Milan Exner

Milan Exner

Literární vědec, estetik, pedagog, básník a prozaik. Narodil se 9. září 1950.


Název Nakladatelství Rok Vybrané vydané překlady Ocenění
Macabrogne Nakladatelství Bor 2013
Faust letí do Nového světa neboli Psí vejce Bor 2011
Rádlův synovec aneb Corneille na scénu! Bor 2010
Struktura symbolična v pohledu psychoanalytické literární vědy Bor 2009
Hoch s myší Lubor Kasal 2006
Oblast stínu Petrov 2005
Kantova růže Petrov 2003
Svatoušek Petrov 2002
ArteMiss Kalendář Liberecka 2002
Aktanty a nevědomí Technická univerzita v Liberci 2002
Poesie Z Torst 1998
Ve slově hlína Okresní kulturní středisko Liberec 1990
A přece zázrak chtít Severočeské nakladatelství 1989
Struktura štěstí Severočeské nakladatelství 1987
Hoch s myší
Hoch s myší
Kantova růže
Kantova růže
Svatoušek
Svatoušek
ArteMiss
ArteMiss
Aktanty a nevědomí
Aktanty a nevědomí
Poesie Z
Poesie Z
Ve slově hlína
Ve slově hlína
A přece zázrak chtít
A přece zázrak chtít
Struktura štěstí
Struktura štěstí
Z recenzí
Rádlův synovec je druhým dílem proponované řady tzv. divadelních novel, na jejímž počátku stojí Lakuna, silně imaginativní próza, zpracovávající hamletovský motiv, zatímco Rádlův synovec obsahuje motiv corneillovský. Vypravěčem příběhu o údajném synovci filosofa Emanuela Rádla, tajemném docentu Anýžovi, je vrátný historického paláce, patřícího utopické „Eurouniverzitě“ kdesi v Čechách, kde tento „vědec“ působí jako vedoucí katedry divadelní vědy a kterého vykutálený příslušník ostrahy systematicky špehuje. V centru příběhu, jehož děj je zarámován dvěma živelnými pohromami, stojí podvod, několikerý, překvapující, ale zcela vědomý, a dokonce sebevědomý.
—Vojtěch Varyš
Týden, 41/2010

Absolvoval pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem, získal doktorát z literárních věd na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde dokončil i doktorandské studium a docenturu na estetice. Žije a tvoří v Liberci. Beletristicky začínal už na studiích, knižně jeho práce vyšly až v roce 1986 coby básnická sbírka Ve slově hlína. Následovala próza Struktura štěstí (Severočeské nakladatelství, 1987) a titul A přece zázrak chtít (Severočeské nakladatelství, 1989). V obou případech jde o trojici novel odehrávajících se v Liberci a jeho okolí, v nichž různé postavy zpodobňuje jejich přímá řeč. Podobně je vedena i Oblast stínu (Petrov 2005), jenž s předchozími soubory novel tvoří jakýsi triptych, popisuje rozpad manželství na pozadí listopadových událostí Sametové revoluce.

Už v devadesátých letech napsal Exner román Svatoušek, rovněž postavený na libereckých reáliích (Petrov, 2002). Hlavním hrdinou je Exnerovo alter ego jménem Svatoslav řečený Svatoušek. „Varianty hrdinova jména i titul knihy ironicky odkazují k rozkmitu mezi pohanským hédonismem a křesťanskou duchovností, k hledání víry a autentičnosti uprostřed lidského pachtění, obstarávání a zabydlování, kde vedle triumfující tělesnosti ještě přebývá prudká touha, aby tam nahoře něco bylo,“ popisuje v recenzi Lidových novin Jiří Zizler. Další kniha Zoufalství (Bor, 2006), bilanční „román o přestárlých pro mladé“, představuje Exnerův příklon k imaginativní próze. Ten uzavírá v novele Lakuna aneb Hamlet na kolonádě (Bor, 2007), která je zároveň prvním krokem v řadě takzvaných divadelních novel. Druhá divadelní novela Rádlův synovec aneb Corneille na scénu! (Bor, 2010) pokračuje v této divadelní tendenci, odehrává se coby vyprávění vrátného jakési eurouniverzity v Čechách po povodních a jejím hrdinou je převzdělaný docent Anýž. Třetí pak nese název Faust letí do Nového světa (Bor, 2011). Čtvrtý opus tohoto druhu nese název Biblické humoresky aneb Mezi mansiony (Bor, 2014).

Jakkoli je Exner filosofem, umí být i přístupný čtenářům. Ve Faustovi představuje novodobou divadelní realityshow, v níž nechává zavřít režiséra, dramaturga a herce do společného prostoru a času, aby nazkoušeli Goethova Fausta. Souběžně s tím, jak čtenář pozoruje jejich zápas, si/mu autor klade i otázku, zda je Faust natolik magickým textem, že si podrobuje ostatní, nebo zda ho naopak může ovládnout divadelní soubor svým přístupem. V Biblických humoreskách jde o podobné panoptikum; v nejmenovaném městečku se v klášteře, přebudovaném z evropských fondů na hotel ubytují divadelníci, kteří získali grant na inscenování biblického cyklu Od Adama do Davida: režisér Zach, dramaturg Stach, herci, kostyméři a výrobce mansionů a rekvizit Karel. Exner publikoval rovněž básně, kromě první sbírky Ve slově hlína mu v Torstu v roce 1998 vyšla Poezie Z. Tu tvoří práce z let 1976 až 1982. Sbírka lyriky Kantova růže představuje Exnera jako autora veršů milostné krize (Petrov, 2003). Coby literární vědec a estetik pak Exner publikoval tři zásadní vědecké práce: monografii Aktanty a nevědomí; Pokus o přiblížení teorie archetypu a strukturální sémantiky na příkladu Goethova Fausta (Technická univerzita Liberec, 2002), rozsáhlou monografii Struktura symbolična; Na příkladu románu F. M. Dostojevského Bratři Karamazovi, Příspěvek k evoluční estetice (Bor, 2009) a Afekt, sen a skutečnost v díle F. M. Dostojevského; Osobnost a ontologická hodnota fikce (Bor, 2013).

Ukázka

„Zkuste to hrát něžněji! Ona přece nesmí poznat, že jste ve svém nitru zkornatělý stařec! Nemyslím přetvářku, pane kolego… Hrajte to tak, abyste svou vlastní zkornatělou duši přesvědčil o tom, že je mladá a krásná!“
„To by neměl být problém! Což Markéta není mladá a krásná? Ale pane režisére, co když se ta holka do mne během zkoušení zamiluje?“
„Nebylo by divu… Jste dosud krásný muž a velký donchuan!“
„Ona ještě neměla vážnou známost… To ví celý národ!“
„A proč myslíte, že jsme ji vybrali? Jen proto, že vyhrála nějakou reality-show?“

—Faust letí do Nového světa (Bor, 2011)