice od bot, zmíněnou v podtitulu,“ píše Jan Sobotka v recenzi na knihu v Respektu. K imaginaci, byť trochu spoutanější, se Šanda vrátil vzápětí v knize Obecní radní Stoklasné Lhoty vydraživší za 37 Kč vycpaného jezevce pro potřeby školního kabinetu (Petrov, 2001) a následně uzavřel trilogii Sudamerickou romancí (Petrov, 2003). Vypravěčem a fiktivním autorem této básnické prózy je český kolonista, fotograf a kronikář Bartolomeo Doubrava z Řakomi u Chudenic. Tak, jak si v první knize trilogie hrál Šanda s blues, tady mu opěrný systém vyprávění tvoří Márquzův magický realismus, byť vyšroubovaný k absurdní komice, včetně mluvícího mravenečníka, kterého má ústřední milostná dvojice místo domácího mazlíčka. V druhé linii čtení je potom tenhle úsek Šandovy tvorby předně zvukomalebnou hrou s jazykem; ne vždy je jasné, co hispanismy znamenají, hlavně, že baví. Pod jménem fiktivní autorky Dirty Jane vydal básnickou knihu Metro (Protis, 2004), následovaly prózy postavené na lidové češtině Kecanice (Protis, 2006) a mystifikační téměř pohádkové panoptikum Merekvice (Dybbuk, 2008), přičemž název knihy je i jménem smyšlené vesnice, kde žijí skutečně prapodivní obyvatelé.

Tak, jak se zpočátku Šanda ve své fantazii obracel k americkým reáliím, vystřídaly je později reálie notoricky známé a české; autor si začal „dopisovat“ s Karlem Havlíčkem Borovským v knize Dopisy (Dybbuk, 2009) především o včelaření, mimo to ovšem i o nutnosti existence literatury. Následoval básnický titul Remington pod kredencí (Protis, 2009) a hravý soubor textů ze šuplíku Sebrané spí si (Petr Štengl, 2010). Sbírka Špacírkou přes čenich (Paseka, 2013) je výtahem toho nejzajímavějšího, co Šanda objevil v českých antikvariátech, bizarní texty opět matou čtenáře, tentokrát ovšem nejde o mystifikaci, ale o skutečný dokument. Ještě zamotanější je to pak s knihou MUDr. PhDr. Jarmila Beichtenová: kazuistika pacientů Michala Šandy a Jakuba Šofara – literární anamnéza (Novela bohemica, 2014). V ní jde o terapeutický rozhovor smyšlené lékařky, která se rozhodla podrobit zkoumání dva muže-spisovatele. Mimo postmoderní skládačky pak stojí publikace Oskarovy rybářské trofeje (Novela bohemica, 2014), která je vlastně vyznáním lásky k rybaření a souběžně zmapováním zlomového momentu, v němž se chlapec mění v dospívajícího, který dá před milovanými rybami přednost dívce. Michal Šanda je autorem tří rozhlasových her a jednoho dramatu Sorento (Větrné mlýny, 2012), které je stejně bizarní, jako znepokojivé.

Ukázka

Vázques de Prada si byl v době uzavírání sázek ulevit za hangárem, a proto vznesl základní dotaz: „Kolik byl kurs?“
„5:3,“ připustil, ač nerad, bookmaker Cristóbal Fuentes.
Po pečlivém odměření pěti třetin vyryl Fuentes na demižon kamenem rysku. Juan Ramírez se chopil hrdla a na ex bez polknutí z hrdla do hrdla přetransportoval svou výhru. Co na tom, že je pět třetin matematicky nesmyslných, vzhledem k přítomnosti jediného demižonu.
„Co na tom, amigos?“ uznal Horacio Álfaro. „Hlavní je, že Ramírezovi chutnaj.“
„Matematický dělení je na pendrek. Vítěz chlastá do dna, to je zákonitý a nad slunce jasný jako tentononc. Že až slunce zaleze za koleso Masfeñeru, půjdeme na plácek metat,“ vmísil se do debaty Marcos Rubidia.

—Sudamerická romance (Petrov, 2003)