Debutoval básnickou sbírkou Podivice (Atlantis, 1995), následovala Obec (Atlantis, 1996), obě spojené s rodnou Vysočinou, a Les (Atlantis, 1998), jenž rozšiřuje záběr i na krajinu a život mimo civilizaci. V roce 2003 vydalo Atlantis Čas dýmu, o rok později v Arbor vitae záznam svého putování po Toskánsku Sansepolcro.

Dvacet let shromažďoval Doležal fakta o životě a smrti číhošťského faráře Josefa Toufara. V roce 2012 vydal svědectví Jako bychom dnes zemřít měli právě o Toufarovi. „Doposud jsme věděli, jak číhošťský farář Josef Toufar zemřel. Díky Miloši Doležalovi se teď dozvídáme, i jak žil,“ píše o knize Petr Zídek. Kniha získala ocenění Kniha roku 2012 v anketě Lidových novin a stala se podkladem pro divadelní inscenaci Divadla Husa na provázku. I tady hraje podstatnou roli Vysočina jako kraj hrdinů a mučedníků; Doležal ale vypráví příběh Toufarova života, jeho cestu k Bohu i ke kněžství, jeho příchod do Číhoště i samotný zázrak, ke kterému došlo v adventním čase roku 1949. „Josef Toufar nebyl žádný suchar ani moralizátor, nýbrž přímočarý, otevřený člověk, který svým mužným, sedláckým vystupováním i vtipností překračoval církevní ghetto,“ řekl autor při přebírání ocenění za Knihu roku. Publikace vyšla Římě v italském překladu.

O dva roky později vyšla Doležalovi sbírka Ezechiel v kopřivách (Atlantis, 2014). „Doležal je dědicem Demla, Zahradníčka, Čepa, Reynka i Jirouse. Je básníkem z Vysočiny, ale ne lokálním. Prorůstá svým kouskem půdy tak hluboko, že věci, jež odtud vynáší, jsou zajímavé v nejširším kontextu. Jeho poezie je ostrá a prudká ve své prostotě; slova dostávají prostor, zaznívají jako poprvé. A je to poezie i pro ty, kteří jí jinak „nerozumí“ – v duchu Magorových labutích písní nebo Rukopisu Bohumily Grögerové,“ hodnotí sbírku v glose pro respekt Markéta Platzová. I tady se Doležal pohybuje na Vysočině, výchozím místem jeho žalozpěvu je obec Zahrádky, která padla za oběť výstavbě přehrady Želivka. Téma v literatuře (i světové) mnohokrát zpracované, téma o tom, že místo a kraj je člověku blízké hlavně pro ty hroby, které v něm mají jeho blízcí a předkové, které v něm má i on sám. Doležal se pak ještě jednou vrátil k Toufarovi, když sebral a vydal tři jeho kázání z posledního půlroku jeho života pod názvem Vrátíme se do otcovské náruče (Nezávislý podmelechovský spolek, 2015).

Ukázka

—Ezechiel v kopřivách (Atlantis, 2014)