Básník, spisovatel, dokumentarista a publicista. Redaktor Českého rozhlasu, který připravil řadu pořadů o druhé světové válce a komunistické totalitě v tehdejším Československu, z nichž některé „přetavil“ do knih. Narodil se 1. července 1970 v Ledči nad Sázavou.
Miloš Doležal
Název | Nakladatelství | Rok | Vybrané vydané překlady | Ocenění |
---|---|---|---|---|
Do posledních sil | Host | 2020 | ||
Pepito (ne)plivej! | Nezávislý podmelechovský spolek | 2019 | ||
Čurda z Hlíny | Host | 2019 | ||
Za | Torst | 2017 | ||
Jízda na skle ochcanou strání | Nezávislý podmelechovský spolek | 2017 | ||
Krok do tmavé noci | Nezávislý podmelechovský spolek | 2015 | ||
Ezechiel v kopřivách | Atlantis | 2014 | ||
Jako bychom dnes zemřít měli | Nová tiskárna Pelhřimov | 2012 | IT |
2012 Kniha roku Lidových novin |
Černé svině křen | Luboš Drtina | 2011 | ||
Chtěl jsem být blanickým rytířem | CDK | 2011 | ||
Balthus. Pozdní vzpomínky jak je zaznamenal Alain Vircondelet | Barrister & Principal | 2011 | ||
Bodla stínu do hrudního koše | Thyrsus | 2009 |
2009 Nejkrásnější česká kniha – Krásná literatura: 1. místo |
|
Režná bába (ed.) | Thyrsus | 2007 |
2007 Nejkrásnější česká kniha – Krásná literatura: 1. místo |
|
Proti zlému krompáč a lopata | Karmelitánské nakladatelství | 2006 | ||
Sansepolcro | Arbor vitae | 2004 | ||
Prosil jsem a přiletěla moucha | Karmelitánské nakladatelství | 2004 | ||
Cesty božím (ne)časem | Karmelitánské nakladatelství | 2003 | ||
Čas dýmu | Atlantis | 2003 | FR | FR | |
České feferony | Atlantis | 2000 | ||
Les | Atlantis | 1998 | ||
Kamení | Klub českých bibliofilů | 1996 | ||
Obec | Atlantis | 1996 | PL | |
Podivice | Arca JiMfa | 1995 |

Ezechiel v kopřivách

Chtěl jsem být blanickým rytířem

Balthus. Pozdní vzpomínky jak je zaznamenal Alain Vircondelet

Režná bába (ed.)

Proti zlému krompáč a lopata

Sansepolcro

Prosil jsem a přiletěla moucha

Cesty božím (ne)časem

Čas dýmu

České feferony

Les
Kamení
Miloš Doležal
Kamení

Obec

Podivice
Cena | Rok | Země |
---|---|---|
Kniha roku Lidových novin | 2012 | Česká republika |
Nejkrásnější česká kniha – Krásná literatura: 1. místo | 2009 | Česká republika |
Nejkrásnější česká kniha – Krásná literatura: 1. místo | 2007 | Česká republika |
Z recenzí
Doposud jsme věděli, jak číhošťský farář Josef Toufar zemřel. Díky Miloši Doležalovi se teď dozvídáme, i jak žil.
—Petr Zídek
Lidové noviny
Debutoval básnickou sbírkou Podivice (Atlantis, 1995), následovala Obec (Atlantis, 1996), obě spojené s rodnou Vysočinou, a Les (Atlantis, 1998), jenž rozšiřuje záběr i na krajinu a život mimo civilizaci. V roce 2003 vydalo Atlantis Čas dýmu, o rok později v Arbor vitae záznam svého putování po Toskánsku Sansepolcro.
Dvacet let shromažďoval Doležal fakta o životě a smrti číhošťského faráře Josefa Toufara. V roce 2012 vydal svědectví Jako bychom dnes zemřít měli právě o Toufarovi. „Doposud jsme věděli, jak číhošťský farář Josef Toufar zemřel. Díky Miloši Doležalovi se teď dozvídáme, i jak žil,“ píše o knize Petr Zídek. Kniha získala ocenění Kniha roku 2012 v anketě Lidových novin a stala se podkladem pro divadelní inscenaci Divadla Husa na provázku. I tady hraje podstatnou roli Vysočina jako kraj hrdinů a mučedníků; Doležal ale vypráví příběh Toufarova života, jeho cestu k Bohu i ke kněžství, jeho příchod do Číhoště i samotný zázrak, ke kterému došlo v adventním čase roku 1949. „Josef Toufar nebyl žádný suchar ani moralizátor, nýbrž přímočarý, otevřený člověk, který svým mužným, sedláckým vystupováním i vtipností překračoval církevní ghetto,“ řekl autor při přebírání ocenění za Knihu roku. Publikace vyšla Římě v italském překladu.
O dva roky později vyšla Doležalovi sbírka Ezechiel v kopřivách (Atlantis, 2014). „Doležal je dědicem Demla, Zahradníčka, Čepa, Reynka i Jirouse. Je básníkem z Vysočiny, ale ne lokálním. Prorůstá svým kouskem půdy tak hluboko, že věci, jež odtud vynáší, jsou zajímavé v nejširším kontextu. Jeho poezie je ostrá a prudká ve své prostotě; slova dostávají prostor, zaznívají jako poprvé. A je to poezie i pro ty, kteří jí jinak „nerozumí“ – v duchu Magorových labutích písní nebo Rukopisu Bohumily Grögerové,“ hodnotí sbírku v glose pro respekt Markéta Platzová. I tady se Doležal pohybuje na Vysočině, výchozím místem jeho žalozpěvu je obec Zahrádky, která padla za oběť výstavbě přehrady Želivka. Téma v literatuře (i světové) mnohokrát zpracované, téma o tom, že místo a kraj je člověku blízké hlavně pro ty hroby, které v něm mají jeho blízcí a předkové, které v něm má i on sám. Doležal se pak ještě jednou vrátil k Toufarovi, když sebral a vydal tři jeho kázání z posledního půlroku jeho života pod názvem Vrátíme se do otcovské náruče (Nezávislý podmelechovský spolek, 2015).
Ukázka
TOUFAR
Ivanu Martinu Jirousovi a Julianě Jirousové
V dálce rybník
pohnul se divoký žlutý kosatec
vánek na prašné cestě
zastavila se ve vzduchu vážka
Právě ho svlékají do naha
bičují hadicí
v plesnivém sklepení
ve Valdicích
Chrstnutí vody z plechového kýble
odplavit na chvíli řev
bačkory bachaře Táborského
na nártu rozstřihnout
narvat na opuchlé nohy
Slova poslední: Hvězdo jitřní
+++
Pod střemchou
uvláčené vlasy
řez celým břichem
v trhlině trnky začínají kvést,
dub ještě bez listí,
vylétají mladé sojky
v noci první umírání
táta ji vzkřísil
v očích otřesy šmouhy
průrva