Prozaik, experimentátor, básník, dramatik, nakladatelský redaktor. Držitel ceny Zlaté pero Ondřeje Pavelky (2013) udělované divadelníky kolem malé divadelní scény Studia Rubín. Narodil se 10. 12. 1965.
Michal Šanda
Název | Nakladatelství | Rok | Vybrané vydané překlady | Ocenění |
---|---|---|---|---|
Rukulíbám | Meander | 2020 | ||
Umyvadlo plné vajglů | Dybbuk | 2020 | ||
Kosáku, co to máš v zobáku | Meander | 2019 | ||
Hemingwayův býk | Paper Jam | 2018 | ||
Dr. Moul | Michal Šanda | 2018 | ||
Údolí | Dybbuk | 2017 | ||
Masná kuchařka mistra řezníka z Nelahozevsi Antonína Dvořáka | Dybbuk | 2016 | ||
Krákora | Spolek českých bibliofilů | 2016 | ||
Autorské poznámky k divadelní grotesce Sráči | Petr Štengl | 2015 | ||
Rabování samozvaného generála Rona Zacapy | Pavel Mervart | 2015 | ||
Jakápak prdel | Druhé město | 2015 | ||
Oskarovy rybářské trofeje | Novela bohemica | 2014 | ||
MUDr. PhDr. Jarmila Beichtenová: Kazuistika pacientů Michala Šandy a Jakuba Šofara | Novela bohemica | 2014 | ||
Špacírkou přes čenich! | Praha | 2013 | ||
3,14čo | Petr Štengl | 2013 | ||
Sorento | Větrné mlýny | 2012 | ||
Sebrané spí si | Nakladatelství Petr Štengl | 2012 | ||
… a to je blues | Pavel Ševčík – Veduta | 2010 | ||
Remington pod kredencí | Praha: Protis | 2009 | ||
Dopisy | Dybbuk | 2009 | ||
Merekvice | Dybbuk | 2008 | ||
Býkárna | Druhé město | 2007 | ||
Španělské ptáčky | Větrné mlýny | 2006 | ||
Kecanice | Protis | 2006 | ||
Sudamerická romance | Petrov | 2003 | ||
Obecní radní Stoklasné Lhoty vydraživší za 37 Kč vycpaného jezevce pro potřeby školního kabinetu | Petrov | 2001 | ||
Blues 1890-1940 | Petrov | 2000 | ||
Metro | Protis | 1998 | ||
Dvacet deka ovaru | Klokočí a Knihovna Jana Drdy | 1998 | ||
Ošklivé příběhy z krásných slov | Protis | 1996 | ||
sto a | Kulturní a informační centrum | 1994 |
Krákora
Michal Šanda
Krákora
Oskarovy rybářské trofeje
Sudamerická romance
Obecní radní Stoklasné Lhoty vydraživší za 37 Kč vycpaného jezevce pro potřeby školního kabinetu
Blues 1890-1940
Metro
Dvacet deka ovaru
Ošklivé příběhy z krásných slov
Michal Šanda
Ošklivé příběhy z krásných slov
sto a
Z recenzí
Originální antologie sestavená Michalem Šandou rozhodně není knihou pro každého, nepochybuji však, že se najde celá řada čtenářských staromilců, kteří v ní budou s okouzlením listovat a rádi se nechají unášet atmosférou starých časů, kterou tak autenticky a poutavě zprostředkovávají zastoupené texty. Jsem přesvědčen o tom, že mnoho z nás by ze svých knihoven vylovilo množství neméně zajímavých a cenných svědectví o dobách minulých, Michal Šanda nám však tu práci ušetřil a popasoval se s oním nelehkým úkolem na výbornou.
—Petr Nagy
iLiteratura.cz
Přestože začínal jako básník, je dnes Michal Šanda považovaný za jednoho z mála skutečně postmoderních autorů, každá jeho nová kniha je jiná, než byla ta předchozí, a to jak formálně, tak žánrově či volbou námětu. Debutoval sbírkou experimentální poezie Sto a (KIC Brno, 1994), následovaly básně v próze Ošklivé příběhy z krásných slov (Protis, 1996), Dvacet deka ovaru (Klokočí, 1998) a Hovězí srdce (Velarium, 1998). K prvním mystifikačním knihám Michala Šandy patří Blues 1890 – 1940 (Petrov, 2000), v němž představil jedenapadesát encyklopedických portrétů bluesmanů mississippské delty, zpracovaných na pomezí mystifikace a fikce. „Celou věc ještě podtrhují nejen smyšlené diskografie jednotlivých umělců, ale i ve shodném duchu vypracovaná bibliografie v závěru knihy a také autorův profil na záložce. Tento místy poněkud cimrmanologický aparát má ovšem tvořit jen jakési pozadí pro poezii z krabice od bot, zmíněnou v podtitulu,“ píše Jan Sobotka v recenzi na knihu v Respektu. K imaginaci, byť trochu spoutanější, se Šanda vrátil vzápětí v knize Obecní radní Stoklasné Lhoty vydraživší za 37 Kč vycpaného jezevce pro potřeby školního kabinetu (Petrov, 2001) a následně uzavřel trilogii Sudamerickou romancí (Petrov, 2003). Vypravěčem a fiktivním autorem této básnické prózy je český kolonista, fotograf a kronikář Bartolomeo Doubrava z Řakomi u Chudenic. Tak, jak si v první knize trilogie hrál Šanda s blues, tady mu opěrný systém vyprávění tvoří Márquzův magický realismus, byť vyšroubovaný k absurdní komice, včetně mluvícího mravenečníka, kterého má ústřední milostná dvojice místo domácího mazlíčka. V druhé linii čtení je potom tenhle úsek Šandovy tvorby předně zvukomalebnou hrou s jazykem; ne vždy je jasné, co hispanismy znamenají, hlavně, že baví. Pod jménem fiktivní autorky Dirty Jane vydal básnickou knihu Metro (Protis, 2004), následovaly prózy postavené na lidové češtině Kecanice (Protis, 2006) a mystifikační téměř pohádkové panoptikum Merekvice (Dybbuk, 2008), přičemž název knihy je i jménem smyšlené vesnice, kde žijí skutečně prapodivní obyvatelé.
Tak, jak se zpočátku Šanda ve své fantazii obracel k americkým reáliím, vystřídaly je později reálie notoricky známé a české; autor si začal „dopisovat“ s Karlem Havlíčkem Borovským v knize Dopisy (Dybbuk, 2009) především o včelaření, mimo to ovšem i o nutnosti existence literatury. Následoval básnický titul Remington pod kredencí (Protis, 2009) a hravý soubor textů ze šuplíku Sebrané spí si (Petr Štengl, 2010). Sbírka Špacírkou přes čenich (Paseka, 2013) je výtahem toho nejzajímavějšího, co Šanda objevil v českých antikvariátech, bizarní texty opět matou čtenáře, tentokrát ovšem nejde o mystifikaci, ale o skutečný dokument. Ještě zamotanější je to pak s knihou MUDr. PhDr. Jarmila Beichtenová: kazuistika pacientů Michala Šandy a Jakuba Šofara – literární anamnéza (Novela bohemica, 2014). V ní jde o terapeutický rozhovor smyšlené lékařky, která se rozhodla podrobit zkoumání dva muže-spisovatele. Mimo postmoderní skládačky pak stojí publikace Oskarovy rybářské trofeje (Novela bohemica, 2014), která je vlastně vyznáním lásky k rybaření a souběžně zmapováním zlomového momentu, v němž se chlapec mění v dospívajícího, který dá před milovanými rybami přednost dívce. Michal Šanda je autorem tří rozhlasových her a jednoho dramatu Sorento (Větrné mlýny, 2012), které je stejně bizarní, jako znepokojivé.
Ukázka
Vázques de Prada si byl v době uzavírání sázek ulevit za hangárem, a proto vznesl základní dotaz: „Kolik byl kurs?“
„5:3,“ připustil, ač nerad, bookmaker Cristóbal Fuentes.
Po pečlivém odměření pěti třetin vyryl Fuentes na demižon kamenem rysku. Juan Ramírez se chopil hrdla a na ex bez polknutí z hrdla do hrdla přetransportoval svou výhru. Co na tom, že je pět třetin matematicky nesmyslných, vzhledem k přítomnosti jediného demižonu.
„Co na tom, amigos?“ uznal Horacio Álfaro. „Hlavní je, že Ramírezovi chutnaj.“
„Matematický dělení je na pendrek. Vítěz chlastá do dna, to je zákonitý a nad slunce jasný jako tentononc. Že až slunce zaleze za koleso Masfeñeru, půjdeme na plácek metat,“ vmísil se do debaty Marcos Rubidia.