Miloš Doležal

Miloš Doležal

Básník, spisovatel, dokumentarista a publicista. Redaktor Českého rozhlasu, který připravil řadu pořadů o druhé světové válce a komunistické totalitě v tehdejším Československu, z nichž některé „přetavil“ do knih. Narodil se 1. července 1970 v Ledči nad Sázavou.


Název Nakladatelství Rok Vybrané vydané překlady Ocenění
Ezechiel v kopřivách Atlantis 2014
Jako bychom dnes zemřít měli Nová tiskárna Pelhřimov 2012 IT  2012 Kniha roku Lidových novin
Černé svině křen Luboš Drtina 2011
Chtěl jsem být blanickým rytířem CDK 2011
Balthus. Pozdní vzpomínky jak je zaznamenal Alain Vircondelet Barrister & Principal 2011
Bodla stínu do hrudního koše Thyrsus 2009  2009 Nejkrásnější česká kniha – Krásná literatura: 1. místo
Režná bába (ed.) Thyrsus 2007  2007 Nejkrásnější česká kniha – Krásná literatura: 1. místo
Proti zlému krompáč a lopata Karmelitánské nakladatelství 2006
Sansepolcro Arbor vitae 2004
Prosil jsem a přiletěla moucha Karmelitánské nakladatelství 2004
Cesty božím (ne)časem Karmelitánské nakladatelství 2003
Čas dýmu Atlantis 2003 FR | FR
České feferony Atlantis 2000
Les Atlantis 1998
Kamení Klub českých bibliofilů 1996
Obec Atlantis 1996 PL
Podivice Arca JiMfa 1995
Ezechiel v kopřivách
Ezechiel v kopřivách
Chtěl jsem být blanickým rytířem
Chtěl jsem být blanickým rytířem
Balthus. Pozdní vzpomínky jak je zaznamenal Alain Vircondelet
Balthus. Pozdní vzpomínky jak je zaznamenal Alain Vircondelet
Režná bába (ed.)
Režná bába (ed.)
Proti zlému krompáč a lopata
Proti zlému krompáč a lopata
Sansepolcro
Sansepolcro
Prosil jsem a přiletěla moucha
Prosil jsem a přiletěla moucha
Cesty božím (ne)časem
Cesty božím (ne)časem
Čas dýmu
Čas dýmu
České feferony
České feferony
Les
Les
Kamení
Miloš Doležal
Kamení
Obec
Obec
Podivice
Podivice
Cena Rok Země
Kniha roku Lidových novin 2012 Česká republika
Nejkrásnější česká kniha – Krásná literatura: 1. místo 2009 Česká republika
Nejkrásnější česká kniha – Krásná literatura: 1. místo 2007 Česká republika
Z recenzí
Doposud jsme věděli, jak číhošťský farář Josef Toufar zemřel. Díky Miloši Doležalovi se teď dozvídáme, i jak žil.
—Petr Zídek
Lidové noviny

Debutoval básnickou sbírkou Podivice (Atlantis, 1995), následovala Obec (Atlantis, 1996), obě spojené s rodnou Vysočinou, a Les (Atlantis, 1998), jenž rozšiřuje záběr i na krajinu a život mimo civilizaci. V roce 2003 vydalo Atlantis Čas dýmu, o rok později v Arbor vitae záznam svého putování po Toskánsku Sansepolcro.

Dvacet let shromažďoval Doležal fakta o životě a smrti číhošťského faráře Josefa Toufara. V roce 2012 vydal svědectví Jako bychom dnes zemřít měli právě o Toufarovi. „Doposud jsme věděli, jak číhošťský farář Josef Toufar zemřel. Díky Miloši Doležalovi se teď dozvídáme, i jak žil,“ píše o knize Petr Zídek. Kniha získala ocenění Kniha roku 2012 v anketě Lidových novin a stala se podkladem pro divadelní inscenaci Divadla Husa na provázku. I tady hraje podstatnou roli Vysočina jako kraj hrdinů a mučedníků; Doležal ale vypráví příběh Toufarova života, jeho cestu k Bohu i ke kněžství, jeho příchod do Číhoště i samotný zázrak, ke kterému došlo v adventním čase roku 1949. „Josef Toufar nebyl žádný suchar ani moralizátor, nýbrž přímočarý, otevřený člověk, který svým mužným, sedláckým vystupováním i vtipností překračoval církevní ghetto,“ řekl autor při přebírání ocenění za Knihu roku. Publikace vyšla Římě v italském překladu.

O dva roky později vyšla Doležalovi sbírka Ezechiel v kopřivách (Atlantis, 2014). „Doležal je dědicem Demla, Zahradníčka, Čepa, Reynka i Jirouse. Je básníkem z Vysočiny, ale ne lokálním. Prorůstá svým kouskem půdy tak hluboko, že věci, jež odtud vynáší, jsou zajímavé v nejširším kontextu. Jeho poezie je ostrá a prudká ve své prostotě; slova dostávají prostor, zaznívají jako poprvé. A je to poezie i pro ty, kteří jí jinak „nerozumí“ – v duchu Magorových labutích písní nebo Rukopisu Bohumily Grögerové,“ hodnotí sbírku v glose pro respekt Markéta Platzová. I tady se Doležal pohybuje na Vysočině, výchozím místem jeho žalozpěvu je obec Zahrádky, která padla za oběť výstavbě přehrady Želivka. Téma v literatuře (i světové) mnohokrát zpracované, téma o tom, že místo a kraj je člověku blízké hlavně pro ty hroby, které v něm mají jeho blízcí a předkové, které v něm má i on sám. Doležal se pak ještě jednou vrátil k Toufarovi, když sebral a vydal tři jeho kázání z posledního půlroku jeho života pod názvem Vrátíme se do otcovské náruče (Nezávislý podmelechovský spolek, 2015).

Ukázka

TOUFAR
Ivanu Martinu Jirousovi a Julianě Jirousové
V dálce rybník
pohnul se divoký žlutý kosatec
vánek na prašné cestě
zastavila se ve vzduchu vážka
Právě ho svlékají do naha
bičují hadicí
v plesnivém sklepení
ve Valdicích
Chrstnutí vody z plechového kýble
odplavit na chvíli řev
bačkory bachaře Táborského
na nártu rozstřihnout
narvat na opuchlé nohy
Slova poslední: Hvězdo jitřní
+++
Pod střemchou
uvláčené vlasy
řez celým břichem
v trhlině trnky začínají kvést,
dub ještě bez listí,
vylétají mladé sojky
v noci první umírání
táta ji vzkřísil
v očích otřesy šmouhy
průrva

—Ezechiel v kopřivách (Atlantis, 2014)
Z ocenění
 2012 Kniha roku Lidových novin
Rozhovor
„Skrze jedno jediné místo vesmír číst“