Absolvoval pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem, získal doktorát z literárních věd na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde dokončil i doktorandské studium a docenturu na estetice. Žije a tvoří v Liberci. Beletristicky začínal už na studiích, knižně jeho práce vyšly až v roce 1986 coby básnická sbírka Ve slově hlína. Následovala próza Struktura štěstí (Severočeské nakladatelství, 1987) a titul A přece zázrak chtít (Severočeské nakladatelství, 1989). V obou případech jde o trojici novel odehrávajících se v Liberci a jeho okolí, v nichž různé postavy zpodobňuje jejich přímá řeč. Podobně je vedena i Oblast stínu (Petrov 2005), jenž s předchozími soubory novel tvoří jakýsi triptych, popisuje rozpad manželství na pozadí listopadových událostí Sametové revoluce.

Už v devadesátých letech napsal Exner román Svatoušek, rovněž postavený na libereckých reáliích (Petrov, 2002). Hlavním hrdinou je Exnerovo alter ego jménem Svatoslav řečený Svatoušek. „Varianty hrdinova jména i titul knihy ironicky odkazují k rozkmitu mezi pohanským hédonismem a křesťanskou duchovností, k hledání víry a autentičnosti uprostřed lidského pachtění, obstarávání a zabydlování, kde vedle triumfující tělesnosti ještě přebývá prudká touha, aby tam nahoře něco bylo,“ popisuje v recenzi Lidových novin Jiří Zizler. Další kniha Zoufalství (Bor, 2006), bilanční „román o přestárlých pro mladé“, představuje Exnerův příklon k imaginativní próze. Ten uzavírá v novele Lakuna aneb Hamlet na kolonádě (Bor, 2007), která je zároveň prvním krokem v řadě takzvaných divadelních novel. Druhá divadelní novela Rádlův synovec aneb Corneille na scénu! (Bor, 2010) pokračuje v této divadelní tendenci, odehrává se coby vyprávění vrátného jakési eurouniverzity v Čechách po povodních a jejím hrdinou je převzdělaný docent Anýž. Třetí pak nese název Faust letí do Nového světa (Bor, 2011). Čtvrtý opus tohoto druhu nese název Biblické humoresky aneb Mezi mansiony (Bor, 2014).

Jakkoli je Exner filosofem, umí být i přístupný čtenářům. Ve Faustovi představuje novodobou divadelní realityshow, v níž nechává zavřít režiséra, dramaturga a herce do společného prostoru a času, aby nazkoušeli Goethova Fausta. Souběžně s tím, jak čtenář pozoruje jejich zápas, si/mu autor klade i otázku, zda je Faust natolik magickým textem, že si podrobuje ostatní, nebo zda ho naopak může ovládnout divadelní soubor svým přístupem. V Biblických humoreskách jde o podobné panoptikum; v nejmenovaném městečku se v klášteře, přebudovaném z evropských fondů na hotel ubytují divadelníci, kteří získali grant na inscenování biblického cyklu Od Adama do Davida: režisér Zach, dramaturg Stach, herci, kostyméři a výrobce mansionů a rekvizit Karel. Exner publikoval rovněž básně, kromě první sbírky Ve slově hlína mu v Torstu v roce 1998 vyšla Poezie Z. Tu tvoří práce z let 1976 až 1982. Sbírka lyriky Kantova růže představuje Exnera jako autora veršů milostné krize (Petrov, 2003). Coby literární vědec a estetik pak Exner publikoval tři zásadní vědecké práce: monografii Aktanty a nevědomí; Pokus o přiblížení teorie archetypu a strukturální sémantiky na příkladu Goethova Fausta (Technická univerzita Liberec, 2002), rozsáhlou monografii Struktura symbolična; Na příkladu románu F. M. Dostojevského Bratři Karamazovi, Příspěvek k evoluční estetice (Bor, 2009) a Afekt, sen a skutečnost v díle F. M. Dostojevského; Osobnost a ontologická hodnota fikce (Bor, 2013).

Ukázka

—Faust letí do Nového světa (Bor, 2011)